Anjouovci

Anjouovci (10. století-15. století) byli francouzská šlechtická dynastie pocházející z hrabství Anjou, která se proslavila jako jedna z nejmocnějších středověkých dynastií vládnoucích současně v Anglii (jako Plantageneti), na Sicílii a v Neapoli, v Uhrech a dalších evropských královstvích, čímž ovlivnili politický vývoj celé Evropy po tři století. Anjouovci jsou v numismatice významní díky anglickým librám Plantagenetů, sicilským augustálům, uherským zlatým florénům a francouzským denárům dokumentujícím jejich vládu ve čtyřech královstvích současně.

Historie

Dynastie pocházela z hrabství Anjou v údolí Loiry, kde se rod etabloval v 10. století během rozpadu Karolinské říše. Fulko I. Rudý založil anjouskou moc kolem roku 888 a jeho nástupci postupně rozšířili svojí kontrolu nad západní Francií prostřednictvím vojenských výbojů, strategických sňatků a politických intrik.

Fulko V. Mladý se proslavil jako účastník křížových výprav a stal se králem jeruzalémským (1131-1143) sňatkem s Melisandou Jeruzalémskou. Tím Anjouovci získali královskou korunu a prestiž v křesťanském světě. Fulkova zkušenost z Orient ovlivnila pozdější anjouovskou politiku a vojenské taktiky.

Plantagenetská větev vznikla sňatkem Geoffroye Plantageneta s Matildou, dcerou anglického krále Jindřicha I. Jejich syn Jindřich II. zdědil Anjou, Normandii a Akvitánii a roku 1154 se stal anglickým králem, čímž založil anglickou linii Anjouovců vládnoucích "angevínské impérium" od Skotska po Pyreneje.

Anglští Plantageneti (1154-1485) jako Jindřich II., Richard Lví Srdce a Jan Bezzemek vytvořili mocnou anglo-francouzskou říši, ale postupně ztratili kontinentální državy francouzským králům. Jejich vláda byla charakterizována konflikty s francouzskou korunou, občanskými válkami a postupným rozvojem parlamentního systému.

Sicilští Anjouovci získali království roku 1266, když papež Klement IV. nabídl sicilskou korunu Karlu I. z Anjou, bratru francouzského krále Ludvíka IX. Karel porazil posledního Štaufa Konradina a založil novou dynastii v jižní Itálii pod papežskou patronací jako protivníka německé moci.

Uherští Anjouovci vládli zlatému věku uherského království (1308-1395) jako Karel I. Robert a Ludvík I. Veliký, kteří rozšířili uherskou moc na Polsko, Dalmácii a částečně Balkán. Jejich vláda přinesla ekonomickou prosperitu založenou na zlatých dolech a modernizaci uherské společnosti podle západoevropských vzorů.

Neapolské království se stalo centrem anjouovské moci v Itálii s přerušovanou kontrolou nad Sicílií, ale stálým soupeřením s aragonskými králi. Anjouovci podporovali papežství během avignonského exilu a byli hlavními protagonisty velkého západního schismatu na straně francouzských papežů.

Války růží v Anglii (1455-1485) ukončily plantagenetskou vládu, když bylo Jindřichovi VI. z anjouovské (lancasterské) linie vytrženo království Eduardem IV. a Richardem III. z yorkské linie. Vítězství Jindřicha Tudora u Boswortu roku 1485 definitivně ukončilo plantagenetskou epochu.

Sicilsko-neapolská linie pokračovala až do 18. století s přerušením během španělské nadvlády, ale její význam postupně klesal ve prospěch mocnějších evropských monarchií. Poslední anjouovští králové ztratili nezávislost během napoleonských válek.

Dědictví Anjouovců spočívá ve vytvoření několika královských linií, které formovaly středověkou Evropu, v rozvoji konstitucionalismu v Anglii prostřednictvím Magna Carty a parlamentních reforem a v kulturním rozkvětu dvorů od Londýna po Neapol.

Anjouovci v numismatice

Anjouovské mincovnictví dokumentuje geografickou rozmanitost dynastie vládnoucí současně v několika evropských královstvích s velmi odlišnými monetárními tradicemi. Mince různých anjouovských větví odrážejí místní heraldické tradice, ale často sdílejí společné motivy jako lilii (fleur-de-lis) a odkazy na francouzský původ dynastie.

Anglické mince Plantagenetů zahrnují stříbrné pence a groše s portréty anglických králů od Jindřicha II. po Richarda III. Charakteristické jsou královské portréty v korunách, anglické růže a postupný vývoj od normanských vzorů k gotickému stylu. Velkě groše Eduarda I. a zlaté nobly Eduarda III. patří k vrcholům středověkého anglického mincovnictví.

Sicilské a neapolské mince Karla I. a jeho nástupců kombinují francouzské heraldické prvky s místními tradicemi a často nesou papežské symboly zdůrazňující vazalské vztahy ke Svatému stolci. Augustály a carliny představují ikonické emise dokumentující anjouovskou vládu v jižní Itálii.

Uherské mince anjouovských králů jako Karel I. Robert a Ludvík I. Veliký razili proslulé zlaté florény podle florentského vzoru, které se staly mezinárodní obchodní měnou. Tyto emise s anjouovskými liliemi a uherskými erby dokumentují ekonomickou prosperitu uherského zlatého věku.

Zajímavosti

• Čtyři království - současně vládli Anglii, Uhrám, Neapoli a Jeruzalému v různých obdobích.
• Magna Carta - anglický plantagenet Jan Bezzemek byl nucen podepsat základní listinu anglické ústavnosti.
• Richard Lví Srdce - anjouovský král Anglie strávil v království pouze deset měsíců z desetileté vlády.
• Zlaté doly - uherští Anjouovci kontrolovali nejbohatší zlaté doly Evropy v Kremnických vrších.
• Sicilské nešpory - jejich tyranská vláda na Sicílii vyvolala povstání roku 1282 známé jako Sicilské nešpory.