Arcibiskupství

Arcibiskupství je církevní územní jednotka v čele s arcibiskupem, představující vyšší stupeň církevní hierarchie s pravomocí nad několika podřízenými biskupstvími v rámci církevní provincie. Tento církevně-správní celek vznikl v raném křesťanství jako forma organizace rozsáhlejších území a v středověku často spojoval duchovní autoritu se světskou mocí. V numismatice mají arcibiskupské mince mimořádný význam, neboť mnohá arcibiskupství získala statut říšských knížectví s právem ražby vlastních zlatých a stříbrných mincí.

Historie

Instituce arcibiskupství se vyvinula ve 4. století z potřeby efektivní správy rostoucí církve. Nikajský koncil roku 325 formalizoval metropolitní systém, kde biskupové hlavních měst (metropolí) získali autoritu nad biskupy své provincie. Titul arcibiskup se ustálil v 5. století pro metropolity významných center jako Konstantinopol, Alexandrie nebo Kartágo. V západní církvi získaly zvláštní postavení arcibiskupství Milán, Ravenna a později Canterbury.

Ve Svaté říši římské některá arcibiskupství získala status církevních knížectví s rozsáhlou světskou mocí. Mohučský arcibiskup se stal prvním kurfiřtem s právem korunovat římského krále. Kolínský arcibiskup jako arcikancléř Itálie a trevírský arcibiskup jako arcikancléř Galie tvořili tři duchovní kurfiřty. Tato arcibiskupství kontrolovala rozsáhlá území podél Rýna, razila vlastní zlaté guldeny a stříbrné tolary nejvyšší kvality a vedly samostatnou zahraniční politiku.

V českých zemích bylo pražské biskupství založeno roku 973 pod jurisdikcí mohučského arcibiskupa. Snaha o povýšení Prahy na arcibiskupství trvala téměř 400 let. Teprve Karel IV. dosáhl roku 1344 založení pražského arcibiskupství s Arnoštem z Pardubic jako prvním arcibiskupem. Pod pražskou metropoli spadala biskupství olomoucké, litomyšlské a později vratislavské. Arcibiskupové získali titul říšských knížat a právo účasti na říšském sněmu, nikoliv však mincovní regál.

Významná arcibiskupství vznikala v nově christianizovaných oblastech. Hnězdenské arcibiskupství založené roku 1000 představovalo církevní nezávislost Polska. Ostřihomský arcibiskup jako primas Uherska korunoval uherské krále a spravoval největší církevní panství v zemi. Uppsalské arcibiskupství koordinovalo christianizaci Skandinávie. Novgorodský arcibiskup v pravoslavném světě fakticky vládl městské republice jako volený představitel.

Reformace 16. století drasticky omezila moc arcibiskupství v protestantských zemích. Magdeburský a brémský arcibiskup se sekularizovali a přešli na protestantismus. V katolických zemích tridentský koncil posílil arcibiskupskou autoritu nad sufragánními biskupy. Salcburské arcibiskupství si zachovalo suverénní statut až do sekularizace 1803. Arcibiskup jako Primas Germaniae razil zlaté dukáty a kontroloval bohaté solné doly.

Napoleonské války a sekularizace 1803 znamenaly konec světské moci arcibiskupství v říši. Reichsdeputationshauptschluss zrušil církevní státy a jejich území připadla světským knížatům jako kompenzace za ztráty na levém břehu Rýna. Arcibiskupové si zachovali pouze duchovní autoritu a částečný majetek. V 19. a 20. století vznikala nová arcibiskupství v zámoří s rozvojem misií - Quebec, Sydney, Bombaj. Dnes existuje přes 600 katolických arcibiskupství po celém světě.

Arcibiskupská moc a správa

Arcibiskup vykonává metropolitní pravomoc nad církevní provincií zahrnující několik diecézí. Jeho autorita zahrnuje vizitace sufragánních biskupství, svolávání provinčních synod, potvrzování volby biskupů a soudnictví jako druhá instance. Symbol metropolitní moci představuje pallium - bílý vlněný pás s černými kříži udělovaný papežem. Titul primas označuje arcibiskupa s čestnou předností v národní církvi.

Mincovní právo náleželo pouze arcibiskupstvím se statutem říšského knížectví. Mohučské zlaté guldeny s arcibiskupským erbem a svatým Martinem patřily k nejkvalitnějším mincím říše. Kolínské arcibiskupství razilo stříbrné albusy a tolary s obrazem Tří králů. Salcburské dukáty s postavou svatého Ruperta konkurovaly benátským mincím. Trevírský arcibiskup vydával goldguldeny podle rýnské mincovní konvence. Kvalita arcibiskupských ražeb často převyšovala královské mince.

Správa arcibiskupství kombinovala církevní a světskou administrativu. Kapitula tvořená kanovníky volila arcibiskupa a spravovala majetek během sedisvakance. Generální vikář řídil duchovní záležitosti, oficiál vedl církevní soud. Ve světských záležitostech fungoval hofmistr jako předseda vlády, kancléř vedl administrativu. Arcibiskupská rezidence představovala centrum politického a kulturního života - mohučský Martinsburg, kolínský palác v Brühlu, pražský hrad.

Zajímavosti

• Salcburský arcibiskup Wolf Dietrich razil tolary se svou milenkou Salome Alt, což vyvolalo skandál a jeho sesazení
• Mohučský arcibiskup jako arcikancléř Svaté říše měl právo razit mince se všemi říšskými erby
• Pražský arcibiskup je jediným arcibiskupem s právem používat při mši purpurové roucho jako kardinálská privilej
• Kolínské arcibiskupství vlastnilo území Vest Recklinghausen bohaté na uhlí, oddělené 100 km od hlavního území
• Rižský arcibiskup vládl největšímu církevnímu státu v Pobaltí až do reformace, razil groše s klíči svatého Petra
• Arcibiskupství Svatého Jakuba de Compostela razilo ve středověku mince pro poutníky s mušlí svatého Jakuba