Ážio

Ážio (z italského aggio = příplatek, přirážka) je název pro rozdíl mezi vyšší kurzovní a jmenovitou hodnotou mince. Vyjadřuje skutečný valuní poměr mezi kovovými a papírovými penězi a označuje také cenovou přirážku neraženého kovu proti raženým mincím, v nichž je vždy část méně hodnotné kovové přísady.

Historie

Pojem ážio vznikl v italských obchodních republikách během středověku a renesance, kdy intenzivní mezinárodní obchod vyžadoval přesné oceňování různých měn a platebních prostředků. Termín se rozšířil s rozvojem bankovnictví a směnárenství v 16. a 17. století, kdy obchodníci potřebovali rozlišovat mezi nominální a skutečnou hodnotou mincí různého původu a kvality. V českých zemích nabyl ážio zvláštní důležitost během měnových krizí 18. a 19. století, kdy docházelo k častým výkyvům mezi hodnotou kovových mincí a papírových peněz. Zejména v období napoleonských válek a následných inflačních tlaků se ážio stalo běžným jevem, kdy stříbrné a zlaté mince měly vyšší hodnotu než jejich papírové ekvivalenty. Pojem souvisí s lidovým výrazem "láže", kdy se říkalo, že určitá mince "má láži" - tedy lepší jakost nebo vyšší skutečnou hodnotu než jiné mince stejného nominalu. Ážio bylo důležité také při mezinárodních platbách, kde různé měny měly odlišné kurzy a bylo nutné počítat s příplatky za kvalitní kovové mince.

Ážio mělo praktický význam v každodenním obchodě, kde se kovové mince obchodovaly s příplatkem oproti papírovým penězům stejné nominální hodnoty. Tento jev byl způsoben tím, že kovové mince obsahovaly skutečnou hodnotu v podobě drahého kovu, zatímco papírové peníze byly pouze slibem budoucí platby. Výše ážia kolísala podle ekonomické situace, inflace a důvěry v měnu. V období stability bylo ážio minimální, ale během krizí mohlo dosáhnout značných hodnot. Obchodníci a směnárníci museli ážio neustále sledovat a počítat s ním při svých transakcích. Neražený kov obvykle dosahoval ještě vyššího ážia než ražené mince, protože neobsahoval příměsi a nedošlo k jeho opotřebení. Ážio se vyskytovalo také u cenných papírů, kde označovalo rozdíl mezi tržní a nominální hodnotou. Opačný jev - kdy byla kurzovní hodnota nižší než nominální - se nazýval disážio. Pro numismatiky představuje studium ážia důležitý nástroj pro pochopení historických ekonomických podmínek a reálné hodnoty mincí v různých obdobích.

Zajímavosti

• Souvisí s lidovým výrazem "láže" - když mince "má láži", je lepší kvality
• Během inflace mohlo ážio dosáhnout i desítek procent nominální hodnoty
• Neražený kov měl zpravidla vyšší ážio než ražené mince kvůli absenci příměsí
• Opačný jev se nazývá disážio - když je tržní hodnota nižší než nominální
• Pojem se používá dodnes v moderních finančních trzích pro prémiové oceňování