Balkán

Balkán je poloostrov v jihovýchodní Evropě, který byl historicky křižovatkou obchodních cest a měnových systémů mezi Evropou, Asií a Afrikou. Od antických thráckoých a ilyrských mincí přes byzantské nomisma a osmanské akče až po hyperinflační dináry představuje Balkán region dramatických ekonomických zvratů a měnových experimentů.

Historie

Balkán vstoupil do dějin mincovnictví díky bohatým nalezištím drahých kovů v Thrákii a Ilýrii. Thráčtí králové razili od 6. století př. n. l. stříbrné a zlaté mince s motivy místních božstev. Stříbrné doly v Pangaionu produkovaly 30 talentů ročně, což umožnilo Filipovi II. Makedonskému financovat armádu a ovládnout Řecko. Jeho syn Alexandr Veliký razil jednotné alexandrijské tetradrachmy v 26 mincovnách od Makedonie po Indii - celkem 100 milionů kusů, které se staly mezinárodní měnou antického světa. Ilyrské kmeny razily vlastní stříbrné mince napodobující řecké vzory s motivy lodí a bojovníků.

Římská nadvláda od 2. století př. n. l. přinesla unifikaci měnového systému. Provincie Dalmácie, Moesie, Thrákie a Makedonie razily provinciální mince s latinskými a řeckými nápisy. Důležité mincovny fungov aly v Sirmiu (Sremská Mitrovica), Serdice (Sofie) a Thessalonice produkující miliony antoninianů a folles. Diocletianův edikt o cenách z roku 301 byl vytesán v Dalmácii stanovující maximální ceny 1200 druhů zboží. Po rozdělení říše 395 se Balkán stal jádrem Byzantské říše. Konstantinopol razila zlaté solidus (nomisma) o váze 4,5 gramu, které zůstalo stabilní měnou 700 let. Justinián I. vybudoval mincovny v Konstantinopoli, Thessalonice a Nikomedie produkující 5 milionů nomismat ročně.

Slovanská kolonizace 6.-7. století a vznik prvních jihoslovanských států vytvořily nové měnové systémy. Bulharská říše razila od cara Ivana Asena II. (1218-1241) stříbrné groše napodobující byzantské vzory. Srbské království za Štěpána Uroše II. (1282-1321) těžilo stříbro v Novo Brdo - "matce všech dolů" produkující 6 tun stříbra ročně. Srbský dinár obsahoval 6,5 gramu stříbra a obíhal od Dubrovníku po Cařihrad. Bosna razila vlastní groše s liliovým křížem. Dubrovnická republika vytvořila stabilní měnu perperu vázanou na benátský dukát. Albánští feudálové razili imitace benátských a neapolských mincí.

Osmanská expanze 14.-15. století zavedla na Balkáně islámský měnový systém. Základní stříbrnou mincí byla akče (3,2 gramu stříbra), zlatou sultanin napodobující benátský dukát. Mincovny v Skopje, Novém Brdu, Kratovu a Siderokapsii zásobovaly říši stříbrem. Devalvace 16. století snížila obsah stříbra v akče z 90 na 30 procent. Křesťanské obyvatelstvo platilo zvláštní daně - haradž (100 akče na hlavu), džizja (daň z hlavy) a devširme (krevní daň). Hospodářský úpadek 17.-18. století vedl k rozšíření padělání - v oběhu bylo 40 procent falešných mincí. Lokální správci (paşalıklar) razili vlastní měnu - Ali paša z Janiny vydával mahmudije se svým monogramem.

Národní obrození 19. století a postupný rozpad osmanské říše vedly k vytváření národních měn. Srbsko získalo autonomii 1815 a začalo razit vlastní groše, od 1868 zlatý a stříbrný dinár podle latinské měnové unie. Řecko po nezávislosti 1827 zavedlo fénix, od 1832 drachmu vázanou na francouzský frank. Rumunsko sjednotilo moldavské a valašské měny zavedením leu 1867. Bulharsko po osvobození 1878 razilo leva ekvivalentního francouzskému franku. Černá Hora používala perpery, od 1906 perpery ve zlatě. Všechny tyto měny byly součástí neformální balkánské měnové unie s pevnými kurzy.

20. století přineslo měnový chaos válek a hyperinflace. Balkánské války 1912-1913 zničily osmanský měnový systém v Evropě. První světová válka viděla okupační měny - rakouské koruny v Srbsku, německé marky v Rumunsku. Meziválečné období znamenalo hyperinflace - řecká drachma ztratila 99 procent hodnoty, bulharský lev 95 procent. Druhá světová válka přinesla okupační kuna v Chorvatsku, pengö v Vojvodině, leva pod německou kontrolou. Komunistické režimy zavedly plánované hospodářství s nekonvertibilními měnami. Jugoslávský dinár prošel hyperinflací 1992-1994 s denní inflací 65 procent - největší zaznamenaná hyperinflace. Současný Balkán používá euro (Řecko, Slovinsko, Chorvatsko), vlastní měny vázané na euro nebo volně plovoucí kurzy. Kryptoměny jsou populární kvůli nedůvěře v tradiční instituce.

Ekonomické charakteristiky a měnové krize Balkánu

Balkán se vyznačuje cyklickým střídáním období prosperity a krizí způsobených geografickou polohou na rozhraní civilizací. Kontrola obchodních cest - Via Egnatia, Cařihradská cesta, Dunajská cesta - přinášela bohatství v dobách míru ale ničivé války o jejich ovládnutí. Nerostné bohatství - stříbro Srbska, měď Bulharska, chromit Albánie - lákalo dobyvatele. Zemědělská produkce - obilí Valašska, víno Thrákie, olivy Dalmácie - živila říše ale byla ničena válkami. Přístavy - Soluň, Dubrovník, Kotor - zprostředkovávaly obchod ale byly terčem pirátů.

Měnové krize Balkánu mají strukturální příčiny: politická nestabilita vedoucí k častým změnám režimů a měn, slabé instituce umožňující korupci a padělání, závislost na externím financování vedoucí k dluhových krizím, etnické konflikty ničící ekonomickou spolupráci. Hyperinflace postihla region čtyřikrát ve 20. století. Současné výzvy zahrnují vysokou nezaměstnanost (15-25 procent), odliv mozků (2 miliony emigrantů za dekádu), šedou ekonomiku (30-50 procent HDP), závislost na remitencích (10-20 procent HDP). Přesto region roste 3-5 procent ročně, přímé zahraniční investice dosahují 20 miliard eur. Euro adopce je cílem většiny zemí. Digitalizace plateb roste nejrychleji v Evropě. Balkán zůstává regionem ekonomických kontrastů a příležitostí.

Zajímavosti

• Jugoslávská bankovka 500 miliard dinárů z roku 1993 je nejvyšší nominál v evropské historii
• Albánie byla poslední evropská země používající osmanské zlaté mince až do roku 1926
• Dubrovník razil perpery s nápisem "Svoboda se nedá prodat za všechno zlato světa"
• V jeskyni Peristerka v Makedonii byl nalezen poklad 70 000 stříbrných tetradrachem Alexandra Velikého