Banka

Banka je finanční instituce, která přijímá vklady, poskytuje úvěry a zprostředkovává platební styk, čímž tvoří páteř moderní ekonomiky. Vznik bankovnictví umožnil rozvoj dálkového obchodu, průmyslové revoluce a globální ekonomiky. Banky také historicky získávaly právo vydávat bankovky, které postupně nahradily kovové mince jako hlavní platební prostředek.

Historie

Počátky bankovnictví sahají do starověké Mezopotámie, kde chrámy přijímaly úschovy obilí a cenností a poskytovaly půjčky. Ve starověkém Řecku a Římě působili trapezité a argentarii - měnící a úvěroví obchodníci. Po pádu Říma bankovnictví v Evropě téměř zaniklo, udržovalo se pouze v Byzanci a islámském světě. Církevní zákaz lichvy omezoval křesťany v poskytování úročených půjček, což otevřelo prostor židovským a později italským bankéřům. Templářský řád vytvořil ve dvanáctém století první mezinárodní bankovní síť, která umožňovala převody peněz mezi Evropou a Svatou zemí.

Renesanční Itálie se stala kolébkou moderního bankovnictví. Rodiny jako Medicejští ve Florencii, Fuggerové v Augsburku nebo Welserové vybudovaly bankovní impéria financující panovníky a papežství. Italští bankéři vyvinuli směnku, akreditiv a podvojné účetnictví. První veřejné banky vznikly v italských městských státech - Banco di San Giorgio v Janově (1407) a Banco di Rialto v Benátkách (1587). Tyto instituce přijímaly vklady, poskytovaly úvěry a vydávaly potvrzení používaná jako peníze. V sedmnáctém století vznikaly národní emisní banky - švédská Riksbank (1668) a Bank of England (1694), které získaly monopol na vydávání bankovek.

Průmyslová revoluce vyžadovala koncentraci kapitálu, což vedlo ke vzniku akciových bank. Devatenácté století bylo zlatým věkem bankovnictví - vznikaly investiční banky, spořitelny, hypoteční banky. Rotschildové vybudovali první skutečně mezinárodní bankovní síť. Krize jako pád vídeňské burzy v roce 1873 vedly k regulaci bankovního sektoru. Dvacáté století přineslo centrální bankovnictví, brettonwoodský systém a postupnou deregulaci. Finanční krize 2008 odhalila rizika globalizovaného bankovnictví a vedla k přísnější regulaci. Dnes čelí banky výzvám digitalizace, kryptoměn a finančních technologií.

Bankovnictví a mincovnictví

Banky hrály klíčovou roli v přechodu od kovových peněz k modernímu měnovému systému. První bankovky byly potvrzení o uloženém zlatu či stříbru v bance, postupně se staly samostatným platidlem. Emisní banky získávaly od panovníků privilegium vydávat bankovky kryté zlatem nebo státními dluhopisy. Bank of England vydávala bankovky kryté zlatem, které se staly vzorem pro ostatní země. Centrální banky převzaly od panovníků kontrolu nad měnovou politikou a regulací množství peněz v oběhu.

Banky také přímo ovlivňovaly mincovnictví. Bankéřské domy financovaly mincovny, poskytovaly kovy pro ražbu a distribuovaly mince. Fuggerové kontrolovali těžbu stříbra a mědi v Tyrolsku a Uhrách, čímž ovládali suroviny pro mincovny. Banky organizovaly směnu různých měn a stanovovaly kurzy. V devatenáctém století banky prosazovaly zlatý standard a jednotné měnové systémy jako byla Latinská měnová unie. Moderní centrální banky určují emisi mincí a bankovek, i když fyzickou ražbu provádějí státní mincovny. Evropská centrální banka koordinuje vydávání euromincí členskými státy.

Zajímavosti

• Medicejská banka byla v patnáctém století nejbohatší institucí v Evropě s pobočkami od Londýna po Konstantinopol
• První papírové peníze v Evropě vydala švédská Stockholms Banco v roce 1661
• Bank of England byla založena pro financování války proti Francii půjčkou 1,2 milionu liber
• Česká národní banka má ve svých trezorech 10 tun zlata jako měnovou rezervu
• Švýcarské banky spravují čtvrtinu světového soukromého bohatství díky bankovnímu tajemství