Bankocedule

Bankocedule (též bankocetle) byly první papírové nezúročitelné peníze, které obíhaly na našem území v rámci tehdejšího Rakouska. Vydávala je Vídeňská městská banka (Wiener-Stadt-Banco) založená císařským patentem ze dne 24. prosince 1705, roku 1762 za vlády Marie Terezie (1740-1780), která se rozhodla tímto způsobem získat potřebné finanční prostředky na stále stoupající státní výdaje.

Historie

Bankocedule vznikly jako inovativní finanční nástroj v období sedmileté války (1756-1763), kdy Rakousko čelilo enormním vojenským výdajům a potřebovalo nové zdroje financování. První emise byla vydána v nominálech 5, 10, 25, 50 a 100 zlatých roku 1762, přičemž celková výše první emise dosáhla značných rozměrů. Původně bylo vydáno celkem šest emisí, z toho prvních pět bylo tištěno jednostranně na kvalitním papíru s průsvitkou. Po návratu do banky byly tyto papírové peníze zničeny, což mělo zaručovat jejich kredibilitu. Úspěšné získání úvěru povedeným způsobem vedlo postupně k dalším emisím, které se staly nedílnou součástí rakouského finančního systému. Poslední oficiální emise byla vyhlášena v roce 1807, kdy příslušný patent zdůrazňoval, že bankoceduele jsou hotovými penězi a mají nucený oběh. Dramatický zvrat nastal během napoleonských válek, kdy rostoucí náklady na válku s Francií za panování Františka II. (1792-1835) vedly k vydávání nekrytých emisí. Roku 1811 dosáhl objem těchto papírových peněz inflační výše 1 060 milionů zlatých, což vedlo k těžkému státnímu bankrotu.

Po vyhlášení bankrotu 15. března 1811 byly peníze vyměňovány v drastickém poměru 5:1, což znamenalo faktickou devalvaci na jednu pětinu původní hodnoty. Bankocedule byly vyráběny v tiskárně ve stylu tehdejších obligací na kvalitním papíru s průsvitkou a opatřeny různými bezpečnostními prvky. Každá bankovka byla opatřena suchými pečetěmi, podpisem člena bankovní deputace a vlastnoručně perem očíslována. Pozdější emise měly slovní označení nominálů v hlavních jazycích mocnářství, tedy rovněž česky, což usnadňovalo jejich používání v různých částech monarchie. Brzy se ukázal potřebný také nominál 1 000 zlatých pro větší transakce. Veřejnost byla bankocedule přijaty velmi kladně, protože představovaly praktickou alternativu k těžkým kovovým mincím. Za padělání byl stanoven trest smrti, později bylo zavedeno ustanovení o odměně 1 000 zlatých každému, kdo padělatele udá. Bankocedule představují začátek moderního papírového peněžnictví v našem regionu a jsou důležitým mezníkem v historii rakouské a české numismatiky.

Zajímavosti

• Byly prvními papírovými penězi v dějinách českých zemí
• Původní bankovky se po návratu do banky ničily - proto jsou dnes velmi vzácné
• Nominály byly psány i v češtině - vedle němčiny, maďarštiny a italštiny
• Za padělání hrozil původně trest smrti, později odměna 1000 zlatých za udání
• Inflační krize 1811 vedla k devalvaci 5:1 - nejhorší měnové krizi v historii Rakouska