Bitva u Kresčaku
Bitva u Kresčaku se odehrála 26. srpna 1346 ve stoleté válce a skončila drtivým vítězstvím Angličanů, kteří rozhodli boj dlouhými luky. Padl v ní slepý český král Jan Lucemburský, otec Karla IV. – a jeho smrt se stala jednou z nejznámějších epizod českých dějin. Nástupcem se stal Karel IV.
| Datum | 26. srpna 1346 |
|---|---|
| Strany | Anglie a Francie |
| Výsledek | vítězství Angličanů |
| Padl | Jan Lucemburský, český král |
Historie
Anglický král Eduard III. se vylodil v Normandii a táhl Francií; u Kresčaku ho dostihlo mnohem početnější francouzské vojsko. Angličané zvolili obranné postavení na svahu a vsadili na dlouhý luk – zbraň, která dokázala prostřílet i rytířské brnění a vystřelit několikanásobně rychleji než kuše.
Francouzský útok byl neuspořádaný a rytířské jízdě se nepodařilo dostat k anglickým liniím. Bitva bývá označována za počátek konce rytířského válčení: ukázala, že pěchota s dobrou zbraní a kázní porazí i početnější šlechtickou jízdu.
Jan Lucemburský byl v té době už několik let slepý. Podle kronikáře Froissarta žádal své družiníky, aby ho zavedli do bitvy, a ti přivázali své koně k jeho, aby zůstali pohromadě. Padli všichni. Jeho syn Karel, budoucí císař, byl v bitvě zraněn a odvezen z pole.
K bitvě se váže i legenda o tom, že si Eduard III. z Janova erbu převzal tři pštrosí pera a heslo Ich dien pro anglického následníka trůnu. Doložená není, ale znak prince waleského ta pera nese dodnes.
Doba Kresčaku v mincích
Rok 1346 je v českých dějinách přelomový i mimo bojiště: po Janově smrti nastoupil Karel IV., zvolený týž rok římským králem. Za jeho vlády vrcholí ražba pražského groše v Kutné Hoře a stříbro z českých dolů financuje jeho říšskou politiku.
Sběratelsky se k období pojí pražské groše Jana Lucemburského a Karla IV., které patří k nejdostupnějším českým středověkým mincím. Rozlišují se podle opisu a podle drobných značek, a právě u Janových ražeb je vidět, jak obsah stříbra v groši během jeho vlády klesal – král financoval zahraniční tažení, včetně toho posledního.
Z anglické a francouzské strany se k době váží zlaté nobly Eduarda III. a francouzské écu; kdo sbírá podle historických událostí, může Kresčak zastoupit ražbami obou soupeřů i českého krále, který v ní padl.