Ich dien

Ich dien je německé heslo znamenající „Sloužím“, tradičně užívané v heraldickém odznaku prince z Walesu pod třemi pštrosími pery v korunce. Znak je doložen u Eduarda z Woodstocku, Černého prince, ve 14. století. Oblíbený příběh jej spojuje s Janem Lucemburským, přesný původ však není jistý.

Historie

Heslo Ich dien je součástí odznaku prince z Walesu, který tvoří tři bílá pštrosí pera procházející zlatou korunkou a stuha s německými slovy. Nejde o úplný erb ani obecné motto britského panovníka. Odznak patří k osobě a úřadu prince z Walesu a během staletí měl různé výtvarné podoby.

Nejstarší slavný nositel byl Eduard z Woodstocku, nejstarší syn krále Eduarda III., později známý jako Černý princ. Narodil se roku 1330, stal se prvním vévodou z Cornwallu a roku 1343 byl ustanoven princem z Walesu. Ve stoleté válce velel anglickým silám ve Francii.

Bitva u Kresčaku 26. srpna 1346 skončila vítězstvím Eduarda III. nad francouzským vojskem. Na francouzské straně padl slepý český král Jan Lucemburský. Pozdější vyprávění tvrdilo, že mladý Eduard převzal jeho tři pera a heslo Ich dien jako poctu poraženému statečnému králi.

Příběh je působivý a rozšířený i v českém prostředí, prameny jej však nepotvrzují jako jistý okamžik vzniku. Královská heraldická tradice upozorňuje, že pera používala také rodina Eduardovy matky Filipy Henegavské. Badatelé proto uvažují o více dynastických a turnajových zdrojích.

Tři pera se u Černého prince objevují na pečetích, výstroji a jeho náhrobku v canterburské katedrále. Heslo se zapisovalo různými grafickými podobami střední horní němčiny.

Černý princ se proslavil také vítězstvím u Poitiers roku 1356, kde zajal francouzského krále Jana II. Později spravoval Akvitánii a podnikl tažení do Kastilie. Zemřel roku 1376 ještě před otcem, takže se nestal králem; anglický trůn zdědil jeho syn Richard II.

Odznak per nebyl zpočátku automaticky totožný s titulem prince z Walesu. Různí členové dynastie užívali pštrosí pera v jiných počtech a kombinacích. Postupně se však trojice s korunkou a heslem ustálila jako jeden z nejrozpoznatelnějších znaků následníka britského trůnu.

Heraldický odznak se liší od štítového znaku. Může označovat majetek, služebníky, vojenskou jednotku, organizaci nebo předmět spojený s držitelem. Proto se pera a Ich dien objevují na praporech, uniformách, architektuře, porcelánu, medailích, mincích a plukovních odznacích.

V 18. a 19. století se motiv rozšířil po britském impériu. Používaly jej instituce a jednotky nesoucí titul Prince of Wales’s. Přítomnost znaku však neznamená, že předmět patřil osobně princi; může vyjadřovat patronát, čestný název nebo komerční odkaz na královský dvůr.

Na britských pamětních mincích se odznak objevoval v souvislosti s investiturou, jubileem nebo osobou prince z Walesu. Korunka, počet per, stuha i interpunkce pomáhají určit konkrétní návrh. Oběžná mince s pštrosími pery nemusí připomínat Jana Lucemburského ani bitvu u Kresčaku.

Heslo se někdy chybně vykládá jako velšské nebo se píše Ich dein. Správná běžná podoba je Ich dien. Jeho dlouhé užívání vedlo k tomu, že původní jazyk už nepůsobí jako vyjádření politické příslušnosti k Německu, ale jako historická součást britské heraldiky.

Výklad musí držet dvě pravdy současně: spojení s Černým princem je historicky pevné, převzetí přímo z těla Jana Lucemburského po Kresčaku zůstává tradicí. Rozlišení doloženého znaku a pozdějšího příběhu neumenšuje kulturní význam motivu pro britské ani české dějiny.

Pštrosí pera na mincích, heraldický odznak a určení emise

Na minci nebo medaili se odznak poznává podle tří per, korunky a stuhy s heslem. Drobné provedení může část písmen spojit a opotřebení vytvořit zdánlivé varianty. Čtení se ověřuje podle celého typu, autora návrhu a oficiálního popisu emise.

Odznak prince z Walesu není státní znak Walesu. Velšské symboly zahrnují červeného draka a další heraldické motivy, zatímco pera označují prince. Předmět s pery proto může být britský, anglický či koloniální a nemusí být vyroben ve Walesu.

Britské mince k investituře prince nebo výročím mohou spojit pera s datem, portrétem a nominálem. Datum připomínané události nemusí být rokem ražby, pokud jde o pozdější jubileum. Katalog uvádí panovníka, nominál, mincovnu, kov a skutečný rok emise.

České medaile mohou využít Jana Lucemburského a Kresčak společně s heslem. V takovém případě zobrazují tradiční vyprávění a samy nejsou důkazem jeho pravdivosti. Latinský či český opis může vysvětlit, zda autor motiv představuje jako legendu, poctu nebo historickou skutečnost.

Moderní odlitky, vojenské odznaky a suvenýry se od mince liší funkcí i výrobou. Otvor, špendlík, očko nebo závit může být původní konstrukční prvek, ne poškození ražby. Přesný popis oddělí heraldický motiv od nominálního platidla a od osobního vlastnictví prince. Tři samostatná pera bez korunky a stuhy mohou patřit jinému členu dynastie nebo jiné instituci, proto se celek nemá doplňovat jen podle očekávání.