Burza drahých kovů

Burza drahých kovů je trh, na němž se vytváří cena zlata, stříbra, platiny a palladia prostřednictvím obchodů s fyzickým kovem i s navázanými kontrakty. Pro investory je klíčová tím, že určuje referenční „spot“ cenu a podmínky likvidity trhu.

Historie

Burza drahých kovů nevznikla jednorázově jako jediná instituce, ale jako síť míst a pravidel, kde bylo možné kov standardizovaně směňovat, oceňovat a doručovat. Drahé kovy se po staletí používaly jako mezinárodní uchovatel hodnoty, proto se přirozeně soustředily tam, kde se křížily obchodní cesty a kde fungovalo bankovnictví. Významnou roli v evropském prostředí získal Londýn, který se postupně stal hlavním centrem velkoobchodního obchodu se zlatem a dalšími kovy.

Kořeny londýnského trhu se v odborných přehledech spojují s obchodními vazbami na zámořský dovoz zlata na přelomu 17. a 18. století a s rolí královské mincovny a bankovních domů. V moderní době se v Londýně ustálil velkoobchodní (OTC) trh, kde se obchoduje především mezi bankami, rafinériemi a velkými institucemi. Důležitým prvkem se stalo stanovování referenční ceny – historicky známé jako „fix“, který poskytoval společný cenový bod pro vypořádání velkých objemů obchodů. První londýnské zlaté fixingy se tradičně spojují s rokem 1919.

Vedle londýnského prostředí se rozvinuly i burzovní derivátové trhy, kde se obchoduje se standardizovanými futures a opcemi. Tyto kontrakty umožňují zajištění (hedging) i spekulaci na cenu bez nutnosti okamžitého převzetí kovu. Důvodem jejich rozšíření je praktičnost: velcí producenti, zpracovatelé i investoři potřebují řídit cenové riziko a termínové kontrakty k tomu poskytují účinný nástroj. Současně však platí, že derivátový trh může krátkodobě zesilovat cenové výkyvy, protože do hry vstupují i účastníci, kteří kov nikdy fyzicky nepřevezmou.

V posledních desetiletích získaly na významu také asijské trhy a instituce, které podporují fyzické dodávky a domácí cenotvorbu. Příkladem je Šanghajská burza zlata, založená v roce 2002, která vedle spot obchodů nabízí i další typy kontraktů. Tato diverzifikace ukazuje, že „burza drahých kovů“ dnes ve skutečnosti znamená souběh více center – některá jsou navázaná na fyzické dodávky, jiná jsou převážně finanční.

Co se na burze drahých kovů skutečně obchoduje

Burza drahých kovů pracuje se dvěma hlavními světy: fyzickým kovem a „papírovými“ nástroji. Spot obchod obvykle znamená cenu za okamžité (nebo velmi rychlé) vypořádání, zatímco futures a opce jsou smlouvy s dodáním či vypořádáním v budoucnu. V praxi je pro cenu investičních mincí a slitků zásadní spot cena, ke které se přičítá prémie za ražbu, distribuci a marži obchodníka.

U fyzického trhu hrají velkou roli standardy kvality a důvěryhodnost rafinérie, protože velkoobchod potřebuje jednotné parametry. Proto se sledují akreditační seznamy a pravidla pro dodávky. U derivátů je naopak klíčové pochopit páku a požadavky na marži: malý cenový pohyb může znamenat velkou změnu zisku či ztráty. Pro investora do fyzického kovu je důležité rozlišit, zda sleduje cenu z trhu fyzických dodávek, nebo cenu z futures kontraktu s jinou strukturou poptávky a nabídky.