Cášský mír

Cášský mír označuje soubor tří mírových smluv uzavřených v Cáchách v letech 1668, 1748 a nejslavněji 1748, které ukončily významné evropské války a přetvořily politickou mapu kontinentu. Nejvýznamnější z nich, druhý cášský mír z roku 1748, ukončil válku o rakouské dědictví a potvrdil pragmatickou sankci Marie Terezie. Z numismatického hlediska jsou cášské míry spojeny s vydáním památních medailí a mincí, které oslavovaly ukončení válek a návrat míru, přičemž tyto ražby s alegorickými motivy míru patří mezi vrcholné ukázky barokního medailérského umění.

Historie

První cášský mír byl uzavřen 2. května 1668 mezi Francií a Španělskem za zprostředkování trojité aliance Anglie, Nizozemska a Švédska. Tato smlouva ukončila devoluční válku, kterou zahájil Ludvík XIV. s nárokem na část španělského Nizozemí jménem své manželky Marie Terezie Španělské. Francouzský král argumentoval, že jeho manželka má právo na dědictví po svém otci Filipu IV. podle brabantského devolučního práva. Francouzská vojska pod velením maršálů Turenna a Condého rychle obsadila značnou část Flander a Franche-Comté. Trojitá aliance však donutila Ludvíka XIV. k umírněnosti. Mírem získala Francie dvanáct pevností ve Flandrách včetně Lille, Tournai a Douai, ale musela vrátit Franche-Comté Španělsku. Tento mír byl pouze dočasným příměřím v Ludvíkových expanzivních plánech.

Druhý a nejvýznamnější cášský mír byl podepsán 18. října 1748 a ukončil válku o rakouské dědictví (1740–1748). Konflikt začal po smrti císaře Karla VI. v roce 1740, když několik evropských mocností zpochybnilo nástupnictví jeho dcery Marie Terezie. Pruský král Fridrich II. Veliký obsadil Slezsko, bavorský kurfiřt Karel Albrecht si činil nárok na císařskou korunu a Francie, Španělsko a Sasko se připojily k protirakouské koalici. Marie Terezie získala podporu Anglie, Nizozemska a později Ruska. Válka se rozšířila na několik kontinentů včetně bojů v Severní Americe (válka krále Jiřího) a Indii.

Vyjednávání v Cáchách začalo již v dubnu 1748, kdy bylo jasné, že žádná strana nemůže dosáhnout rozhodujícího vítězství. Hlavními vyjednavači byli hrabě Sandwich za Anglii, hrabě Saint-Severin za Francii a hrabě Kaunitz za Rakousko. Jednání byla komplikovaná protichůdnými zájmy spojenců. Anglie chtěla především zajistit své obchodní zájmy a ukončit nákladnou válku, zatímco Marie Terezie doufala v znovuzískání Slezska. Francie pod tlakem finanční krize také toužila po míru, ale chtěla zajistit územní zisky pro svého spojence, španělského infanta Filipa.

Konečná dohoda potvrdila pragmatickou sankci a uznala Marii Terezii jako dědičku habsburských zemí a jejího manžela Františka I. Štěpána Lotrinského jako císaře. Fridrich II. si udržel Slezsko a hrabství kladské, což bylo fakticky uznáno již drážďanským mírem z roku 1745. Španělský infant Filip získal vévodství Parma, Piacenza a Guastalla v severní Itálii. Don Karel, syn Filipa V. Španělského, byl potvrzen jako král Obojí Sicílie. Francie vrátila rakouské Nizozemí Marii Terezii a Madras Anglii výměnou za Louisbourg v Severní Americe. Sardinie získala část Milánska až po řeku Ticino.

Cášský mír z roku 1748 byl typickým příkladem rovnováhy sil 18. století. Žádná mocnost nezískala rozhodující převahu, ale změny byly významné. Prusko se etablovalo jako evropská velmoc držením Slezska, což mělo obrovský ekonomický význam díky slezskému průmyslu a populaci. Marie Terezie sice ztratila Slezsko, ale upevnila svou pozici a zahájila rozsáhlé reformy monarchie. Francie, přestože válku formálně nevyhrála, upevnila svůj vliv v Itálii prostřednictvím bourbonských vévodství. Anglie potvrdila svou námořní převahu a obchodní zájmy.

Mír však nevyřešil základní rozpory mezi mocnostmi. Marie Terezie nikdy nepřijala ztrátu Slezska a začala připravovat odvetu, což vedlo k diplomatické revoluci – spojenectví s Francií namísto tradičního spojence Anglie. Koloniální rivalita mezi Anglií a Francií v Americe a Indii zůstala nevyřešena. Proto je cášský mír často považován spíše za příměří než za trvalé řešení. Již o osm let později vypukla sedmiletá válka, která znovu přeskupila evropské aliance. Přesto cášský mír z roku 1748 zůstává důležitým mezníkem, který potvrdil nový systém evropské rovnováhy s Pruskem jako uznávanou velmocí a položil základy pro budoucí habsburské reformy.

Numismatické památky a medaile míru

Cášské míry byly oslaveny vydáním mnoha památních medailí a mincí. K prvnímu míru z roku 1668 vydal Ludvík XIV. sérii zlatých a stříbrných medailí s alegorickým zobrazením Míru přinášejícího hojnost a nápisem „PAX TERRA MARIQUE PARTA" (Mír dosažený na zemi i moři). Nizozemské provincie razily stříbrné dukátové medaile s personifikací Míru držící olivovou ratolest a rohem hojnosti. Tyto medaile od předních rytců jako Jean Varin a Jean Mauger představují vrchol barokního medailérského umění.

K míru z roku 1748 byla vydána ještě rozsáhlejší série numismatických památek. Marie Terezie nechala razit zlaté a stříbrné medaile s vlastním portrétem a latinským nápisem oslavujícím obnovení míru. Pruský král Fridrich II. vydal tolary s alegorií Míru a Vítězství, zdůrazňující své územní zisky. Francouzská královská mincovna vytvořila sérii medailí zobrazujících chrám míru a génia Francie. Anglické památní mince nesly podobiznu Jiřího II. s nápisem celebrating návrat prosperity. Mnohé z těchto ražeb jsou dnes vysoce ceněné sběratelské rarity s hodnotou přesahující desítky tisíc eur.

Zajímavosti

• Vyjednávání cášského míru v roce 1748 trvalo šest měsíců a diplomaté spotřebovali přes 1200 liber čokolády, která byla v Cáchách místní specialitou
• Památní medaile k míru z roku 1748 ražená v Augsburgu obsahuje chybu v latinském nápisu, což z ní dnes činí vzácnou numismatickou raritu v hodnotě přes 30 000 eur
• Marie Terezie při podpisu cášského míru prohlásila, že podepisuje se slzami v očích, protože ztráta Slezska byla pro ni osobní tragédií
• Anglický vyjednavač hrabě Sandwich proslul tím, že během dlouhých jednání vynalezl sendvič, aby nemusel opouštět jednací stůl kvůli jídlu