Černý fenik
Černý fenik (také černý peníz nebo černá mince) je starší souhrnné označení pro nekvalitní drobné mince 15. století, zejména bavorské a rakouské feniky. Tmavou barvu jim dával nízký obsah stříbra. Název se vztahoval i na nehodnotné domácí ražby, na rozdíl od bílých peněz bělených v mincovně.
| Význam | souhrnný název pro nekvalitní drobné mince s nízkým obsahem stříbra |
|---|---|
| Období | 15. století |
| Původ | hlavně bavorské a rakouské feniky, i domácí ražby |
| Protějšek | bílé peníze, v mincovně bělené |
| Šinderlinky | rakouské feniky 1457–1460, 0,38 g, prakticky měděné |
Historie
Fenik byl drobnou mincí německé a rakouské oblasti a v 15. století rozšířeným oběživem i v Čechách, kde platil sedminu pražského groše. Se zhoršováním jeho stříbrného obsahu se rozlišoval horší černý fenik a lepší bílý fenik.
K černým penězům patří i šinderlinky (Schinderlinge), nehodnotné rakouské feniky z let 1457–1460, které ve své režii razili komorníci císaře Fridricha III. Při hmotnosti 0,38 g obsahovaly jen okolo 0,01 g stříbra, byly tedy prakticky měděné. Název vznikl zřejmě z německého schinden (odírat).
Šinderlinky pronikaly i do Čech, kde je jako neberné přibíjeli na pranýř. Jiří z Poděbrad je v lednu 1458 vyhlásil za neberné, ze svého vítězného tažení do Rakouska v létě téhož roku jich však přivezl jako válečnou kořist za 16 000 zlatých, a vrátil je tak do oběhu.
Vzhled a odlišení od bílých peněz
Bílé peníze získávaly světlou barvu ve vajskomoře neboli bělírně, dílně středověké mincovny. Neražené kotoučky se tu zbavovaly nečistot v lázni z vinného kamene a soli a získávaly tak bílou barvu. Černé peníze s nízkým obsahem stříbra zůstávaly tmavé.
Ze soudobého černého penízu se zhotovovaly i dobové padělky bílých peněz, například bílých peněz Ludvíka Jagellonského.