České Budějovice

České Budějovice jsou historické jihočeské královské město, které ve středověku a raném novověku provozovalo vlastní mincovnu. Budějovická mincovna byla sice menšího významu než pražská či kutnohorská, ale její ražby, zejména městské groše a nouzové mince z období třicetileté války, představují cenné numismatické památky dokumentující regionální dějiny jižních Čech.

Historie

Mincovní privilegium získaly České Budějovice poprvé za vlády Přemysla Otakara II., který město založil v roce 1265. První zmínka o místní ražbě pochází z roku 1271, kdy zde byly vyraženy stříbrné feniky s obrazem korunované hlavy panovníka a českým lvem. Tato raná mincovna fungovala jen krátce do smrti Přemysla Otakara II. v roce 1278, poté byla činnost přerušena na dlouhé období.

Obnovení mincovní činnosti nastalo až za vlády Karla IV. v roce 1351, když panovník udělil městu právo razit haléře a groše pro potřeby jihočeského obchodu. Budějovická mincovna tehdy razila charakteristické malé groše s městským znakem – třemi věžemi nad vodní hladinou. Tyto mince měly nižší obsah stříbra než pražské groše, ale byly oblíbené v regionálním obchodě. Mincovna sídlila v domě na dnešním náměstí Přemysla Otakara II., který byl později přestavěn na radnici.

V husitských válkách stály České Budějovice věrně na katolické straně a mincovna razila válečné groše pro financování obrany města. V roce 1420 město úspěšně odolalo obléhání husitskými vojsky, k čemuž přispěly i prostředky z ražby mincí. Po válkách získalo město od Zikmunda Lucemburského potvrzení mincovního práva a rozšíření oprávnění razit i stříbrné tolary. Místní mincovna však neměla dostatečné technické vybavení pro ražbu velkých mincí, proto se specializovala na drobné nominály.

Nejvýznamnější období budějovické mincovny nastalo během třicetileté války. V letech 1618-1620 razilo město jako člen protihabsburské stavovské konfederace stavovské krejcary s českým lvem a kalichem. Po bitvě na Bílé hoře byla mincovna zkonfiskována a předána císařské správě. V období 1621-1623 zde probíhala ražba kiperových mincí v rámci mincovní kalamity – tyto znehodnocené mince způsobily velké ekonomické škody.

V roce 1631 obsadila České Budějovice saská vojska a mincovna krátce razila saské groše s kurfiřtským znakem. Po osvobození města císařskými vojsky byla mincovna v roce 1634 obnovena, ale pracovala už jen příležitostně. Poslední významná ražba proběhla během švédského obléhání v roce 1642, kdy byly vyraženy nouzové kožené peníze – čtvercové kousky kůže s vyraženým městským znakem, které patří k největším numismatickým raritám.

Po třicetileté válce už mincovna nebyla obnovena. Ferdinand III. sice v roce 1650 potvrdil městu mincovní privilegium, ale ekonomická situace a centralizace mincovnictví v Praze a Vídni zabránily obnově provozu. Poslední pokus o obnovení mincovny proběhl za vlády Marie Terezie v roce 1751, kdy město žádalo o povolení razit měděné krejcary, ale žádost byla zamítnuta. Budova bývalé mincovny byla v 19. století zbořena při přestavbě městského centra.

Charakteristika ražeb a mincovní značky

Budějovické mince se vyznačovaly charakteristickým městským znakem – třemi věžemi vyrůstajícími z hradeb nad vodní hladinou, symbolizujícími polohu města u soutoku Vltavy a Malše. Mincovní značkou bylo písmeno B, později CB (Civitas Budvicensis) nebo celý název BUDWEIS. Kvalita ražeb byla průměrná, protože mincovna nedisponovala moderním vybavením jako větší mincovny.

Technické vybavení budějovické mincovny bylo skromné – používaly se jednoduché kladivové ražby a od 16. století primitivní vřetenový lis. Razidla vyráběli místní zlatníci, což se projevovalo na různorodé umělecké úrovni mincí. Nejkvalitnější ražby pocházely z období 1570-1590, kdy ve městě působil italský rytec Giovanni Abondio mladší.

Mezi nejvzácnější budějovické ražby patří feniky Přemysla Otakara II. z roku 1271, husitské groše s kalichem z roku 1420, stavovské krejcary z let 1618-1620 a zejména kožené nouzové peníze z roku 1642. Zajímavostí jsou měštěnské žetony ražené v 16. století pro potřeby místních cechů a pivovarů, které sloužily jako poukázky na zboží.

Zajímavosti

• V roce 1420 nechal Jan Žižka vyrobit falešné budějovické groše, kterými chtěl zdiskreditovat městskou měnu
• Budějovické kožené peníze z roku 1642 jsou jedinými doloženými nouzovými koženými mincemi raženými na území Čech
• Mincmistr Hans Kholl byl v roce 1622 popraven za zpronevěru – tajně snižoval obsah stříbra v kiperových mincích
• V městském muzeu je uložen největší depot budějovických grošů – přes 3000 kusů nalezených v roce 1897 při bourání domu na náměstí
• Poslední pamětní medaile s motivem historické budějovické mincovny byla vyražena v roce 1965 k 700. výročí založení města