České Budějovice

České Budějovice jsou historické jihočeské královské město, které ve středověku a raném novověku provozovalo vlastní mincovnu. Budějovická mincovna byla sice menšího významu než pražská či kutnohorská, ale její ražby, zejména městské groše a nouzové mince z období třicetileté války, představují cenné numismatické památky dokumentující regionální dějiny jižních Čech.

Historie

Mincovní privilegium získaly České Budějovice poprvé za vlády Přemysla Otakara II., který město založil v roce 1265. První zmínka o místní ražbě pochází z roku 1271, kdy zde byly vyraženy stříbrné feniky s obrazem korunované hlavy panovníka a českým lvem. Tato raná mincovna fungovala jen krátce do smrti Přemysla Otakara II. v roce 1278, poté byla činnost přerušena na dlouhé období.

Obnovení mincovní činnosti nastalo až za vlády Karla IV. v roce 1351, když panovník udělil městu právo razit haléře a groše pro potřeby jihočeského obchodu. Budějovická mincovna tehdy razila charakteristické malé groše s městským znakem – třemi věžemi nad vodní hladinou. Tyto mince měly nižší obsah stříbra než pražské groše, ale byly oblíbené v regionálním obchodě. Mincovna sídlila v domě na dnešním náměstí Přemysla Otakara II., který byl později přestavěn na radnici.

V husitských válkách stály České Budějovice věrně na katolické straně a mincovna razila válečné groše pro financování obrany města. V roce 1420 město úspěšně odolalo obléhání husitskými vojsky, k čemuž přispěly i prostředky z ražby mincí. Po válkách získalo město od Zikmunda Lucemburského potvrzení mincovního práva a rozšíření oprávnění razit i stříbrné tolary. Místní mincovna však neměla dostatečné technické vybavení pro ražbu velkých mincí, proto se specializovala na drobné nominály.

Nejvýznamnější období budějovické mincovny nastalo během třicetileté války. V letech 1618-1620 razilo město jako člen protihabsburské stavovské konfederace stavovské krejcary s českým lvem a kalichem. Po bitvě na Bílé hoře byla mincovna zkonfiskována a předána císařské správě. V období 1621-1623 zde probíhala ražba kiperových mincí v rámci mincovní kalamity – tyto znehodnocené mince způsobily velké ekonomické škody.

V roce 1631 obsadila České Budějovice saská vojska a mincovna krátce razila saské groše s kurfiřtským znakem. Po osvobození města císařskými vojsky byla mincovna v roce 1634 obnovena, ale pracovala už jen příležitostně. Poslední významná ražba proběhla během švédského obléhání v roce 1642, kdy byly vyraženy nouzové kožené peníze – čtvercové kousky kůže s vyraženým městským znakem, které patří k největším numismatickým raritám.

Po třicetileté válce už mincovna nebyla obnovena. Ferdinand III. sice v roce 1650 potvrdil městu mincovní privilegium, ale ekonomická situace a centralizace mincovnictví v Praze a Vídni zabránily obnově provozu. Poslední pokus o obnovení mincovny proběhl za vlády Marie Terezie v roce 1751, kdy město žádalo o povolení razit měděné krejcary, ale žádost byla zamítnuta. Budova bývalé mincovny byla v 19. století zbořena při přestavbě městského centra.