Čtvrtkrejcar

Čtvrtkrejcar (1/4 krejcar) byl drobný stříbrný nominál rakouské měnové soustavy v hodnotě jedné čtvrtiny krejcaru, který se v českých a slezských mincovnách vyráběl mezi lety 1619 až 1720. Tyto miniaturní jednostranné ražby o váze pouhých 0,32 gramu představovaly nejmenší oběžnou minci své doby a nahradily zaniklé bílé peníze v maloobchodním platebním styku.

Historie

Zavedení čtvrtkrejcaru spadá do období počátku třicetileté války, kdy Ferdinand II. hledal způsob stabilizace drobného peněžního oběhu. Kutnohorská mincovna zahájila jejich produkci roku 1619, právě v době ukončení několikasetleté tradice ražby bílých peněz. Tento přechod symbolizoval konec středověkého měnového systému a nástup raně novověké monetární politiky Habsburků.

Technologie výroby byla záměrně primitivní kvůli úspoře nákladů. Jednostranná ražba eliminovala potřebu druhého razidla a zkracovala výrobní proces. Tenké stříbrné destičky se razily jednoduchým úderem, což umožňovalo masovou produkci. Mincmistr Šebestián Hölzl organizoval výrobu v letech 1621-1623, kdy jeho značka dominovala emisím určeným pro vojenské platby císařské armády.

Ikonografie reflektovala politickou situaci doby. Původní motivy odpovídající bílým peněžům se od ročníku 1623 modifikovaly - některé emise nesly pouze číselné označení hodnoty, jiné heraldické symboly. Od roku 1630 se objevují varianty bez označení mincmistra, což naznačuje tajnou nebo nouzovou ražbu během válečných operací. Poslední ferdinandovské emise z roku 1633 již nesou složitější kompozice.

Geografická expanze výroby dokumentuje vojensko-strategické priority. Vratislavská mincovna převzala produkci 1624-1625 pod vedením Jana Riedela pro zásobování slezských posádek. Ferdinand III. obnovil ražbu během severní války - Kutná Hora produkovala ročníky 1654 (J. V. Geronis) a 1656 (R. Hackl), zatímco kladská filiálka pod Janem Hübnerem vyrazila emisi 1638 pro pohraničí.

Barokní období přineslo poslední regulérní ražby. Karel VI. nařídil limitované emise v pražské mincovně 1713 (J. J. Ritter) a 1720 (F. Scharff) primárně pro kompletaci mincovních sad. Tyto pozdní exempláře vykazují vyšší uměleckou kvalitu s detailnějším reliéfem, ale minimální náklady svědčí o ztrátě praktického významu denominace.

Definitivní tečku představuje experimentální ražba 1851 pod správcem pražské mincovny A. Francem. Tato zkušební emise byla již oboustranná a vyrobená z mědi, což signalizovalo kompletní odklon od původní koncepce. Projekt nebyl realizován a čtvrtkrejcar definitivně zmizel z měnového systému monarchie.

Technické parametry a numismatický význam

Standardní čtvrtkrejcar vážil 0,32 gramu při ryzosti 420/1000, což představovalo 0,134 gramu čistého stříbra. Průměr kolísal mezi 10-12 mm podle období a mincovny. Jednostrannost ražby způsobovala charakteristické prohnutí plíšku, které komplikovalo skladování a počítání. Odhadovaná životnost v oběhu nepřesahovala 5 let.

Z hlediska sběratelské hodnoty patří čtvrtkrejcary k vyhledávaným raritám. Jejich křehkost a malé rozměry způsobily minimální dochovanost - většina byla ztracena nebo přetavena. Kompletní typová řada všech ročníků a mincoven představuje výzvu i pro specializované numismatiky. Nejcennější jsou kladské ražby a pozdní karlovy emise.

Čtvrtkrejcary dokumentují ekonomickou realitu bělohorské epochy. Jejich existence svědčí o dramatickém zchudnutí obyvatelstva, kdy i čtvrtina krejcaru měla kupní sílu. Paradoxně výrobní náklady často převyšovaly nominální hodnotu, což dokládá fiskální despenci habsburského režimu v kritickém období konsolidace moci.

Zajímavosti

• Průměrná denní mzda nádeníka roku 1620 činila 8 krejcarů, tedy 32 čtvrtkrejcarů - za jeden kus si mohl koupit štangli chleba
• Falšovatelé čtvrtkrejcarů byli trestáni mírněji než padělatelé větších nominálů - většinou "pouze" vyhnáním z města
• Archeologické nálezy dokládají používání čtvrtkrejcarů jako votivních obětí - nacházejí se v základech kostelů z období rekatolizace
• Unikátní depot 3000 čtvrtkrejcarů objevený 1967 v Kutné Hoře obsahoval neznámé varianty s chybnými letopočty
• Poslední platba čtvrtkrejcarem je doložena roku 1754 v hospodě U Zlatého lva v Praze - hostinský ji přijal jako kuriozitu