Čtvrtkrejcar

Čtvrtkrejcar je drobná mince v hodnotě 1/4 krejcaru, která se v českých zemích objevila v 17. století jako praktické oběživo pro nejmenší platby. V prvních emisích šlo o jednostrannou stříbrnou ražbu navazující velikostí i stylem na starší drobné mince typu bílého penízu.

Historie

Čtvrtkrejcar patří k nominálům, které vznikaly z potřeby „drobného“ oběhu v době, kdy se peněžní systém musel vyrovnávat s tlakem válek, nedostatkem kvalitního oběživa i s proměnami cen. V českých zemích je jeho počátek spojován s Ferdinandem II. a s mincovní činností v Kutné Hoře. Právě zde byl čtvrtkrejcar poprvé ražen v letech, kdy v téže mincovně skončila výroba bílých peněz (1619). Nový nominál na ně navázal nejen „myšlenkou“ drobného platidla, ale i vzhledem a parametry, aby jej lidé snadno přijímali a rychle poznali v každodenním styku.

Nejstarší kutnohorské čtvrtkrejcary jsou doložené zejména v ročnících 1621–1623 a jsou spojované s mincmistrem Š. Hölzlem. U těchto ražeb se obrazová náplň držela velmi blízko tradice bílých peněz, což odpovídá snaze nepřinášet do nejnižšího oběživa zbytečné „novoty“. V následujících letech se typ mírně proměňoval (ročníky 1623–1630) a později se uvádí i ročník 1633, u něhož nebývá mincmistr spolehlivě uváděn. Vedle Kutné Hory se čtvrtkrejcar za Ferdinanda II. objevil i ve slezském prostoru: ve Vratislavi jsou známy jednostranné ražby s ročníky 1624–1625, spojované s mincmistrem J. Riedelem. To dobře ukazuje, že i velmi drobný nominál mohl být razen ve více mincovnách, pokud to vyžadovala místní potřeba oběhu.

Za Ferdinanda III. se čtvrtkrejcar znovu objevuje v Kutné Hoře (uvádějí se ročníky 1654 a 1656, s mincmistry J. V. Geronisem a R. Hacklem). Zároveň je doložen i ve Kladsku (ročník 1638, mincmistr J. Hübner), což odpovídá tomu, že drobné mince se často razily tam, kde bylo potřeba rychle doplnit oběh nejnižšími hodnotami. V dalších desetiletích nominál nezmizel úplně, ale spíše se objevoval nepravidelně podle aktuálních potřeb a možností mincoven.

Pozoruhodné je, že ražba čtvrtkrejcaru pokračovala až do doby Karla VI., kdy se uvádí výroba v Praze (ročníky 1713 a 1720, s mincmistry J. J. Ritterem a F. Scharffem). Tím se čtvrtkrejcar řadí mezi nominály, které sice nebyly „hlavní“ mincí systému, ale v určitých obdobích dávaly smysl jako doplněk pro nejmenší platby. Úplný závěr českého příběhu pak připomíná, že se k této hodnotě stát vrátil ještě v 19. století: naposledy se v českých zemích objevuje čtvrtkrejcar jako zkušební ražba v Praze roku 1851 (uvádí se mincmistr A. Franc), tentokrát už dvoustranný a z mědi. To je pěkný doklad toho, jak se drobné nominály v čase proměňovaly nejen vzhledem, ale i materiálem, protože levnější kovy postupně vytlačovaly stříbro z nejnižšího oběživa.

Podoba, parametry a využití v oběhu

Čtvrtkrejcar byl v nejtypičtější podobě velmi drobnou, často jednostrannou stříbrnou mincí. U českých ražeb 17. století se uvádí hmotnost kolem 0,32 g, což dobře odpovídá jeho roli „mince na maličkosti“. Jednostranné provedení souviselo s ekonomikou výroby: u nejnižších hodnot bylo důležité razit rychle a ve velkém, a současně šetřit práci s razidly. Vzhled navazující na bílý peníz navíc zvyšoval srozumitelnost v oběhu – lidé byli zvyklí na podobnou drobnou minci a snáze ji přijímali.

V praktickém životě sloužil čtvrtkrejcar k vyrovnávání nejmenších částek, kde by jinak vznikal problém s rozměňováním. Právě u těchto nominálů je dobře vidět, že měnový systém nestojí jen na „velkých“ mincích, ale i na drobnostech: bez nich se obtížně platí na trhu, v řemeslných dílnách nebo při drobných poplatcích. Zároveň jde o mince, které se v oběhu rychle opotřebovaly a snadno ztrácely, takže jejich dochování bývá často slabší než u vyšších hodnot.

Pozdní zkušební ražba z roku 1851 pak ukazuje posun k modernějšímu mincovnictví: dvoustranná úprava a měď odpovídají době, kdy se drobné oběživo řešilo spíše levnými kovy a standardizovanou strojní výrobou. Pro numismatiku je čtvrtkrejcar zajímavý právě tím, že spojuje starší tradici jednostranných drobných ražeb s pozdějšími experimenty a proměnami materiálu i technologie.