Čtyřicetiosmikrejcar

Čtyřicetiosmikrejcar (48 krejcar) byla stříbrná mince v hodnotě 48 krejcarů, která se poprvé objevila na Moravě v roce 1620. Tato mince o hmotnosti 15,34 gramů představovala významný nominál období třicetileté války a stala se symbolem měnového chaosu počátku 17. století.

Historie

Čtyřicetiosmikrejcar vznikl v dramatickém období počátku třicetileté války, kdy se české země zmítaly v politickém a ekonomickém chaosu po porážce stavovského povstání na Bílé hoře. První ražba této mince proběhla v roce 1620 v Olomouci, která se stala důležitým centrem mincovní produkce na Moravě. Zavedení nového nominálu souviselo s pokusem o stabilizaci rozvrácené měnové soustavy a potřebou financovat válečné výdaje.

Mince byla ražena v krátkém, ale významném období za vlády dvou panovníků. Fridrich Falcký (1619-1620), známý jako "zimní král", razil tyto mince během svého krátkého panování v Čechách. Po jeho porážce a útěku ze země pokračovala ražba za císaře Ferdinanda II. (1619-1637), který se snažil konsolidovat habsburskou moc v českých zemích. Ražba čtyřicetiosmikrejcaru tak překlenula dramatický přechod moci mezi protestantským králem a katolickým císařem.

Období ražby čtyřicetiosmikrejcaru bylo poznamenáno takzvanou kiperovou dobou neboli dlouhou mincí (1619-1623). Šlo o jednu z nejhorších měnových krizí v dějinách střední Evropy, kdy docházelo k masivnímu znehodnocování mincí snižováním obsahu drahého kovu. Konsorcium mincovních podnikatelů, mezi nimiž vynikal zejména Albrecht z Valdštejna, získalo monopol na ražbu mincí a systematicky snižovalo jejich kvalitu při zachování nominální hodnoty.

Konec čtyřicetiosmikrejcaru přišel náhle a dramaticky. Dne 14. prosince 1623 vyhlásil Ferdinand II. takzvanou kaládu - státní bankrot spojený s měnovou reformou. Všechny nekvalitní mince kiperové doby, včetně čtyřicetiosmikrejcarů, byly prohlášeny za neplatné nebo drasticky znehodnoceny. Tento krok, ač ekonomicky nezbytný, přinesl katastrofální důsledky pro široké vrstvy obyvatelstva, které přišly o své úspory.

Krátká existence čtyřicetiosmikrejcaru - pouhé tři roky - odráží turbulentní charakter doby. Mince se stala symbolem ekonomického chaosu raného období třicetileté války a varováním před důsledky nekontrolované měnové politiky. Pro mnoho současníků představovala hmatatelný důkaz rozpadu tradičního řádu a nejistoty válečných let.

Popis a technické parametry

Čtyřicetiosmikrejcar měl přesně stanovenou hmotnost 15,34 gramů a průměr 36,6 milimetrů. Obsah stříbra v minci byl vyjádřen takzvaným zrnem (jakostí) 0,563, což znamenalo, že mince obsahovala pouze něco přes polovinu čistého stříbra. Zbytek tvořila příměs mědi a dalších levných kovů, což bylo typické pro nekvalitní ražby kiperové doby.

Na aversu mince se nacházel portrét panovníka nebo jeho heraldický znak s latinským opisem titulů. Design se lišil podle toho, zda šlo o ražbu Fridricha Falckého nebo Ferdinanda II. Revers zobrazoval říšského orla nebo zemský znak s označením hodnoty. Kvalita ražby byla často nízká, což odráželo rychlost produkce a snahu o maximální zisk mincovních podnikatelů.

V tehdejším měnovém systému představoval čtyřicetiosmikrejcar významnou hodnotu, teoreticky odpovídající 4/5 zlatého. V praxi však jeho kupní síla rychle klesala kvůli inflaci a nedůvěře veřejnosti v nekvalitní mince. Nominál měl usnadnit větší platby v době, kdy drobné mince mizely z oběhu podle Greshamova zákona - špatné peníze vytlačují dobré.

Zajímavosti

• Název "čtyřicetiosmikrejcar" je jedním z nejdelších názvů mincí v české numismatické historii
• Některé exempláře byly přeraženy na starší kvalitní tolary, což je dnes detekovatelné moderními metodami a činí tyto kusy velmi cennými
• Albrecht z Valdštejna vydělal na ražbě těchto a podobných nekvalitních mincí obrovské jmění, které použil k vybudování své vojenské moci
• Po kaládě 1623 byly mnohé čtyřicetiosmikrejcary roztaveny kvůli obsahu stříbra, což přispívá k jejich dnešní vzácnosti
• V lidové paměti zůstal tento nominál jako symbol "falešných peněz" a varování před inflací