Deventerská mincovna

Deventerská mincovna byla historická městská mincovna v nizozemském Deventeru, doložená už kolem roku 990 a činná v různých podobách až do roku 1708. Razila mince pro říšské panovníky, později pro utrechtské biskupy i pro městské svazky, takže její ražby patří k vyhledávaným dokladům středověkého a raně novověkého oběhu.

Historie

Deventer leží na řece IJssel a už od raného středověku patřil k významným obchodním centrům severovýchodního Nizozemí. Právě obchod a přísun stříbra do regionu vytvářely prostředí, v němž měla místní mincovna smysl: mince zajišťovaly praktický platební prostředek, ale zároveň byly i nástrojem moci, protože jejich váha a ryzost podléhaly kontrole vládnoucí autority.

Podle nizozemských historických přehledů se první ražby v Deventeru kladou přibližně k roku 990. Nešlo však o „svobodné“ mincování podle přání města – parametry mincí (hmotnost a obsah stříbra) byly vázány na pravidla stanovená panovníkem. Na nejstarších deventerských mincích se proto objevují jména nebo podoby říšských vládců, jako byli Ota III., Jindřich II. a Konrád II., což odpovídá tehdejšímu pojetí mincovní suverenity v rámci říšského prostoru.

Zásadní změna nastala v roce 1046, kdy Jindřich III. svěřil světskou správu Deventeru a okolních území utrechtskému biskupství. Spolu s ní přešla na biskupy i některá hospodářská práva, včetně mincovního práva. V mincovní produkci se to odrazilo tím, že na líci mincí začali vystupovat utrechtští biskupové (například Bernold a Diederik z Aare). Dobové prameny zároveň připomínají, že část biskupských emisí bývá hodnocena jako méně pečlivá a že v čase docházelo ke snižování hmotnosti i ryzosti, což je typický jev mnoha středověkých mincovních okruhů.

V pozdním středověku a raném novověku se Deventer prosadil také jako město s výraznou mírou samosprávy a ekonomické síly. Z numismatického hlediska je mimořádně důležitá etapa společné ražby tzv. „tří ijsselských měst“ Deventer, Kampen a Zwolle. Podle dobových dohod a pozdějších souhrnů tato spolupráce vyústila v období společné mincovní činnosti známé jako Driestedenmuntslag, které se datuje do let 1538–1588. Města se v ní opírala o svá říšská privilegia a snažila se, aby jejich mince byly přijímány i v sousedním říšském prostoru, což je spojeno s dodržováním pravidel říšských sněmů, zejména Reichsmünzordnung.

V rámci tohoto svazku se razilo jak zlato, tak stříbro a na mincích se objevují jména (a někdy i portréty) panovníků, například Karla V., Maxmiliána II. či Rudolfa II., protože ijsselská města se v oblasti mincovního práva orientovala spíše na říšský rámec než na tehdejší centrální správu v Nizozemí. Jako mincovní místo sloužil dlouho právě Deventer: od roku 1534 do roku 1583 se podle přehledů razilo výhradně zde, teprve válečné události vedly roku 1583 k přesunu společného mincovního domu do Kampenu. Po dobytí Deventeru španělskými vojsky v roce 1587 se spolupráce zhroutila a roku 1588 společná ražba skončila; jednotlivá města pak v dalších letech obnovovala vlastní mincovní provozy.

Vedle těchto „svazových“ ražeb existovala i pozdější městská mincovní činnost spojená přímo s Deventerem. Z dochovaných místních tradic vyplývá, že mincování nemuselo zabírat velký prostor a mohlo probíhat i v běžných domech, což dokládají historické názvy domů spojované s mincí. Nejznámější památkou na pozdní etapu je tzv. Mincovní věž (Muntentoren), kde se mezi lety 1685–1708 razily poslední deventerské městské mince. Rok 1708 je proto vnímán jako závěr dlouhé kapitoly, v níž se Deventer opakovaně vracel do role mincovního centra, ať už pod říšskou, biskupskou či městskou autoritou.

Ražby, znaky a určování mincí

Deventerské ražby se v čase výrazně proměňovaly, a proto se při určování vyplatí vždy nejprve stanovit období. Nejstarší středověké mince jsou typicky drobné stříbrné denáry (pfennigového typu) a jejich „podpisem“ je především opis se jménem panovníka a jednoduché symboly či stylizované motivy. U biskupské fáze po roce 1046 je klíčová identifikace osoby biskupa a porovnání stylu a opisu s katalogovými typy, protože právě tyto detaily odlišují jednotlivé emise.

Pro sběratele bývá nejatraktivnější období společné ražby tří ijsselských měst. U tzv. Driestedenmuntslag je typickým poznávacím znakem rubová strana se třemi městskými štíty: Deventer je uváděn s korunovaným orlem, Kampen s hradem se třemi věžemi a Zwolle s křížem. Na řadě kusů se objevuje také latinská legenda MONETA NOVA TRIVM CIVITATVM IMPERIALIVM, která přímo odkazuje na společný mincovní projekt. Významné je i to, že jako mincovní místo byl dlouho využíván právě Deventer, takže i mince „svazku“ lze často spojovat s deventerským mincovním domem.

V pozdní městské etapě (1685–1708) hraje roli zejména ročník, nominál a celková kvalita vyražení, protože u ražeb určených pro oběh se běžně setkáte s opotřebením a s nerovnoměrným otiskem. U všech období platí jednoduché pravidlo: nejspolehlivější je kombinace opisu, ikonografie a srovnání s ověřenými typy, nikoli jediný detail. Právě u deventerských ražeb se totiž v literatuře i v praxi můžete setkat s tím, že mince stejného „města“ existují v několika variantách podle emitenta a doby, kdy bylo mincovní právo vykonáváno.