Didrachma

Didrachma byla starověká řecká stříbrná mince v hodnotě dvou drachem, která se razila v řeckých městských státech od šestého století před naším letopočtem. Tato mince o váze přibližně 8,6 gramu stříbra byla základní obchodní mincí mnoha řeckých států a předchůdkyní slavných tetradrachem.

Historie

Didrachma vznikla v archaickém období řeckého mincovnictví jako praktická denominace pro větší platby. První didrachmy razily bohaté obchodní města jako Aigina, Korint a Athény v šestém století před naším letopočtem. Každé město používalo vlastní váhový standard - aiginský standard vážil 12,2 gramu, korintský 8,6 gramu, attický 8,7 gramu. Tyto rozdíly komplikovaly obchod, ale odrážely ekonomickou samostatnost městských států. Didrachmy byly ideální pro mezinárodní obchod - dost hodnotné pro velké transakce, ale ne tak drahé jako zlaté mince.

V klasickém období pátého a čtvrtého století byly didrachmy postupně nahrazovány tetradrachmami, které se staly standardní velkou mincí. Přesto některá města pokračovala v ražbě didrachem pro specifické účely. Korintské didrachmy s Pegas a Athénou v helmě byly oblíbené v západním Středomoří. Syrakusy na Sicílii razily umělecky vynikající didrachmy s hlavou Arethúsy a kvadrigou, které patří mezi nejkrásnější antické mince. Lokroi v jižní Itálii vytvořily didrachmy s hlavou Persefony.

V helénistickém období po Alexandrovi Velikém didrachmy téměř vymizely z východního Středomoří, kde dominovaly tetradrachmy. Paradoxně však získaly nový život na západě. Římská republika razila své první stříbrné mince jako didrachmy podle řeckého vzoru - slavné quadrigati a viktoriáty byly fakticky didrachmami. Karthágo razilo didrachmy pro žoldnéře v Sicílii. Postupný přechod Říma na denárový systém v třetím století před naším letopočtem znamenal konec didrachem jako významné denominace.

Didrachma v antickém mincovnictví

Didrachma představovala střední nominál mezi drachmou a tetradrachmou. Její hodnota odpovídala přibližně dvoudenní mzdě kvalifikovaného řemeslníka v klasických Athénách. Na rozdíl od drobných obolů nebo velkých dekadrachem byly didrachmy praktické pro každodenní větší nákupy. Ikonografie didrachem následovala místní tradice - Aigina razila želvy, Korint Pegasa, Tarent jezdce na delfínu.

Technicky byly didrachmy raženy stejně jako jiné antické mince - ručně mezi dvěma razidly. Kvalita se značně lišila podle mincovny. Syrakuské didrachmy období Demareteion (480-479 před naším letopočtem) představují vrchol řeckého mincovního umění s portréty od mistrů jako Kimon a Euainetos. Naopak barbarské napodobeniny makedonských didrachem ražené keltskými kmeny jsou hrubé, ale historicky cenné. Didrachmy dokumentují šíření řecké kultury - nacházíme je od Španělska po Afghánistán. Jejich postupný zánik ve prospěch větších nominálů odráží ekonomickou inflaci a rostoucí složitost antického obchodu.

Zajímavosti

• Nejstarší didrachma byla ražena v Aiginá kolem 550 před naším letopočtem s motivem mořské želvy
• Římský quadrigatus, didrachma s Jupiterem ve čtyřspřeží, dal název italskému slovu "quattro"
• Syrakuská didrachma Demareteion z roku 480 před naším letopočtem je považována za nejkrásnější řeckou minci
• V pokladu z Asyut v Egyptě bylo nalezeno 900 athénských didrachem z pátého století
• Poslední didrachmy razil pontský král Mithridates VI. ve prvním století před naším letopočtem