Dínár

Dínár představuje zlatou či stříbrnou minci a měnovou jednotku, která se využívá v řadě muslimských a některých balkánských států. Název této mince vychází z římského denaria a její tradice začíná v 7. století, kdy vznikl první samostatný islámský měnový systém během správy Umajjovské dynastie.

Historie

Vznik islámského dínáru souvisí s reformami chalífy Abd al-Malika ibn Marwána, který v roce 696 našeho letopočtu zavedl první ryze muslimské ražby. Do této doby islámská říše používala byzantské solidus a perské drachmy s drobnými úpravami. Abd al-Malik vytvořil revoluci v mincovnictví - odstranil veškeré figurální zobrazení a nahradil je výhradně kúfickým písmem s náboženskými nápisy z Koránu.

Standardní váha 4,25 gramu pro zlatý dínár byla odvozena z váhy 60 ječných zrn, což odpovídalo mithqálu - tradiční arabské váhové jednotce. Tento standard zůstal překvapivě stabilní po celá staletí napříč různými dynastiemi. Kvalita zlata se pohybovala mezi 96-98 procenty ryzosti, což z dínáru činilo jednu z nejspolehlivějších měn středověku.

Během abbásovské éry (750-1258) dosáhl dínár vrcholu svého mezinárodního významu. Bagdád se stal ekonomickým centrem známého světa a abbásovské dínáry kolovaly od Španělska po Indii. Tyto mince nesly jména chalífů, data podle hidžrského kalendáře a místa ražby od Córdoby po Samarkand. Obchodníci na Hedvábné stezce preferovali dínáry pro jejich konstantní kvalitu.

S rozpadem jednotné islámské říše vznikaly regionální varianty dínáru. Fátimovské dínáry z Egypta (909-1171) vynikaly mimořádnou kvalitou zlata z núbijských dolů. Almorávidské dínáry ze severní Afriky, známé v křesťanské Evropě jako maravedí, se staly mezinárodní měnou západního Středomoří. Španělské muslimské taify razily vlastní dínáry až do reconquisty.

Osmanská říše postupně nahradila dínár sultaním (altun), ačkoliv název dínár přežíval v účetnictví. Zajímavý vývoj nastal na Balkáně, kde během osmanské nadvlády vznikla tradice používání názvu dínár pro místní měny. Po získání nezávislosti v 19. století přijalo Srbsko (1868) a později Jugoslávie (1920) dínár jako národní měnu, čímž paradoxně křesťanské země adoptovaly islámskou měnovou tradici.

Moderní arabské státy obnovily používání dínáru ve 20. století. Irák zavedl dínár roku 1932, Jordánsko 1950, Kuvajt 1960, Bahrajn 1965, Libye 1971 a Tunisko přešlo na dínár roku 1958. Zajímavostí je pokus Islámského státu o ražbu zlatých dínárů v letech 2014-2015 jako součást propagandy návratu k "čistému" islámskému hospodářství.

Současné diskuse o zavedení jednotného zlatého dínáru jako alternativy k dolaru pravidelně zaznívají z muslimských zemí. Malajsijský premiér Mahathir Mohamad prosazoval tuto myšlenku počátkem 21. století, podobně jako libyjský vůdce Muammar Kaddáfí před svým pádem. Některé státy vydávají investiční zlaté dínáry, které však nejsou běžným platidlem.

Typologie a numismatická hodnota

Klasický islámský dínár se vyznačuje absencí obrazových motivů, což představuje unikátní fenomén světové numismatiky. Místo portrétů panovníků nebo symbolů obsahují dínáry výhradně arabskou kaligrafii - šahádu (vyznání víry), jméno panovníka, rok a místo ražby. Tato epigrafická tradice vyžaduje od sběratelů znalost arabského písma a islámského kalendáře.

Existují tři základní denominace historických dínárů: celý dínár, poloviční dínár (nisf) a třetinový dínár (thulth). Některé dynastie razily i čtvrtinové nebo dokonce osminkové dínáry. Vedle zlatých existovaly stříbrné dirhamy v poměru přibližně 1:10 až 1:15 k dínáru podle období a regionu.

Pro numismatiky představují islámské dínáry specifickou výzvu. Datace podle hidžrského kalendáře vyžaduje převodní tabulky, četba kúfického či násachího písma znalost arabské paleografie. Určení mincovny často závisí na drobných kaligrafických detailech. Padělky jsou časté již od středověku - dokonce existují dobové příručky, jak rozpoznat falešné dínáry.

Zajímavosti

• Nejdražší dínár světa - umajjovský dínár z roku 723 ražený z těžby "Důl velitele věřících" - se prodal za 4,7 milionu dolarů
• Evropští panovníci razili napodobeniny dínárů s arabskými nápisy - například kastilský král Alfonso VIII. vytvářel "mancusy" kopírující almohadské dínáry
• Současný kuvajtský dínár je nejhodnotnější běžně používanou měnou světa - 1 KWD = přibližně 80 Kč
• Benátské dukáty byly záměrně raženy ve váze blízké islámskému dínáru pro usnadnění obchodu s muslimským světem
• V některých hadísech se uvádí, že Mahdi obnoví ražbu dínárů podle původní Mohamedovy váhy - tento motiv využívají různá fundamentalistická hnutí