Dinár

Dinár představuje zlatou či stříbrnou minci a měnovou jednotku, která se využívá v řadě muslimských a některých balkánských států. Název této mince vychází z římského denaria a její tradice začíná v 7. století, kdy vznikl první samostatný islámský měnový systém během správy Umajjovské dynastie.

Historie

Vznik islámského dináru souvisí s reformami chalífy Abd al-Malika ibn Marwána, který v roce 696 našeho letopočtu zavedl první ryze muslimské ražby. Do této doby islámská říše používala byzantské solidus a perské drachmy s drobnými úpravami. Abd al-Malik vytvořil revoluci v mincovnictví - odstranil veškeré figurální zobrazení a nahradil je výhradně kúfickým písmem s náboženskými nápisy z Koránu.

Standardní váha 4,25 gramu pro zlatý dinár byla odvozena z váhy 60 ječných zrn, což odpovídalo mithqálu - tradiční arabské váhové jednotce. Tento standard zůstal překvapivě stabilní po celá staletí napříč různými dynastiemi. Kvalita zlata se pohybovala mezi 96-98 procenty ryzosti, což z dínáru činilo jednu z nejspolehlivějších měn středověku.

Během abbásovské éry (750-1258) dosáhl dinár vrcholu svého mezinárodního významu. Bagdád se stal ekonomickým centrem známého světa a abbásovské dínáry kolovaly od Španělska po Indii. Tyto mince nesly jména chalífů, data podle hidžrského kalendáře a místa ražby od Córdoby po Samarkand. Obchodníci na Hedvábné stezce preferovali dináry pro jejich konstantní kvalitu.

S rozpadem jednotné islámské říše vznikaly regionální varianty dínáru. Fátimovské dináry z Egypta (909-1171) vynikaly mimořádnou kvalitou zlata z núbijských dolů. Almorávidské dináry ze severní Afriky, známé v křesťanské Evropě jako maravedí, se staly mezinárodní měnou západního Středomoří. Španělské muslimské taify razily vlastní dináry až do reconquisty.

Osmanská říše postupně nahradila dinár sultaním (altun), ačkoliv název dinár přežíval v účetnictví. Zajímavý vývoj nastal na Balkáně, kde během osmanské nadvlády vznikla tradice používání názvu dinár pro místní měny. Po získání nezávislosti v 19. století přijalo Srbsko (1868) a později Jugoslávie (1920) dinár jako národní měnu, čímž paradoxně křesťanské země adoptovaly islámskou měnovou tradici.

Moderní arabské státy obnovily používání dináru ve 20. století. Irák zavedl dinár roku 1932, Jordánsko 1950, Kuvajt 1960, Bahrajn 1965, Libye 1971 a Tunisko přešlo na dinár roku 1958. Zajímavostí je pokus Islámského státu o ražbu zlatých dinárů v letech 2014-2015 jako součást propagandy návratu k "čistému" islámskému hospodářství.

Současné diskuse o zavedení jednotného zlatého dináru jako alternativy k dolaru pravidelně zaznívají z muslimských zemí. Malajsijský premiér Mahathir Mohamad prosazoval tuto myšlenku počátkem 21. století, podobně jako libyjský vůdce Muammar Kaddáfí před svým pádem. Některé státy vydávají investiční zlaté dináry, které však nejsou běžným platidlem.

Typologie a numismatická hodnota

Klasický islámský dinár se vyznačuje absencí obrazových motivů, což představuje unikátní fenomén světové numismatiky. Místo portrétů panovníků nebo symbolů obsahují dináry výhradně arabskou kaligrafii - šahádu (vyznání víry), jméno panovníka, rok a místo ražby. Tato epigrafická tradice vyžaduje od sběratelů znalost arabského písma a islámského kalendáře.

Existují tři základní denominace historických dinárů: celý dinár, poloviční dinár (nisf) a třetinový dinár (thulth). Některé dynastie razily i čtvrtinové nebo dokonce osminkové dináry. Vedle zlatých existovaly stříbrné dirhamy v poměru přibližně 1:10 až 1:15 k dináru podle období a regionu.

Pro numismatiky představují islámské dináry specifickou výzvu. Datace podle hidžrského kalendáře vyžaduje převodní tabulky, četba kúfického či násachího písma znalost arabské paleografie. Určení mincovny často závisí na drobných kaligrafických detailech. Padělky jsou časté již od středověku - dokonce existují dobové příručky, jak rozpoznat falešné dináry.

Zajímavosti

• Nejdražší dinár světa - umajjovský dínár z roku 723 ražený z těžby "Důl velitele věřících" - se prodal za 4,7 milionu dolarů
• Evropští panovníci razili napodobeniny dinárů s arabskými nápisy - například kastilský král Alfonso VIII. vytvářel "mancusy" kopírující almohadské dináry
• Současný kuvajtský dinár je nejhodnotnější běžně používanou měnou světa - 1 KWD = přibližně 80 Kč
• Benátské dukáty byly záměrně raženy ve váze blízké islámskému dináru pro usnadnění obchodu s muslimským světem
• V některých hadísech se uvádí, že Mahdi obnoví ražbu dinárů podle původní Mohamedovy váhy - tento motiv využívají různá fundamentalistická hnutí