Divus

Divus (ženský tvar diva, „božský“) byl titul zemřelého římského císaře nebo člena jeho rodiny, kterého senát prohlásil za státního boha. Na posmrtných, takzvaných konsekračních mincích stojí jako DIVVS, DIVA nebo ve 3. pádě DIVO a mnohé z nich mají na rubu slovo CONSECRATIO, tedy zbožštění.

Historie

Slovem divus starší latina označovala bohy. V době císařství se ustálilo pro zemřelého panovníka, kterého senát zvláštním usnesením, konsekrací (consecratio), přijal mezi státní bohy. Opakem bylo odsouzení památky, damnatio memoriae.

Po zavraždění Gaia Julia Caesara 15. března 44 př. n. l. vznikl jeho lidový kult a senát ho roku 42 př. n. l. potvrdil jako božského. Jeho dědic Octavianus se pak na mincích nazýval synem božského Julia, DIVI IVLI F, a bronzy z roku 38 př. n. l. nesou opis DIVOS IVLIVS.

Augustus zemřel 19. srpna 14 n. l. a senát ho po smrti zbožštil. Tiberius pak razil asy a dupondia s jeho portrétem a opisem DIVVS AVGVSTVS PATER a sám se na mincích označoval jako syn božského Augusta, DIVI AVG F. Božské pocty dostávaly i ženy z císařské rodiny: Augustovu manželku Livii zbožštil roku 42 Claudius a Antoninus Pius nechal po smrti své manželky Faustiny starší razit rozsáhlou řadu mincí s opisem DIVA FAVSTINA.

Konsekrační mince

Konsekrační mince vydával vládnoucí císař. Líc nese jméno s titulem buď v 1. pádě – DIVVS M ANTONINVS PIVS na sesterciích Marca Aurelia ražených za Commoda roku 180 –, nebo ve 3. pádě jako věnování „božskému“: DIVO CLAVDIO na antoninianech Claudia II. Gothica, které roku 270 razil jeho nástupce Quintillus.

Na rubu těchto ražeb stojí slovo CONSECRATIO a symbol zbožštění. U Claudia II. Gothica je to oltář nebo orel, na jednom ze sesterciů Marca Aurelia čtyřpatrová pohřební hranice, na jejímž vrcholu stojí zemřelý císař ve čtyřspřeží. Žijící panovník se naopak ke zbožštěnému otci hlásil zkratkou DIVI F, „syn božského“, ve svém vlastním opisu.