Claudius II.
Claudius II. Gothicus byl římský císař v letech 268–270, v období krize 3. století. Proslavil se vítězstvím nad Góty u Naissu, za které získal přízvisko Gothicus, a porážkou Alamanů u Gardského jezera. Po smrti byl zbožštěn a jeho nástupci razili antoniniány s nápisem DIVO CLAVDIO.
| Oblast | Základní údaj |
|---|---|
| Život | 214–270, zemřel v Sirmiu |
| Vláda | 268–270 |
| Přízvisko | Gothicus, podle bojů proti Gótům |
| Předchůdce | Gallienus |
| Bezprostřední nástupce | Bratr Quintillus; poté Aurelianus |
| Mince za života | Antoniniány s paprskovitou korunou, také zlaté aurey |
| Říšské mincovny | Řím, Mediolanum, Siscia, Kyzikos, Antiochie |
| Posmrtné ražby | DIVO CLAVDIO, například s oltářem či orlem na rubu |
Historie
Marcus Aurelius Claudius pocházel z Ilyrika na Balkáně; o jeho rodičích ani raném životě nic spolehlivého nevíme. Vypracoval se v armádě a za císaře Galliena patřil k jejím předním velitelům. Roku 268 byl Gallienus zavražděn při obléhání Mediolana (dnešního Milána); část antických pramenů Claudia se spiknutím spojuje, jiné ho z účasti vyviňují. Armáda ho před Mediolanem provolala císařem a nový vládce dal Galliena zbožštit.
Claudius převzal říši v kritickém stavu – Galské císařství ovládalo západ, Palmýra východ a barbarské kmeny pustošily hranice. Na Balkán vpadli Gótové spolu s dalšími kmeny v čele s Heruly. Moderní bádání připisuje Claudiovi rozhodující vítězství nad nimi v bitvě u Naissu (dnešního Niše). Čísla, která o bitvě uvádějí antické prameny, jsou přehnaná. Vítězství Claudiovi vyneslo titul Gothicus Maximus, jehož první část se stala součástí jeho jména. Koncem roku 268 porazil také Alamany u Gardského jezera (antický Benacus).
Plánované tažení proti Palmýře a obnovení jednoty říše již nestihl. Roku 270 zemřel v Sirmiu na epidemii, která zasáhla jeho vojsko. Senát ho zbožštil jako Divus Claudius. Moc nejprve krátce převzal jeho bratr Quintillus, po něm Aurelianus. Pozdější tradice z Claudia učinila předka Konstantina Velikého; historici tento rodokmen považují za vymyšlený.
Mincovnictví Claudia II.
Říšské mince razil Claudius v Římě, Mediolanu, Siscii, Kyziku a Antiochii. Jeho antoniniány byly v té době už téměř celé z bronzu s nepatrnou příměsí stříbra, což odráželo hospodářskou krizi. Na lícní straně je císařův portrét s paprskovitou korunou a nápis IMP C CLAVDIVS AVG nebo IMP CLAVDIVS AVG. Rubové strany oslavují jeho vojenské úspěchy – Victoria s věncem a palmou, Virtus (statečnost) či císař na koni. Mincovna v Kyziku razila typ s nápisem VICTORIAE GOTHIC a trofejí mezi dvěma zajatci, oslavující porážku Gótů.
Samostatnou skupinu tvoří posmrtné konsekrační mince DIVO CLAVDIO s nápisem CONSECRATIO a oltářem, orlem nebo pohřební hranicí na rubu. Razily se bezprostředně po jeho smrti za Quintilla a Aureliana; napodobovaly je i neoficiální dílny. Ještě za Konstantina Velikého vznikly pamětní ražby DIVO CLAVDIO s orlem a nápisem MEMORIAE AETERNAE. Claudius sám razil kromě antoniniánů také zlaté aurey, dupondie a asy.
