Dupondius

Dupondius představoval bronzovou či mosaznou minci římské říše v hodnotě dvou asů, která byla systematicky vydávána během principátu od Augusta po Diokleciána. Charakteristickým znakem této mince o váze přibližně 13,6 gramů byla paprsková koruna na portrétu císaře, která ji odlišovala od prostých asů.

Historie

Dupondius vznikl jako součást Augustovy měnové reformy z roku 23 před naším letopočtem, která vytvořila koherentní systém bronzových nominálů pro každodenní transakce. Název pochází z latinského duo pondera (dvě váhy), označující dvojnásobnou hodnotu vůči základnímu asu. Augustus zavedl ražbu dupondiů z aurichalka (mosazi), což je vizuálně odlišovalo od měděných asů zlatavou barvou.

Za vlády Nerona (54-68 n.l.) došlo k zásadní ikonografické inovaci - zavedení paprskové koruny (corona radiata) na portrétu panovníka. Tato koruna se sedmi nebo devíti paprsky symbolizovala božskou podstatu císaře a jeho spojení se slunečním bohem Sol. Paprsková koruna se stala trvalým atributem dupondiů, což usnadňovalo jejich identifikaci negramotným obyvatelstvem.

Ekonomický význam dupondiů rostl během 2. století našeho letopočtu, kdy inflace postupně znehodnocovala stříbrný denár. Dupondius s hodnotou 1/8 sestercia představoval optimální nominál pro maloobchodní transakce. Hmotnost se ustálila na 12-14 gramech, ačkoliv kvalita kovu postupně klesala s přidáváním olova.

Masivní produkce dupondiů probíhala za dynastie Antoninů (96-192 n.l.), kdy ekonomická prosperita říše vyžadovala obrovské množství drobného oběživa. Mincovny v Římě, Lugdunu a Antiochii vyráběly miliony kusů ročně. Dupondie Trajána, Hadriána a Marka Aurelia patří mezi nejčastější nálezy na území celé říše.

Na území dnešní České republiky představují dupondie významnou složku římských mincovních nálezů. Koncentrují se především v oblasti jižní Moravy (Mušov, Pasohlávky, Mikulov), kde působily římské vojenské jednotky během markomanských válek (166-180 n.l.). Depot z Jevíčka obsahoval přes 200 dupondiů, což dokládá intenzivní ekonomické kontakty s římským světem.

Krize 3. století přinesla kolaps tradičního měnového systému. Galliénus (253-268) přestal razit dupondie z úsporných důvodů. Aurelianus se pokusil o obnovení ražby roku 274, ale nové dupondie již neměly původní kvalitu. Diokleciánova reforma roku 294 definitivně ukončila více než třísetletou historii dupondia, který byl nahrazen follem.

Poslední dupondie razil uzurpátor Carausius v Británii (286-293) s propagandistickými nápisy oslavujícími jeho vládu. Tyto vzácné ražby dnes patří mezi nejcennější římské bronzové mince.

Technické parametry a ikonografie

Standardní dupondius vážil 13,6 gramů s průměrem 25-28 mm. Raně císařské exempláře z aurichalka obsahovaly 75-80% mědi a 20-25% zinku, což jim dodávalo charakteristickou zlatavou barvu. Od 2. století převládala červená měď s příměsí cínu a olova.

Na aversu se nacházel portrét císaře s paprskovou korunou a latinským opisem titulů. Kvalita portrétů představuje vrchol římského medailérského umění - individuální rysy jednotlivých císařů jsou jasně rozpoznatelné. Revers zobrazoval alegorické postavy (Felicitas, Concordia, Securitas), vojenské scény nebo architektonické památky.

Speciální kategorii tvoří posmrtné ražby (consecratio) s portrétem zesnulého císaře a orlem na reversu, symbolizujícím apoteózu. Dupondie císařoven nesly místo paprskové koruny lunární srpek, zdůrazňující spojení s bohyní Lunou.

Zajímavosti

• Největší depot dupondiů - 7000 kusů z Francie (La Venera) - vážil přes 90 kilogramů
• Paprsková koruna inspirovala Sochu Svobody - její koruna má stejnou symboliku jako na dupondiích
• Germáni používali dupondie jako surovinu pro šperky - přetavovali je na spony a náramky
• Falešné dupondie razili keltští mincíři severně od Dunaje - poznají se podle barbarizovaného latinského textu
• V Pompejích se našel dupondius s graffiti "CENA VINI" - sloužil jako cenovka u stánku s vínem
• Nejdražší dupondius - vzácná ražba Caliguly s třemi sestrami - dosáhl ceny přes 500 000 Kč