Dvacetikrejcar

Dvacetikrejcar (20 krejcar) představoval stříbrnou minci raženou v českých zemích od vlády Marie Terezie až do druhé poloviny 19. století. Tento nominál o hmotnosti 6,53 gramů se stal základním stříbrným platidlem habsburské monarchie a jednou z nejdéle kontinuálně ražených mincí v pražské mincovně.

Historie

První dvacetikrejcary pro české země začala razit pražská mincovna roku 1754 za vlády císařovny Marie Terezie (1740-1780). Zavedení tohoto nominálu souviselo s postupnou unifikací měnového systému habsburské monarchie a potřebou standardizovaného stříbrného oběživa pro rostoucí ekonomiku.

Za Marie Terezie probíhala ražba v letech 1754-1755 pod vedením mincmistra Benedikta Schaumberga, následně v obdobích 1756-1761 a 1763-1765 pod správou Petra Erdmanna. Období 1768-1773 představovalo společnou éru mincmistrů P. Erdmanna a Antonína Stöhra, završenou lety 1774-1780 s P. Erdmannem a Ignácem Kendlerem.

Paralelně s mincemi Marie Terezie vznikaly dvacetikrejcary jejího manžela Františka I. Štěpána Lotrinského (1740-1765). Pražská produkce probíhala v letech 1754-1755 (B. Schaumberger), 1756-1760 a 1763 (P. Erdmann) a 1766-1768 (P. Erdmann a A. Stöhr). Zvláštností jsou posmrtné ražby z let 1766-1768, které nesou letopočet 1765 a pod poprsím písmena A pro rok 1766, B pro 1767 a C pro 1768.

Syn Marie Terezie, císař Josef II. (1765-1790), zachoval kontinuitu ražby dvacetikrejcarů stejné hmotnosti. Jeho mince vznikaly v letech 1766-1773 (P. Erdmann a A. Stöhr, později jen P. Erdmann a I. Kendler) a 1774-1784 (P. Erdmann a I. Kendler). Josefínské reformy se projevily ve standardizaci designu napříč celou monarchií.

Po desetileté přestávce obnovil ražbu dvacetikrejcarů František II. (od 1804 jako František I., vládl 1792-1835). Jeho rozsáhlé emise zahrnovaly ročníky 1795-1797 (I. Kendler), 1802-1809, 1814-1816, 1818-1822 (Stöhr) a také roky 1823, 1827, 1830-1835 pod vedením Josefa Hipmanna. Tyto mince financovaly napoleonské války a poválečnou rekonstrukci.

Za Ferdinanda V. (1835-1848) došlo ke snížení průměru mince na 26 milimetrů při zachování hmotnosti. Známé ročníky zahrnují 1835, 1837-1845 (J. Hipmann) a 1846-1848 pod správou Františka Leitnera. Revoluce roku 1848 přerušila pravidelnou ražbu.

Éra Františka Josefa I. (1848-1916) přinesla poslední kapitolu českých dvacetikrejcarů. Hmotnost klesla na 4,30 gramů, průměr se ustálil na 22 milimetrech. Ražba probíhala v letech 1852-1856 pod vedením A. France. Ročník 1856 představuje definitivní konec české vládní produkce tohoto nominálu.

Ačkoliv pražská ražba skončila, dvacetikrejcary nadále obíhaly na českém území. Mince z jiných mincoven monarchie - Vídně, Kremnice a Karlova Bělehradu - zůstávaly v oběhu až do definitivního ukončení jejich výroby ve všech mincovnách roku 1872, kdy byly nahrazeny novou generací stříbrných mincí.

Technické parametry a význam

Klasický dvacetikrejcar Marie Terezie až Ferdinanda V. měl hmotnost 6,53 gramů při obsahu stříbra 583/1000 (14 lotů). Průměr 28,5 mm se snížil za Ferdinanda V. na 26 mm, za Františka Josefa I. na finálních 22 mm. Redukce hmotnosti na 4,30 g odrážela rostoucí cenu stříbra.

Ikonograficky nesly dvacetikrejcary na aversu portrét panovníka s latinským opisem titulů. Revers zobrazoval dvouhlavého orla s habsburským erbem na prsou, doplněný o hodnotové označení a mincovní značku. Kvalita ražby představovala špičku dobového mincovního umění.

Dvacetikrejcar tvořil páteř stříbrného oběživa - představoval třetinu zlatníku nebo pětinu tolaru. Jeho kupní síla odpovídala denní mzdě nekvalifikovaného dělníka, což z něj činilo ideální nominál pro běžné obchodní transakce.

Zajímavosti

• Posmrtné ražby Františka Štěpána s písmeny pod poprsím jsou jedinečným numismatickým fenoménem - systematické značení posmrtných ročníků
• Pražská mincovna razila dvacetikrejcary kontinuálně 102 let (1754-1856) - rekord v dějinách českého mincovnictví
• Mincmistr P. Erdmann razil dvacetikrejcary pro čtyři různé panovníky během 27 let kariéry
• Dvacetikrejcary z roku 1856 jsou paradoxně nejběžnější - vyšel velký náklad jako rozloučení s tradicí
• Některé exempláře nesou kontramarky - dodatečné značky potvrzující platnost v různých zemích
• Za napoleonských válek se dvacetikrejcary přeražovaly na francouzské franky pro placení kontribucí