Dvacetikrejcar

Dvacetikrejcar představoval významný stříbrný nominál habsburského mincovního systému, který byl v českých zemích poprvé etablován za vlády císařovny Marie Terezie roku 1754. Tato mince o počáteční hmotnosti 6,53 gramu a průměru 28,5 milimetrů se stala základním pilířem střední denominální struktury a razila se nepřetržitě více než století až do roku 1872.

Historie

Vznik dvacetikrejcaru v polovině 18. století souvisí s komplexní reformou habsburského monetárního systému, kdy Marie Terezie usilovala o standardizaci mincovních emisí napříč celou monarchií. Pražská mincovna se stala jedním z hlavních center ražby tohoto nominálů pod vedením mincmistra B. Schaumbergerga, který zahájil první série v letech 1754-1755. Kontinuita výroby pokračovala prostřednictvím několika generací zkušených mincmistrů včetně P. Erdmanna, A. Stöhra a I. Kendlera, kteří zajišťovali stabilní kvalitu po celé tereziánské období. Zvláštní pozornost si zaslouží inovace zavedená za Františka I. Štěpána Lotrinského, kdy se na mincích objevily písmena A, B, C označující konkrétní roky 1766-1768, což představovalo neobvyklou chronologickou preciznost pro tehdejší dobu. Pokračující ražba za Josefa II. v letech 1766-1784 dokládá důležitost tohoto nominálů pro každodenní ekonomické transakce monarchie. Významná změna nastala za vlády Ferdinanda V., kdy došlo k úpravě rozměrů - průměr byl zmenšen na 26 milimetrů, což odráží snahu o materiálové úspory v době rostoucích finančních potřeb říše.

Technické parametry dvacetikrejcaru procházely postupnou evolucí odrážející ekonomické tlaky jednotlivých epoch. Zatímco tereziánské emise udržovaly standardní hmotnost přes 6,5 gramu, pozdější série za Františka Josefa I. dosáhly pouhých 4,30 gramu při průměru 22 milimetrů, což dokumentuje inflační tendence 19. století. Poslední česká vládní emisě s ročníkem 1856 představuje symbolický konec české samostatné ražby tohoto nominálů, protože následně se dvacetikrejcary razily již pouze v centralizovaných mincovnách monarchie - vídeňské, kremnické a karlovarskobělehradské. Ukončení výroby roku 1872 ve všech mincovnách znamenalo definitivní završení éry tohoto tradičního střednooběžného nominálů. Pro numismatiky představuje dvacetikrejcar výjimečnou příležitost sledovat technologické i ekonomické proměny monarchie téměř po dobu 120 let nepřetržité ražby. Různorodost mincmistrovských značek, velikostních variant a kvalitativních odlišností činí z této série bohaté pole pro specializované sběratelství. Analýza složení kovů jednotlivých emisí odhaluje postupné snižování obsahu stříbra, což dokumentuje inflační tlaky a potřebu monetární adaptace na měnící se ekonomické poměry 18. a 19. století.

Zajímavosti

• Za Františka I. Štěpána se používala písmena A, B, C místo ročníků (1766-1768)
• Hmotnost se během 120 let snížila z 6,53 na 4,30 gramu
• Poslední český vládní ročník 1856 ukončil samostatnou českou ražbu
• Razil se nepřetržitě 118 let - od 1754 do 1872
• Pod dozorem více než 10 různých mincmistrů v pražské mincovně