Emirát

Emirát je islámský státní útvar nebo autonomní území řízené emírem, představujícím vojenského či provinčního vládce s vlastní výkonnou mocí pod suverenitou vyššího panovníka nebo jako nezávislý vládce. Tento politický systém vznikl v raném islámském období jako forma správy dobytých území a rozvinul se do různorodých podob od malých městských států po rozsáhlé provincie. V numismatice jsou emirátské mince významné regionálními variacemi islámských ražeb, často s místními motivy a dvojjazyčnými nápisy.

Historie

Titul emír pochází z arabského amír znamenající velitel nebo vládce, původně označující vojenské velitele v raných muslimských výbojích 7. století. První pravověrní chalífové jmenovali emíry jako správce nově dobytých provincií v Sýrii, Egyptě a Persii. Tito emírové měli rozsáhlé pravomoci včetně velení vojsku, výběru daní a soudnictví, ale zůstávali podřízeni chalífovi v Medíně a později Damašku. Emír al-mu'minín (velitel věřících) se stal jedním z titulů chalífy.

S oslabením umajjovského a později abbásovského chalífátu začali emírové vyhlašovat faktickou nezávislost. Córdobský emirát založený Abd ar-Rahmánem I. roku 756 představoval první významný nezávislý emirát na západě. Přeživší Umajjovec vybudoval ve Španělsku prosperující stát, který se později transformoval na chalífát. Emiráty Taifas po rozpadu córdobského chalífátu v 11. století vytvořily mozaiku malých států, z nichž každý razil vlastní mince s titulem emíra.

Na východě vznikaly významné emiráty v rámci rozpadu abbásovské moci. Sámánovský emirát v Transoxánii a Chorásánu 9.-10. století podporoval perskou kulturu a razil vysoce kvalitní stříbrné dirhamy, které se staly vzorem pro celou Střední Asii. Hamdánovský emirát v severní Sýrii s centrem v Aleppu představoval baštu proti byzantské expanzi. Búvajhovští emírové fakticky kontrolovali abbásovský chalífát v Bagdádu, ponechávajíce chalífovi pouze ceremoniální roli.

Křižácké války vytvořily novou dynamiku emirátských států. Zengíovský emirát v Mosulu a Aleppu pod Núr ad-Dínem připravil půdu pro Saladinovo sjednocení. Po pádu ajjúbovské dynastie vznikly lokální emiráty v Sýrii a Horním Egyptě. Emirát Granada 1238-1492 byl posledním muslimským státem na Pyrenejském poloostrově, vytvořivší unikátní mudéjarskou kulturu mísící islámské a křesťanské prvky. Granadské zlaté doblas byly ceněny po celé Evropě.

V novověku se emiráty staly součástí větších říší nebo získaly status protektorátů. Osmanská říše inkorporovala většinu arabských emirátů jako provincie s omezenou autonomií. V 18. století vznikly emiráty Perského zálivu - Abu Dhabi, Dubai, Šardžá a další - jako nezávislé státy pod vládou místních šejchů. Britské impérium ustanovilo nad nimi protektorát jako Trucial States. V centrální Arábii emirát Nadžd pod rodem Saúdů expandoval až vytvořil moderní Saúdskou Arábii.

Dvacáté století přineslo transformaci emirátů. Spojené arabské emiráty vznikly 1971 federací sedmi emirátů s unikátním systémem, kde každý emirát zachovává vnitřní autonomii. Kuvajt a Katar se osamostatnily jako nezávislé emiráty. Afghánský islámský emirát pod Talibanem 1996-2001 a znovu od 2021 představuje pokus o vytvoření fundamentalistického státu. Transjordánský emirát se 1946 transformoval na Jordánské království.

Emirátská správa a ekonomika

Moc emíra vycházela z kombinace vojenské síly, kmenové loajality a náboženské legitimity. V klasickém období emír velel armádě, jmenoval soudce (qádí) a vybíral daně. Větší emiráty měly propracovanou administrativu s vezírem jako předsedou vlády, dívánem jako poradním sborem a specializovanými úřady pro finance, vojenství a náboženské záležitosti. Menší emiráty fungovaly jako rozšířené kmenové struktury s přímou vládou emíra.

Mincovní systém emirátů odrážel jejich politický status. Nezávislé emiráty razily zlaté dínáry a stříbrné dirhamy s jménem emíra a často i nominálním uznáním chalífy. Španělské emiráty produkovaly kvadratické dirhamy charakteristické pro Maghreb. Emiráty pod osmanskou suverenitou razily měděné fulúsy pro lokální oběh s osmanskou tughrou. Moderní emiráty Zálivu vydávají vysoce hodnotné zlaté a stříbrné pamětní mince s ropnými motivy.

Ekonomická základna emirátů se lišila podle geografické polohy. Středomořské emiráty profitovaly z námořního obchodu a pirátství. Španělské emiráty těžily z vyspělého zavlažovacího zemědělství a řemeslné výroby. Emiráty na hedvábné stezce kontrolovaly karavanní obchod. Moderní emiráty Zálivu transformovaly ekonomiku z perlového rybolovu na ropný průmysl, který z nich učinil jedny z nejbohatších států světa. Dubai se stal globálním finančním centrem s vlastní zlatou burzou.

Zajímavosti

• Emirát Dubai vlastní největší zlatý trh na světě, kde se denně obchoduje až 40 tun zlata
• Středověký emirát Kréta 824-961 byl založen andaluskými piráty vyhnanci z Córdoby
• Brunejský sultán používá titul "Jeho Veličenstvo sultán a emír", kombinující oba tituly
• Emirát Šardžá je jediný stát světa s územím na dvou mořích - Perském zálivu a Ománském zálivu
• Poslední granadský emír Boabdil dostal od španělských králů jako kompenzaci panství v Alpujarras
• Čečenský emirát Kavkaz vyhlášený 2007 razil propagandistické zlaté mince, které nikdy nebyly v oběhu