František Ferdinand d'Este

František Ferdinand d'Este byl rakouský arcivévoda a následník rakousko-uherského trůnu, spojený s českým zámkem Konopiště i s úvahami o reformě monarchie. Dne 28. června 1914 byl v Sarajevu se svou manželkou Žofií Chotkovou zavražděn a atentát urychlil vypuknutí první světové války.

Historie

František Ferdinand d'Este (18. prosince 1863 – 28. června 1914) se narodil ve Štýrském Hradci do habsbursko-lotrinské dynastie. Jeho postavení v monarchii se zásadně změnilo po tragické smrti korunního prince Rudolfa a po úmrtí svého otce Karla Ludvíka, kdy se stal hlavním následníkem trůnu vládnoucího Františka Josefa I. Měl vojenské vzdělání a armáda pro něj byla přirozeným prostředím: nejen kvůli prestiži uniformy, ale i proto, že v mnohonárodnostním soustátí byla armáda jednou z institucí, které měly držet celek pohromadě. Zároveň však nebyl jen „vojákem“ – jako následník si budoval vlastní okruh spolupracovníků a výrazné názory na vnitřní uspořádání státu.

V jeho životě hrála mimořádnou roli také osobní rovina. Roku 1900 se oženil s Žofií Chotkovou, příslušnicí starého českého šlechtického rodu. Sňatek byl uznán jako morganatický, což mělo tvrdé důsledky pro postavení manželky u dvora i pro jejich děti, které neměly nárok na následnictví. Právě tato okolnost přispívala k napětí mezi následníkem a částí dvorského prostředí. František Ferdinand si navíc vytvořil vlastní reprezentativní i soukromé zázemí mimo Vídeň – zámek Konopiště, který přestavěl v moderní rezidenci a který se stal jedním z nejznámějších „míst jeho příběhu“ v českých zemích.

Politicky bývá spojován s úvahami o přestavbě monarchie. Kriticky vnímal napětí mezi rakouskou a uherskou částí a hledal řešení, které by omezilo některé blokace a současně stabilizovalo říši vůči vnějším i vnitřním tlakům. V dobové debatě se objevovaly koncepce, jež počítaly s posílením postavení slovanských zemí a s větší mírou federalizace. Nešlo přitom o jednoduchý program „pro všechny“, ale o snahu nalézt funkční model, který by udržel stát při životě v době rostoucího nacionalismu. Jeho postoje k Balkánu a k Srbsku byly tvrdé, zároveň však u něj lze vystopovat i obavu z velké evropské války, zejména z konfliktu, který by vtáhl do střetu Rusko.

Osudovým se mu stal červen 1914. Do Sarajeva přijel v souvislosti s vojenskými manévry a s oficiální návštěvou v Bosně a Hercegovině. Dne 28. června 1914 byli František Ferdinand d'Este i Žofie Chotková během jízdy městem smrtelně postřeleni atentátníkem Gavrilem Principem. Vražda měla okamžitý mezinárodní dopad: v následujících týdnech se rozběhla červencová krize, která vyústila ve vyhlášení války a v řetězec mobilizací evropských mocností. Z hlediska dynastie znamenala jeho smrt i změnu následnictví – hlavním dědicem se stal arcivévoda Karel, pozdější císař Karel I. František Ferdinand tak zůstal symbolem „nenaplněné vlády“: byl připraven převzít trůn, ale do čela státu se nikdy nepostavil.

Konopiště, paměť doby a numismatické souvislosti

Obraz Františka Ferdinanda d'Este je dodnes formován dvojím způsobem. Na jedné straně stojí „velká politika“ – jeho představy o reformě monarchie a role v napjaté evropské situaci před rokem 1914. Na straně druhé je velmi hmatatelný osobní odkaz: Konopiště jako rezidence, jeho sběratelské zájmy, reprezentace a způsob života aristokracie přelomu století. Právě tato kombinace z něj činí postavu, která je blízká jak historikům, tak široké veřejnosti, protože se dá vyprávět přes konkrétní místa, předměty i dramatické události.

Z numismatického hlediska je důležité, že se na oficiálních oběžných mincích Rakouska-Uherska prakticky neobjevuje, protože nikdy nenastoupil na trůn. Jeho „numismatický otisk“ proto leží hlavně v oblasti medailí, pamětních ražeb a různých dobových odznaků či žetonů, které připomínaly jeho osobu, návštěvy nebo tragickou smrt. Po roce 1914 vznikaly smuteční a pietní medaile s portrétem v uniformě, často doplněné datací, věnci a symbolikou zármutku; současně se objevují i pozdější pamětní ražby, které událost připomínají z různých úhlů – jako rodinnou tragédii i jako bod zlomu evropských dějin.

Při určování těchto předmětů je užitečné rozlišovat, zda jde o minci s nominální hodnotou, nebo o medaili bez statutární měnové funkce. U medailí hraje velkou roli materiál (bronz, stříbro), průměr, kvalita hrany a čitelnost opisu, protože na trhu existují dobové kusy i pozdější odražky. V kontextu sběratelství tak František Ferdinand d'Este představuje spíše „historický motiv“ a dobový symbol, než klasického panovníka, jehož portrét by určoval oběžné ražby celé éry.