Fridrich Falcký

Fridrich Falcký, známý jako „zimní král", byl český král vládnoucí pouhých třináct měsíců v letech 1619–1620, jehož porážka v bitvě na Bílé hoře znamenala konec samostatnosti českého státu na následující tři století. Tento kalvinistický kurfiřt falcký přijal českou korunu nabídnutou povstaleckými stavy, čímž rozpoutal třicetiletou válku, největší evropský konflikt raného novověku. Z numismatického hlediska představuje Fridrichova krátká vláda fascinující období české ražby, kdy byly vydávány tolary a drobné mince s protestantskou symbolikou a česko-německými nápisy, které se staly vzácnými svědky dramatického zlomu českých dějin.

Historie

Fridrich V. Falcký se narodil 26. srpna 1596 v Ambergu jako syn kurfiřta Fridricha IV. Falckého a Luisy Juliány Oranžsko-Nasavské. Po otcově smrti v roce 1610 se stal kurfiřtem falckým ve věku pouhých čtrnácti let. Jeho poručníkem byl Jan II. Zweibrückenský, který ho vychoval v přísně kalvinistickém duchu. V roce 1613 se Fridrich oženil s Alžbětou Stuartovnou, dcerou anglického krále Jakuba I., což byla prestižní aliance, která měla posílit pozici protestantů v Evropě. Svatba v Londýně byla velkolepou událostí a mladý pár byl považován za naději evropského protestantismu.

Rozhodující zvrat v jeho životě přišel v roce 1619, kdy české protestantské stavy sesadily katolického habsburského krále Ferdinanda II. druhovou pražskou defenestrací a nabídly korunu Fridrichovi. Volba nebyla náhodná – Fridrich byl vůdcem Protestantské unie, kalvinista a zeť anglického krále, což slibovalo mezinárodní podporu. Navzdory varování svého tchána a některých rádců, kteří poukazovali na rizika konfliktu s Habsburky, Fridrich nabídku přijal. Jeho manželka Alžběta ho v ambicích podporovala, toužila být královnou a věřila v protestantskou misi.

Dne 4. listopadu 1619 byl Fridrich Falcký korunován v katedrále svatého Víta českým králem. Korunovace byla velkolepá, ale již od počátku provázená špatnými znameními – koruna prý Fridrichovi málem spadla z hlavy. Jeho vláda v Čechách byla od počátku problematická. Fridrich neuměl česky, spoléhal na německé a kalvinistické rádce, což vyvolávalo nedůvěru české šlechty. Jeho kalvinistický fanatismus vedl k ikonoklastickým excesům – nechal odstranit obrazy a sochy z pražských kostelů, včetně Svatovítské katedrály, což pohoršilo i umírněné protestanty. Konfiskace církevního majetku sice přinesla krátkodobé finanční prostředky, ale prohloubila náboženské napětí.

Mezinárodní podpora, v kterou Fridrich doufal, se neprojevila. Anglický král Jakub I. odmítl vojenskou pomoc svému zeti, Nizozemci poskytli pouze omezenou finanční podporu a německá knížata vyčkávala. Naproti tomu Ferdinand II. získal podporu Španělska, Bavorska a Katolické ligy. Císařská a ligistická vojska pod velením Jana Tserclaese Tillyho a Karla Bonaventury Buquoye postupně obsazovala české země. Fridrichova armáda, vedená nezkušenými veliteli jako byl Kristián z Anhaltu, nedokázala efektivně čelit profesionálním katolickým silám.

Osudový střet přišel 8. listopadu 1620 v bitvě na Bílé hoře u Prahy. Bitva trvala pouhé dvě hodiny a skončila naprostou porážkou stavovského vojska. Fridrich, který se bitvy nezúčastnil, uprchl následujícího dne z Prahy společně s manželkou a dvorem. Jeho útěk byl tak překotný, že zanechal v Praze část korunovačních klenotů a královský archiv. Tím skončila jeho česká vláda po pouhých třinácti měsících, což mu vyneslo posměšný přídomek „zimní král". Po porážce následovaly rozsáhlé konfiskace majetku protestantské šlechty a rekatolizace Čech.

Po útěku z Čech ztratil Fridrich nejen českou korunu, ale i dědičnou Falc, kterou obsadila španělská a bavorská vojska. Kurfiřtskou hodnost získal bavorský vévoda Maxmilián I. Fridrich strávil zbytek života v exilu v Nizozemí jako host Oranžských. Zoufale se snažil získat zpět alespoň Falc diplomatickou cestou i vojenskými akcemi, ale bezvýsledně. Podporoval protestantskou věc v třicetileté válce, ale už nikdy nezískal významnou politickou moc. Jeho dvůr v Haagu se stal centrem exulantů a protestantských uprchlíků z českých zemí.

Fridrich Falcký zemřel 29. listopadu 1632 v Mohuči na mor ve věku pouhých 36 let, zlomený neúspěchy a zklamáním. Jeho manželka Alžběta ho přežila o třicet let a vychovala třináct dětí, včetně Karla I. Ludvíka, který po vestfálském míru získal zpět část Falce, a Žofie Hannoverské, matky budoucího britského krále Jiřího I. Ironií osudu se tak Fridrichovi potomci stali zakladateli hannoverské dynastie na britském trůně. Jeho krátká česká epizoda měla tragické důsledky pro české země, ale také zahájila celoevropský konflikt, který přeformoval politickou mapu kontinentu.

Mincovnictví a numismatické památky

Mincovní produkce Fridricha Falckého jako českého krále představuje unikátní kapitolu české numismatiky. Jeho tolary ražené v pražské mincovně v letech 1619–1620 nesou na aversu poprsí krále s širokým krajkovým límcem a latinský nápis FRIDERICVS D G REX BOHEMIAE (Fridrich z Boží milosti král český). Revers zobrazuje český lev s korunou a falcko-bavorský čtvrcený erb na prsou. Zajímavostí je užívání dvojjazyčných nápisů – latina pro mezinárodní prestiž a čeština pro domácí legitimitu. Některé ražby nesou heslo „DEVS PROTECTOR MEVS" (Bůh je můj ochránce), což odráželo Fridrichovu víru v božskou podporu jeho věci.

Kromě tolarů byly raženy také krejcary, groše a bílé peníze s podobnou symbolikou. Zvláštní kategorii tvoří obsidiální (nouzové) mince ražené během obléhání českých měst. Po Bílé hoře byly Fridrichovy mince stahovány a přeražovány, což z nich činí vzácné numismatické památky. Existují také satirické medaile ražené jeho odpůrci, zobrazující Fridricha jako krále v zimním plášti s nápisem „Rex Hiberniae" (zimní král). Propagandistické medaile z protestantské strany naopak oslavovaly Fridricha jako obránce víry. Celková produkce Fridrichových českých mincí byla omezená a dnes patří mezi nejvyhledávanější rarity české numismatiky.

Zajímavosti

• Fridrich Falcký byl jediným kalvinistickým panovníkem na českém trůně a jeho vláda trvala přesně 389 dní
• Jeho korunovační tolar z roku 1619 s chybným nápisem „BOHEMIE" místo „BOHEMIAE" patří mezi nejcennější české mince s cenou přesahující milion korun
• Fridrichův překotný útěk z Prahy inspiroval množství satirických letáků a písní, včetně posměšné „Fridrich utíká přes plot, nechává království i život"
• V pražském Vladislavském sále nechal Fridrich vybudovat kalvinistickou modlitebnu zničením části gotické výzdoby, což bylo považováno za barbarství i protestanty