Fridrich III. Pruský

Fridrich III. Pruský (1831–1888) byl německý císař a pruský král z rodu Hohenzollernů, který vládl jen 99 dní v roce 1888. Jako korunní princ prosazoval umírněně liberální směr a proslul i jako velitel ve франко-pruské válce, jeho vládu však ukončila těžká nemoc.

Historie

Fridrich III. Pruský se narodil 18. října 1831 v Postupimi jako jediný syn budoucího císaře Viléma I. a Augusty Sasko-Výmarsko-Eisenašské. Od dětství byl připravován na roli následníka, zároveň však vyrůstal v prostředí, kde se střetávaly tradiční pruské vojenské hodnoty s rostoucími ústavními a liberálními požadavky 19. století. V roce 1858 se oženil s Viktorií, princeznou královskou (nejstarší dcerou britské královny Viktorie), čímž se pruský dvůr těsněji propojil s britskou dynastickou politikou. Manželství bývá popisováno jako intelektuálně ambiciózní a politicky významné, ale současně vyvolávalo nedůvěru konzervativních kruhů, které se obávaly „cizího“ vlivu na pruské poměry.

Od roku 1861 byl korunním princem Pruska a po vzniku Německé říše v roce 1871 také německým korunním princem. Politicky se často dostával do napětí s konzervativní linií, kterou v praxi zosobňoval kancléř Otto von Bismarck. Fridrich byl vnímán jako panovník s větší ochotou respektovat parlamentní život a veřejné mínění, což v autoritativněji vedeném státě působilo jako potenciální změna směru. Jeho skutečná možnost ovlivňovat chod říše však byla po desetiletí omezená: jeho otec Vilém I. vládl dlouho a Bismarckova pozice byla mimořádně silná.

Výraznou kapitolu jeho života představuje vojenská kariéra. Během prusko-francouzské války 1870–1871 velel 3. armádě a podílel se na klíčových operacích, které otevřely cestu ke sjednocení Německa pod pruským vedením. Z pohledu veřejné reputace mu tato zkušenost dodala „pruskou“ legitimitu, protože v monarchii 19. století byl obraz panovníka často spojen s vojenským úspěchem. Přesto se u Fridricha dlouhodobě zdůrazňovalo, že jej zajímá i civilní tvář státu: vzdělání, věda, kulturní instituce a modernější pojetí vlády.

Rok 1888 vešel do dějin jako „rok tří císařů“. Po smrti Viléma I. nastoupil Fridrich na trůn 9. března 1888 jako německý císař a pruský král. V té době už však trpěl rakovinou hrtanu, která mu znemožňovala běžnou komunikaci a postupně ho fyzicky vyčerpávala. Vládl pouhých 99 dní a zemřel 15. června 1888 v Postupimi. Následníkem se stal jeho syn Vilém II., jehož politika už směřovala jiným, výrazně konfrontačnějším směrem. Krátkost Fridrichovy vlády proto často vyvolává otázku „promarněné možnosti“ – zda by Německá říše mohla při delší vládě panovníka s liberálnějším instinktem vypadat jinak.

Krátká vláda a mince z roku 1888

Fridrich III. vstoupil na trůn s pověstí panovníka, od něhož se očekávaly mírnější vnitropolitické poměry a určité uvolnění státního stylu. Jeho zdravotní stav však reálné kroky omezoval a většina vlády proběhla ve znamení nemocničního režimu a krizového fungování dvora. Přesto se jeho jméno pevně spojilo s mimořádně symbolickým okamžikem německých dějin: přechodem od dlouhé éry Viléma I. k nové epoše Viléma II., a to v jediném roce.

Z numismatického hlediska je Fridrich III. výrazně přítomen na ražbách císařské markové měny právě díky tomu, že rok 1888 přinesl specifické emise pro Prusko. V oběhu se objevují stříbrné mince 2 a 5 marek s jeho portrétem a letopočtem 1888, které sběratelsky přitahují pozornost už samotnou krátkostí panování. Vedle nich existují i zlaté mince 20 marek s jeho podobiznou, rovněž datované rokem 1888. Tyto ražby zapadají do systému Německé říše, kde spolkové země používaly jednotnou měnu, ale na mincích často nesly vlastní panovníky a zemskou identitu.

Typicky se na líci u pruských emisí uplatňuje portrét panovníka s titulaturou, na rubu pak imperiální orel a nápis DEUTSCHES REICH s hodnotou. Pro praxi určování je důležité sledovat nejen nominál a ročník, ale i mincovní značku (například berlínské „A“), protože ražby se liší podle mincoven a některé varianty mohou být podstatně vzácnější. Fridrichovy mince tak představují nejen „tvář roku 1888“, ale i názorný příklad toho, jak politická událost (náhlé střídání panovníků) zanechá přímou stopu v oběživu.