Fridrich Kristián Braniborsko-Bayreuthský

Fridrich III. Braniborsko-Bayreuthský byl markrabě vládnoucí v letech 1735 až 1763, osvícenský mecenáš a zakladatel bayreuthské kulturní tradice, jehož mincovní ražby patří mezi umělecky nejkvalitnější produkci jihoněmeckého rokoka. V numismatice představuje Fridrich III. symbol kulturního rozkvětu malých německých dvorů, přičemž jeho konvenční tolary, friedrichsdory a pamětní medaile s alegorickými motivy dokumentují ambiciózní snahu povznést malé markrabství na úroveň evropských kulturních center.

Historie

Fridrich se narodil 10. května 1711 v Weferlingenu jako syn dědičného prince Jiřího Fridricha Karla Braniborsko-Bayreuthského. Vychován v duchu německého osvícenství a francouzské kultury, získal všestranné vzdělání zahrnující jazyky, hudbu, architekturu a přírodní vědy. Po smrti otce v roce 1726 se ujal vlády v malém, zadluženém markrabství s pouhými 200 000 obyvateli. Jeho sňatek v roce 1731 s pruskou princeznou Vilemínou, sestrou Fridricha Velikého, přinesl Bayreuthu nejen politické spojení s rostoucím Pruskem, ale především kulturně mimořádně vzdělanou a ambiciózní markraběnku.

Vláda Fridricha III. transformovala provinční Bayreuth v "Athény Horních Frank". Společně s markraběnkou Vilemínou vybudovali novou rezidenci s operním domem, který dodnes patří mezi nejkrásnější barokní divadla Evropy. Fridrich III. Braniborsko-Bayreuthský založil univerzitu v Erlangenu (1743), Akademii věd a umění, podporoval manufaktury na porcelán a textil. Jeho dvůr přitahoval umělce, filozofy a vědce z celé Evropy. Voltaire, který Bayreuth navštívil, označil markraběcí pár za "německé Medicejské".

Ekonomická politika Fridricha byla merkantilistická, zaměřená na soběstačnost a export. Reformoval daňový systém, podporoval těžbu železné rudy ve Fichtelgebirge a zakládal manufaktury. Mincovní politika sledovala dva cíle - zajistit kvalitní oběživo podle říšských standardů a reprezentovat kulturní ambice dvora prostřednictvím umělecky hodnotných ražeb. Bayreuthská mincovna pod vedením mincmistra Johanna Christopha Kocha produkovala technicky dokonalé mince s portréty od dvorního medailéra Johanna Leonharda Oexleina.

Po smrti milované manželky Vilemíny v roce 1758 ztratil Fridrich zájem o kulturní projekty. Sedmiletá válka, ve které podporoval pruského švagra proti rakousko-francouzské koalici, vyčerpala markrabské finance. Fridrich se stáhl do soukromí, věnoval se alchymii a mystice. Zemřel 26. února 1763 v Bayreuthu bez mužského dědice, markrabství přešlo na jeho strýce Fridricha Kristiána. Jeho kulturní odkaz však přetrval - Bayreuth zůstal centrem umění, což vyvrcholilo příchodem Richarda Wagnera o století později.

Mincovní systém a významné ražby

Fridrichovo mincovnictví sledovalo konvenční měnu podle augsburského standardu. Základní jednotkou byl konvenční tolar (28,06 g stříbra 833/1000), dále gulden, krejcary. Ve zlatě razil Fridrich karolin (9,7 g) a friedrichsdor (6,65 g). Umělecké provedení bayreuthských mincí dosahovalo mistrovské úrovně - portrét markraběte v paruce s řádem Červené orlice, alegorie Štěstěny, Minervy nebo Apollóna na reverzech.

Technicky bayreuthská mincovna patřila k pokrokovým - používala šroubové lisy, od 1750 experimentovala s parním pohonem. Kvalita ražby konkurovala větším mincovnám - ostré detaily, vysoký reliéf, precizní vroubkování. Pamětní medaile k založení univerzity, operního domu nebo úmrtí markraběnky patří k vrcholům německého barokního medailérství. Náklady byly omezené velikostí markrabství, což dnes činí fridrichovské ražby vyhledávanými raritami.

Zajímavosti

• Fridrich razil speciální "operní dukáty" házené do publika při premiérách - dnes se prodávají za desetitisíce eur
• Markrabě experimentoval s alchymistickými slitinami pro mince, které měly přinášet štěstí držiteli
• Voltaire dostal od Fridricha sadu zlatých medailí, které označil za "nejkrásnější, jaké kdy německý princ vyrazil"
• Některé mince nesou tajné zednářské symboly - Fridrich byl vysokým představitelem svobodných zednářů
• Bayreuthská mincovna razila falešné pruské tolary pro financování sedmileté války se souhlasem Fridricha Velikého
• Wagner vlastnil kompletní sbírku fridrichovských mincí, kterou používal jako inspiraci pro Prsten Nibelungův