Fridrich Vilém II. Sasko-Altenburský
Fridrich Vilém II. Sasko-Altenburský byl ernestinský vévoda z rodu Wettinů, který vládl ve vévodství Sasko-Altenbursko v letech 1639–1669. Narodil se posmrtně ve Výmaru a jeho panování spadá do závěru třicetileté války i do období poválečné obnovy země.
Historie
Fridrich Vilém II. Sasko-Altenburský se narodil 12. února 1603 ve Výmaru jako nejmladší syn Fridricha Viléma I. Sasko-Výmarského a Anny Marie Falcko-Neuburské. Přišel na svět několik měsíců po smrti otce, a proto se v pramenech objevuje i jako „posthumus“ – posmrtně narozený. Rod Wettinů se v raném novověku dělil na několik větví a vévodství Sasko-Altenbursko patřilo k tzv. ernestinským državám v Durynsku. V praxi to znamenalo časté dělení dědictví, společné vlády sourozenců a opakované úpravy hranic i kompetencí, což bylo pro malé německé státy typické.
V prvních letech života se Fridrich Vilém II. nemohl účastnit vlády, a proto byla země spravována poručnictvím. O stabilitu a ochranu nezletilých vévodů se starali saské kurfiřtské autority, zejména Kristián II. Saský a Jan Jiří I. Saský. Teprve po dosažení dospělosti se mladší členové dynastie postupně zapojovali do řízení země. V Sasku-Altenbursku se vláda dlouho pojila s kolektivní odpovědností bratrů, což zvenčí působilo jednotně, ale uvnitř často vyžadovalo kompromisy ohledně financí, dvorské reprezentace i zahraniční politiky.
Výrazný zlom přišel ve 30. letech 17. století, kdy se v důsledku úmrtí starších sourozenců soustředila moc do rukou užšího okruhu. Fridrich Vilém II. nejprve vystupoval jako spoluvládce po boku staršího bratra Jana Filipa, avšak skutečná vláda se dlouho odvíjela především od jeho autority. Až po smrti Jana Filipa roku 1639 převzal Fridrich Vilém II. osobní vládu a stal se hlavou vévodství. Jeho panování se odehrávalo v době, kdy se střední Německo vzpamatovávalo z dlouhé války: obnovovala se správa, hospodářství i fiskální základna a zároveň rostla potřeba reprezentace, která měla znovu potvrdit prestiž dynastie.
V osobním životě uzavřel Fridrich Vilém II. v roce 1638 první sňatek se Sofií Alžbětou Braniborskou, který zůstal bezdětný. Po její smrti se roku 1652 oženil s Magdalenou Sibylou Saskou, vdovou po dánském korunním princi a dcerou Jana Jiřího I. Z druhého manželství vzešly tři děti: syn Kristián (zemřel v dětství), dcera Johana Magdalena a následník Fridrich Vilém III. Sasko-Altenburský. V 60. letech 17. století se vévoda soustředil také na rozšíření a upevnění svého postavení: roku 1660 získal města Themar a Meiningen a v následujících letech rozvíjel dvorská sídla. Je mu připisováno zřízení loveckého sídla v Hummelshainu (1664) a vybudování důstojného vdovského zázemí pro manželku v Altenburgu, známého jako Magdalenenstift (1665). Zemřel 22. dubna 1669 v Altenburgu a na trůně jej vystřídal jeho jediný přeživší syn Fridrich Vilém III.
Vláda, dvůr a otisk v mincovnictví
Jako menší říšský vládce musel Fridrich Vilém II. vyvažovat dvorskou reprezentaci s ekonomickými možnostmi země. Praktická stránka vlády se opírala o chod dvora, správu úřadů, vybírání daní a obnovu hospodářství po válečných škodách. Zároveň se v takových državách kladl velký důraz na dynastickou kontinuitu: sňatková politika měla zajistit spojence, prestiž a zejména legitimního dědice. Druhé manželství s Magdalenou Sibylou, pocházející z kurfiřtského rodu, posilovalo právě tuto rovinu – symbolicky i politicky.
S panovnickou reprezentací souviselo také mincovnictví. Ve vévodství Sasko-Altenbursko se v 17. století razily různé nominály a na části ražeb se objevují jména či tituly spoluvládnoucích vévodů, případně jejich společné erby. S Fridrichem Vilémem II. jsou spojovány zejména tolarové emise a dukáty z doby, kdy se na správě země podílelo více příslušníků dynastie. Takové mince mají dnes význam jako pramen: připomínají dělení moci v ernestinských liniích i to, jak se vévodové prezentovali veřejnosti prostřednictvím heraldiky, titulatury a ikonografie. V kontextu numismatiky proto jeho jméno nejčastěji potkáte právě u mincí durynských a saských vévodství 17. století.