Fridrich Vilém II. Sasko-Altenburský

Fridrich Vilém II. Sasko-Altenburský (německy Friedrich Wilhelm II. von Sachsen-Altenburg) se narodil 12. února 1603 ve Výmaru jako nejmladší syn vévody Fridricha Viléma I. Sasko-Výmarského a jeho druhé manželky Anny Marie Falcko-Neuburské. Přišel na svět osm měsíců po smrti svého otce, který zemřel 7. července 1602.

Krátce po narození zdědil Fridrich Vilém II. spolu se svými staršími bratry Janem Filipem, Fridrichem a Janem Vilémem vévodství Sasko-Altenburk. Protože všichni bratři byli nezletilí, vykonávali regentskou vládu saští kurfiřti – nejprve Kristián II. (1603–1611) a poté Jan Jiří I. (1611–1618). Teprve v roce 1618 byl nejstarší z bratrů Jan Filip prohlášen za plnoletého a ujal se vlády i poručnictví nad mladšími sourozenci.

Všichni čtyři bratři formálně spoluvládli, ale dva z nich zemřeli bezdětní ještě za třicetileté války: Fridrich padl v boji roku 1625 a Jan Vilém zemřel roku 1632 ve vojenském táboře u Břehu ve Slezsku. Od té doby pokračovala spoluvláda pouze Jana Filipa a Fridricha Viléma II. Skutečnou moc však držel v rukou výhradně Jan Filip, zatímco Fridrich Vilém II. zůstával pouze nominálním spoluvládcem.

Samostatné vlády se Fridrich Vilém II. dočkal teprve po smrti bratra Jana Filipa 1. dubna 1639. Zdědil nejen altenburské vévodství, ale na základě dělicí smlouvy z 13. února 1640 také rozsáhlý koburgský podíl po zemřelém vévodovi Janu Arnoštovi Sasko-Eisenašském. Tento díl zahrnoval města a úřady Coburg, Römhild, Hildburghausen, Sonneberg, Rodach, Neustadt an der Heide a další území o rozloze přes 50 čtverečních mil.

V roce 1660 rozšířil Fridrich Vilém II. své državy o část hrabství Henneberg s městy Themar a Meiningen. Zasloužil se rovněž o obnovu upadajícího hornictví v Saalfeldu, kde znovu rozběhl těžbu stříbra a mědi. V roce 1664 nechal vystavět lovecký zámeček (Jagdschloss) v Hummelshain a o rok později dal pro svou druhou manželku Magdalenu Sibylu zřídit honosné vdovské sídlo zvané „Magdalenenstift" v Altenburku.

Fridrich Vilém II. byl znám svou šetrností, ale při důležitých příležitostech dokázal projevit náležitou knížecí okázalost. Při své druhé svatbě v Drážďanech roku 1652 přijel s průvodem čítajícím 900 koní. Na hostinu bylo nakoupeno 33 fůr nejlepšího franckého vína a 11 000 tolarů bylo vynaloženo na šperky, řetězy a prsteny jako dary pro „úředníky". Při slavnostním vjezdu do Altenburku následovalo novomanželský pár tisíc koní a vozy byly místo železa okované stříbrem.

Fridrich Vilém II. Sasko-Altenburský zemřel 22. dubna 1669 v Altenburku ve věku 66 let. Nástupcem se stal jeho jediný přeživší syn Fridrich Vilém III., který však zemřel již roku 1672 bez potomků. Altenburská linie Wettinů tak vymřela a vévodství připadlo linii Sasko-Gotha.

Rodina a potomci

Fridrich Vilém II. se oženil dvakrát. První sňatek uzavřel 18. září 1638 na zámku v Altenburku s Žofií Alžbětou Braniborskou, jedinou dcerou markraběte Kristiána Viléma Braniborského. Manželství zůstalo bezdětné a Žofie Alžběta zemřela 5. března 1650 po dvanácti letech společného života.

Podruhé se Fridrich Vilém II. oženil 11. října 1652 v Drážďanech. Jeho nevěstou byla Magdalena Sibyla Saská, ovdovělá korunní princezna dánská a dcera saského kurfiřta Jana Jiřího I., který byl kdysi Fridrichovým regentem. Z tohoto manželství se narodily tři děti:

Kristián (27. února 1654 – 5. června 1663), dědičný princ sasko-altenburský, zemřel v dětském věku.

Johana Magdalena (14. ledna 1656 – 22. ledna 1686), provdaná 25. října 1671 za vévodu Jana Adolfa I. Sasko-Weissenfels.

Fridrich Vilém III. (12. července 1657 – 14. dubna 1672), poslední vévoda sasko-altenburský z této linie, zemřel bezdětný ve věku pouhých čtrnácti let.

Mincovnictví za vlády Fridricha Viléma II.

Mincovní produkce vévodství Sasko-Altenburk pokračovala za Fridricha Viléma II. v mincovně Saalfeld, která fungovala již za jeho bratra Jana Filipa. V období samostatné vlády (1639–1669) byly raženy mince od drobných haléřů a grošů až po zlaté dukáty.

Z období spoluvlády s Janem Filipem (1632–1639) pocházejí vzácné zlaté dukáty ražené v Saalfeldu v letech 1637–1638. Tyto mince o hmotnosti přibližně 3,5 gramu zlata ryzosti 986/1000 nesou poprsí obou spoluvládců a jsou v katalozích vedeny pod označením Friedberg 2905–2906.

Za samostatné vlády Fridricha Viléma II. pokračovala ražba tolarů, půltolarů a menších stříbrných nominálů. Zvláštní pozornost zasluhují dukáty z roku 1644, které patří k vzácnějším ražbám tohoto období. Běžné oběživo představovaly groše a haléře – měděné haléře byly raženy v letech 1661–1669.

K úmrtní ražbě (Sterbemünze) vévodově roku 1669 patří pamětní groš z mincovny Saalfeld, který připomíná jeho skon. Tyto úmrtní mince představují zajímavou sběratelskou kategorii v rámci saského mincovnictví sedmnáctého století.

Mince Fridricha Viléma II. jsou relativně vzácné a na numismatickém trhu se objevují méně často než ražby z období „čtyř bratrů" (1603–1625). Pro sběratele německých tolarů a saského mincovnictví představují zajímavý doplněk sbírky dokumentující přechodné období mezi rozkvětem altenburského vévodství a jeho zánikem roku 1672.

• Fridrich Vilém II. se narodil osm měsíců po smrti svého otce – byl tedy pohrobkem.
• Obnovil těžbu stříbra a mědi v saském Saalfeldu, která upadla během třicetileté války.
• Při jeho druhé svatbě roku 1652 byly vozy průvodu okované stříbrem místo obvyklého železa.
• Po vymření altenburské linie roku 1672 připadlo vévodství Sasko-Gotě a vzniklo sloučené vévodství Sasko-Gotha-Altenburk.