Fridrich Vilém I. Pruský
Fridrich Vilém I. (1688–1740), zvaný král voják, byl pruský král a braniborský kurfiřt, vládl v letech 1713–1740. Zdvojnásobil armádu na více než 80 tisíc mužů a úspornou správou naplnil státní pokladnu. Od roku 1737 razil v malém množství zlaté pistole a dvojité pistole zvané wilhelmsdory.
| Život | 14. srpna 1688, Berlín – 31. května 1740, Postupim |
|---|---|
| Vláda | Pruský král a braniborský kurfiřt, 1713–1740 |
| Dynastie | Hohenzollernové |
| Předchůdce | Otec Fridrich I. |
| Nástupce | Syn Fridrich II. Veliký |
| Armáda | Z 40 tisíc na více než 80 tisíc mužů; kantonální odvody od roku 1733 |
| Mincovny | Berlín, Královec, Magdeburk |
| Zlaté ražby | Dukáty; od roku 1737 wilhelmsdory (dvojité pistole) a půlwilhelmsdory |
Historie
Fridrich Vilém I. se narodil 14. srpna 1688 v Berlíně jako syn prvního pruského krále Fridricha I. a jeho druhé manželky Žofie Šarloty Hannoverské. Od mládí projevoval zálibu ve vojenství a opovržení k přepychu otcova dvora. Po nástupu na trůn roku 1713 okamžitě zahájil rozsáhlé úspory: náklady dvora snížil z 276 tisíc na 55 tisíc tolarů, ze 24 zámků ponechal šest, rozpustil dvorní orchestr a dal prodat stolní stříbro, vína, kočáry a koně. Ušetřené prostředky investoval do armády.
Jeho největším dílem byla přestavba pruské armády, kterou rozšířil ze 40 tisíc na více než 80 tisíc mužů. Roku 1717 založil v Berlíně kadetní sbor pro výchovu důstojníků a roku 1733 zavedl kantonální systém odvodů. Jeho pýchou byl královský pluk v Postupimi, do něhož za vysoké odměny verboval mimořádně vysoké muže. Armádu výrazně posílil, ale válkám se většinou vyhýbal. Výjimkou byla účast v severní válce: roku 1715 vstoupil do války proti Švédsku a 24. prosince 1715 dobyl Stralsund.
Ve vnitřní politice prosazoval merkantilismus a centralizovanou správu; finance a správu země soustředil do Generálního direktoria. Podporoval manufaktury, zejména textilní, a přijímal protestantské uprchlíky. Roku 1717 zavedl na královských doménách povinnou školní docházku pro děti od pěti do dvanácti let; počet vesnických škol vzrostl z 320 v roce 1717 na 1 480 v roce 1740.
Byl známý prchlivostí a při sebemenší zámince bil holí služebnictvo i vlastní děti. Konflikt se synem, pozdějším Fridrichem II. Velikým, vyvrcholil roku 1730 pokusem korunního prince o útěk a popravou jeho přítele Hanse Hermanna von Katte, na kterou se princ musel dívat. Fridrich Vilém I. zemřel 31. května 1740 v Postupimi a zanechal synovi rozpočet bez dluhů, naplněnou pokladnu a armádu o více než 80 tisících mužích.
Mincovnictví za Fridricha Viléma I.
Pruské mince se za Fridricha Viléma I. razily hlavně v Berlíně, Královci a Magdeburku. Hlavními nominály byly stříbrné tolary a jejich díly a zlaté dukáty. Líc nese obvykle poprsí krále s latinským opisem, například FRID WILH D G REX BORVSSIAE EL BRANDENB na berlínském tolaru z roku 1719; na rubu bývá korunovaný znak, na dukátu z roku 1736 hvězda Řádu černé orlice pod korunou a heslo SUUM CUIQUE. Pod znakem stojí iniciály mincmistra, v Berlíně například IGN (Johann Georg Neubauer) a EGN (Ernst Georg Neubauer).
Od roku 1737 razil král v malém množství zlaté wilhelmsdory – dvojité pistole – a jejich poloviny. Chtěl tak nahradit francouzské zlaté mince, které v zemi obíhaly. Na rubu nesou kolem znaku s orlicí čtyřikrát zrcadlené iniciály FW pod korunami a heslo PRO DEO ET MILITE. Půlwilhelmsdor byl předchůdcem fridrichů d'or, které od roku 1740 razil jeho syn Fridrich II.
