Hannoversko
Hannoversko bylo kurfiřtství (1692–1814) a poté království (1814–1866) v severním Německu, kterému vládli Welfové. V letech 1714–1837 bylo v personální unii s Velkou Británií, roku 1866 ho anektovalo Prusko. Razilo tolary ze stříbra hornoharzských dolů.
| Státní forma | kurfiřtství 1692–1814 (Říšský sněm potvrdil 1708), království 1814–1866 |
|---|---|
| Dynastie | Welfové, hannoverská (calenberská) linie |
| Hlavní město | Hannover |
| Personální unie s Británií | 1714–1837 |
| Zánik | anexe Pruskem 20. září 1866, pruská provincie Hannover |
| Měna 1814–1866 | hannoverský tolar, od roku 1857 spolkový tolar |
| Mincovny v 19. století | Hannover (značka B), Clausthal (značka C, později A) |
| Dnes | součást spolkové země Dolní Sasko (od roku 1946) |
Historie
Kurfiřtskou hodnost udělil roku 1692 císař Leopold I. vévodovi Arnoštu Augustovi Brunšvicko-Lüneburskému, vládci Calenberska a Grubenhagenu; Říšský sněm ji potvrdil roku 1708. Roku 1705 zdědil jeho syn Jiří Ludvík po strýci Lüneburské knížectví s Celle. Roku 1714 nastoupil Jiří Ludvík podle zákona o nástupnictví jako Jiří I. na britský trůn a začala personální unie s Británií.
V létě 1757, za sedmileté války, vpadli do Hannoverska Francouzi. Roku 1803 získalo kurfiřtství biskupství Osnabrück, téhož roku je však obsadila Francie. Počátkem roku 1806 je obsadilo Prusko, po jeho porážce u Jeny a Auerstedtu se vrátilo pod francouzskou moc. V letech 1807 a 1810 bylo území Hannoverska připojeno k Vestfálskému království.
V říjnu 1814 vzniklo na Vídeňském kongresu Hannoverské království, které získalo Hildesheim, Východní Frísko, Osnabrück, část Münsterska a Lingen a od roku 1815 patřilo k Německému spolku. Když roku 1837 nastoupila na britský trůn Viktorie, personální unie skončila: Hannoversko se řídilo polosalickým nástupnickým právem a králem se stal její strýc Arnošt August I. Ten s účinností od 1. listopadu 1837 zrušil liberální ústavu z roku 1833. Proti tomu protestovalo sedm göttingenských profesorů, takzvaná göttingenská sedmička, a král je propustil.
Poslední král Jiří V. stál v prusko-rakouské válce roku 1866 na straně poražených. Prusko 20. září 1866 království anektovalo, změnilo je v provincii Hannover a král odešel do exilu. Roku 1946 se z provincie stala země Hannover, která se ještě téhož roku stala součástí Dolního Saska.
Mincovnictví Hannoverska
Hannoverské mincovnictví stálo na stříbře z hornoharzských dolů. Mincovna v Clausthalu razila pro brunšvicko-lüneburské vévody už v roce 1618. Na ražbách se často objevuje skákající saský kůň (Sachsenross) – nese ho například trojnásobný lösertolar calenberského vévody Jana Fridricha z roku 1677, kde kůň skáče nad hornickou krajinou, i zlatá pistole Jiřího III. z roku 1803.
V 19. století razily dvě mincovny: Hannover se značkou B a Clausthal se značkou C, později A. Tolary Viléma IV. a jeho nástupců nesly údaj XIV EINE F M – čtrnáct tolarů z jedné hřivny ryzího stříbra – a královský opis, například ERNST AUGUST KOENIG VON HANNOVER. Ze zlata se razily pistole po 5 tolarech a dvojité pistole po 10 tolarech. Tolary Jiřího V. s nápisem BERGSEGEN DES HARZES připomínají harzské doly. V letech 1857–1866 razilo Hannoversko spolkový tolar. Mincovna v Hannoveru pak razila i říšské mince se značkou B až do svého zrušení roku 1878.
