Hannoversko

Hannoversko bylo kurfiřtství (1692–1814) a poté království (1814–1866) v severním Německu, kterému vládli Welfové. V letech 1714–1837 bylo v personální unii s Velkou Británií, roku 1866 ho anektovalo Prusko. Razilo tolary ze stříbra hornoharzských dolů.

Státní forma kurfiřtství 1692–1814 (Říšský sněm potvrdil 1708), království 1814–1866
Dynastie Welfové, hannoverská (calenberská) linie
Hlavní město Hannover
Personální unie s Británií 1714–1837
Zánik anexe Pruskem 20. září 1866, pruská provincie Hannover
Měna 1814–1866 hannoverský tolar, od roku 1857 spolkový tolar
Mincovny v 19. století Hannover (značka B), Clausthal (značka C, později A)
Dnes součást spolkové země Dolní Sasko (od roku 1946)

Historie

Kurfiřtskou hodnost udělil roku 1692 císař Leopold I. vévodovi Arnoštu Augustovi Brunšvicko-Lüneburskému, vládci Calenberska a Grubenhagenu; Říšský sněm ji potvrdil roku 1708. Roku 1705 zdědil jeho syn Jiří Ludvík po strýci Lüneburské knížectví s Celle. Roku 1714 nastoupil Jiří Ludvík podle zákona o nástupnictví jako Jiří I. na britský trůn a začala personální unie s Británií.

V létě 1757, za sedmileté války, vpadli do Hannoverska Francouzi. Roku 1803 získalo kurfiřtství biskupství Osnabrück, téhož roku je však obsadila Francie. Počátkem roku 1806 je obsadilo Prusko, po jeho porážce u Jeny a Auerstedtu se vrátilo pod francouzskou moc. V letech 1807 a 1810 bylo území Hannoverska připojeno k Vestfálskému království.

V říjnu 1814 vzniklo na Vídeňském kongresu Hannoverské království, které získalo Hildesheim, Východní Frísko, Osnabrück, část Münsterska a Lingen a od roku 1815 patřilo k Německému spolku. Když roku 1837 nastoupila na britský trůn Viktorie, personální unie skončila: Hannoversko se řídilo polosalickým nástupnickým právem a králem se stal její strýc Arnošt August I. Ten s účinností od 1. listopadu 1837 zrušil liberální ústavu z roku 1833. Proti tomu protestovalo sedm göttingenských profesorů, takzvaná göttingenská sedmička, a král je propustil.

Poslední král Jiří V. stál v prusko-rakouské válce roku 1866 na straně poražených. Prusko 20. září 1866 království anektovalo, změnilo je v provincii Hannover a král odešel do exilu. Roku 1946 se z provincie stala země Hannover, která se ještě téhož roku stala součástí Dolního Saska.

Mincovnictví Hannoverska

Hannoverské mincovnictví stálo na stříbře z hornoharzských dolů. Mincovna v Clausthalu razila pro brunšvicko-lüneburské vévody už v roce 1618. Na ražbách se často objevuje skákající saský kůň (Sachsenross) – nese ho například trojnásobný lösertolar calenberského vévody Jana Fridricha z roku 1677, kde kůň skáče nad hornickou krajinou, i zlatá pistole Jiřího III. z roku 1803.

V 19. století razily dvě mincovny: Hannover se značkou B a Clausthal se značkou C, později A. Tolary Viléma IV. a jeho nástupců nesly údaj XIV EINE F M – čtrnáct tolarů z jedné hřivny ryzího stříbra – a královský opis, například ERNST AUGUST KOENIG VON HANNOVER. Ze zlata se razily pistole po 5 tolarech a dvojité pistole po 10 tolarech. Tolary Jiřího V. s nápisem BERGSEGEN DES HARZES připomínají harzské doly. V letech 1857–1866 razilo Hannoversko spolkový tolar. Mincovna v Hannoveru pak razila i říšské mince se značkou B až do svého zrušení roku 1878.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet