Mincovna Hannover

Mincovna Hannover působila v dolnosaském Hannoveru od počátku 13. století do roku 1878. Razila pro welfské panovníky, město Hannover a Hannoverské království, po roce 1866 pro Prusko a nakonec pro Německou říši. Na zlatých i stříbrných říšských markách z let 1872–1878 ji označuje písmeno B.

Historie

Mezi prvními obyvateli Hannoveru, které prameny jmenují, je mincmistr Tydericus monetarius de Honovere, doložený v letech 1203–1213. Razil zde mince pro falckraběte Jindřicha, syna Jindřicha Lva, který mincovní právo v Hannoveru vykonával i později. Roku 1241 potvrdil vévoda Ota Dítě městu jeho práva a udělil mu nová. Mincovna během staletí několikrát změnila sídlo.

Od roku 1636 sídlili v Hannoveru welfští vévodové z Calenbergu. Roku 1714 se hannoverský kurfiřt Jiří Ludvík stal britským králem Jiřím I. a personální unie Hannoverska s Velkou Británií trvala do roku 1837. Od roku 1814 bylo Hannoversko královstvím. Mincovnu navštívili král Arnošt August roku 1843 a král Jiří V. v letech 1853 a 1854; při každé návštěvě se razila pamětní mince. V roce 1853 se mincovna přestěhovala do nové budovy u Steintoru.

Po prusko-rakouské válce Prusko roku 1866 Hannoversko anektovalo. Mincovna pracovala dál pod pruskou správou a od roku 1872 razila nové říšské marky se značkou B. Roku 1878 byla mincovna zrušena.

Písmeno B na markách

Říšské mince z Hannoveru se poznají podle písmene B, které na zlatých markách stojí pod portrétem panovníka. Říšská ražba tu trvala jen do roku 1878; berlínská mincovna měla značku A, mnichovská D. Na obrázku je desetimarka pruského krále a císaře Viléma I. z roku 1875.

Stejné písmeno B ale používaly i jiné mincovny: před rokem 1871 Vratislav a po roce 1938 Vídeň. O příslušnosti k Hannoveru proto rozhoduje letopočet a typ mince.