Galerius Maximianus

Galerius Maximianus byl římský císař vládnoucí v letech 305 až 311, který se stal jednou z klíčových postav pozdní římské říše během období tetrarchie. Tento schopný vojevůdce a tvrdý správce proslul především jako poslední velký pronásledovatel křesťanů a autor tolerančního ediktu, který paradoxně ukončil systematické pronásledování křesťanské církve v římské říši.

Historie

Gaius Galerius Valerius Maximianus se narodil kolem roku 250 v Serdice, dnešní Sofii, nebo podle jiných pramenů v Dácii poblíž Florentiny. Pocházel z prostých poměrů, jeho otec byl pastevcem dobytka a matka pocházela z barbarského kmene za Dunajem. Mladý Galerius vstoupil do římské armády, kde díky své fyzické síle, vojenským schopnostem a neústupné povaze rychle stoupal v hodnostech. Jeho kariéru výrazně ovlivnilo setkání s budoucím císařem Diokleciánem, který rozpoznal jeho vojenský talent během tažení proti Peršanům.

V roce 293 byl Galerius jmenován caesarem pro východní část říše v rámci Diokleciánovy tetrarchie, systému vlády čtyř císařů. Aby upevnil svou pozici, musel se rozvést se svou první ženou a oženit se s Diokleciánovou dcerou Valerií. Jako caesar získal kontrolu nad balkánskými provinciemi včetně Panonie, Moesie a Thrákie. Jeho hlavním úkolem byla obrana dunajské hranice proti barbarským kmenům a vedení válek proti Sásánovské říši na východě. Galerius prokázal vynikající vojenské schopnosti v několika úspěšných taženích proti Sarmatům a Karpům na Dunaji.

Největšího vojenského úspěchu dosáhl Galerius v perské válce v letech 296 až 298. Po počáteční porážce u Carrh, za kterou byl Diokleciánem veřejně pokořen, reorganizoval východní armádu a v roce 298 dosáhl rozhodujícího vítězství nad perským králem Narsem. Dobyl perskou metropoli Ktésifón, zajal královskou rodinu a přinutil Persii k míru, který zajistil Římu kontrolu nad Mezopotámií a Arménií na dalších čtyřicet let. Tento triumf výrazně posílil Galeriovu prestiž a vliv v tetrarchii.

Po Diokleciánově abdikaci 1. května 305 se Galerius stal augustem pro východ společně s Constanciem Chlorem na západě. Jako senior augustus získal faktickou kontrolu nad celou říší a jmenoval nové caesary podle své vůle, čímž narušil Diokleciánův systém nástupnictví. Jeho vláda byla poznamenána pokračujícím pronásledováním křesťanů, které inicioval již jako caesar. Galeriův edikt z roku 303 nařizoval ničení kostelů, pálení křesťanských spisů a věznění duchovních, což vedlo k nejkrutějšímu pronásledování v dějinách rané církve.

V posledních letech vlády čelil Galerius rostoucí nestabilitě tetrarchie a vzpourám uzurpátorů. Jeho pokus kontrolovat západní část říše po smrti Constancia Chlora selhal, když armáda provolala augustem Konstantina. V roce 310 onemocněl Galerius záhadnou chorobou, pravděpodobně rakovinou střev, která způsobovala nesnesitelné bolesti. V dubnu 311, krátce před svou smrtí, vydal překvapivě toleranční edikt, který ukončil pronásledování křesťanů a povolil jim svobodné vyznávání víry. Zemřel v květnu 311 v Serdice, čímž ukončil jednu z nejkontroverznějších vlád pozdního císařství.

Vláda a mincovnictví

Galerius razil mince ve všech hlavních mincovnách východní části říše, především v Antiochii, Alexandrii, Kyziku a Serdice. Jeho portréty na mincích zobrazují mohutnou postavu s výraznou bradou a přísným výrazem, který odrážel jeho vojenskou povahu. Na reversech jeho mincí se nejčastěji objevují vojenské motivy jako Viktorie, Mars nebo Jupiter, zdůrazňující jeho roli ochránce říše. Významné jsou mince s legendou GENIO POPVLI ROMANI, které vyjadřovaly jeho koncepci božské ochrany římského lidu.

Ekonomická politika Galeria pokračovala v Diokleciánových reformách měnového systému. Zavedl nové nominály včetně solidního zlatého aureus a zlepšil kvalitu stříbrného argentea. Jeho mincovny produkovaly obrovské množství bronzových folles, které tvořily základ běžného oběživa. Galerius se snažil stabilizovat inflaci kontrolou cen a mezd prostřednictvím ediktu o maximálních cenách. Na mincích propagoval tetrarchickou ideologii prostřednictvím legend jako CONCORDIA MILITVM a VIRTVS EXERCITVS, zdůrazňujících jednotu armády a císařů.

Administrativní reformy Galeria zahrnovaly reorganizaci provincií a posílení byrokratického aparátu. Rozdělil velké provincie na menší jednotky pro lepší kontrolu a efektivnější výběr daní. Zavedl nový daňový systém založený na pravidelném sčítání obyvatel a majetku. Jeho stavební činnost zahrnovala výstavbu paláce v Salonice, triumfálního oblouku a mauzólea v Romuliáně, jeho rodném městě přejmenovaném na Felix Romuliana. Tyto monumentální stavby, částečně dochované dodnes, svědčí o Galeriově snaze legitimizovat svou vládu prostřednictvím architektury.

Zajímavosti

• Galeriův palác v Salonice je jednou z nejlépe dochovaných císařských rezidencí pozdní antiky, dnes je součástí světového dědictví UNESCO
• Jeho toleranční edikt z roku 311 byl prvním oficiálním dokumentem uznávajícím křesťanství jako legální náboženství v římské říši
• Galerius zavedl nový titul Iovius, odvozený od Jupitera, aby zdůraznil božský původ své moci
• Na jeho mincích se poprvé objevuje zobrazení perského krále klečícího před římským císařem, oslavující vítězství nad Sásánovci
• Podle křesťanských autorů zemřel Galerius strašlivou smrtí, jeho tělo bylo sežíráno červy jako boží trest za pronásledování církve
• Archeologové v jeho rodišti Romuliáně objevili mozaiky a fresky zobrazující Galeria jako boha, což svědčí o jeho sebeprezentaci