Gulden

Gulden je historická zlatá, později i stříbrná mince a měnová jednotka, která sloužila jako jedno z hlavních platidel ve střední Evropě od 14. do 20. století. Název pochází z německého slova "golden" (zlatý) a původně označoval zlaté mince odvozené od florentského florénu. Nejvýznamnějším raným typem byl rýnský gulden ražený od roku 1354 aliancí porýnských kurfiřtů. Gulden později existoval v mnoha variantách podle regionů a období, včetně nizozemského guldenu, rakousko-uherského a německých zemských guldenů. V průběhu staletí se z původně zlaté mince transformoval na stříbrnou jednotku a nakonec na měnu moderních států jako Nizozemsko (do roku 2002) či dodnes v Nizozemských Antilách. Pro numismatiky představuje gulden fascinující oblast s bohatou historií, rozmanitými typy a přímou vazbou na vývoj moderních měnových systémů.

Historie

Historie guldenu začíná v polovině 14. století, kdy se zlaté mince inspirované florentským florénem začaly razit v německy mluvících zemích. Klíčovým momentem bylo vydání zlatého rýnského guldenu (Rheinischer Gulden) v roce 1354 aliancí čtyř porýnských kurfiřtů – mohučského, kolínského, trevírského a falckého. Tyto mince obsahovaly přibližně 3,5 gramu zlata a staly se důležitým mezinárodním platidlem. V 15. století se gulden rozšířil po většině střední Evropy, včetně Rakouska, Bavorska a Nizozemí. Významnou změnou bylo 16. století, kdy kvůli nedostatku zlata a objevu stříbrných ložisek ve střední Evropě došlo k postupnému přechodu na stříbrné guldeny (Silbergulden), které položily základ pro pozdější tolarový standard. Po reformě Karla V. v roce 1524 se v Říši ustálila hodnota 1 zlatého guldenu na 72 krejcarů nebo 60 grošů, což vytvořilo základ pro měnový systém trvající několik staletí. V průběhu 17. a 18. století existoval gulden paralelně jako účetní jednotka i reálná mince v mnoha regionálních variantách. Významným milníkem byl rok 1754, kdy Marie Terezie zavedla konvenční měnu s konvenčním guldenem jako základní jednotkou, což částečně sjednotilo roztříštěný měnový systém střední Evropy. V 19. století prošel gulden několika reformami – v Rakousku-Uhersku byl v roce 1857 zaveden rakouský gulden (60 krejcarů), který v roce 1892 nahradila koruna. V německých státech gulden přetrval do sjednocení v roce 1871, kdy byl nahrazen markou. Nizozemský gulden se udržel jako národní měna až do zavedení eura v roce 2002, čímž se stal poslední významnou evropskou měnou nesoucí toto historické jméno.

Z numismatického hlediska lze guldeny rozdělit do několika hlavních kategorií podle období, regionu a materiálu. Zlaté guldeny (14.-17. století) vycházely z florentského florénu, vážily kolem 3,5 gramu zlata a vyznačovaly se vysokou ryzostí (obvykle 18-23 karátů). Patří sem rýnské guldeny, nizozemské guldeny (florins) a rakouské dukáty, které technicky představovaly variantu guldenu. Stříbrné guldeny (16.-19. století) vznikly jako ekvivalent zlatých ražeb a staly se základem pro moderní měnové systémy. Významnými typy byly konvenční gulden Marie Terezie (1754), jihoněmecké guldeny (zejména bavorské a württemberské) a rakouský gulden po reformě v roce 1857. Z ikonografického hlediska nesly rané guldeny často náboženské motivy (sv. Jan Křtitel, Madona) nebo heraldické znaky zemí a panovníků. Pozdější ražby 18. a 19. století standardně zobrazovaly portrét vládce na aversu a státní znak nebo nominální hodnotu na reversu. Technologicky se guldeny vyvíjely od ručně ražených mincí středověku po precizní strojové ražby 19. století. Z hlediska rozměrů se stříbrné guldeny 19. století ustálily na průměru kolem 30-33 mm a hmotnosti přibližně 12-14 gramů, přičemž obvykle obsahovaly 9-10 gramů ryzího stříbra.

Význam pro investory a sběratele

Pro numismatiky představují guldeny široké sběratelské pole s možností specializace podle období, regionů nebo typů. Zvláště ceněné jsou rané zlaté guldeny 14.-15. století, které kombinují historickou hodnotu s obsahem drahého kovu. Sběratelsky atraktivní jsou také přechodové typy z období měnových reforem, vzácné ročníky nebo ražby z méně běžných mincoven. Z investičního hlediska mají potenciál především zlaté guldeny v dobrém stavu zachovalosti, jejichž hodnota často významně převyšuje cenu obsaženého zlata díky numismatické prémii. U stříbrných guldenů 18.-19. století je cenová dostupnost širší, což umožňuje začínajícím sběratelům vytvořit reprezentativní kolekci za přijatelnou investici.

Příklady

Mezi nejvýznamnější typy guldenů patří:

• Rýnský zlatý gulden (Rheinischer Goldgulden) – ražený rýnskými kurfiřty od roku 1354
• Nizozemský gulden (Holland Gulden) – zlatá mince hrabství Holland ze 14.-16. století
• Konvenční gulden – stříbrná mince zavedená Marií Terezií v roce 1754
• Rakouský gulden – mince a měnová jednotka z období 1857-1892

Zajímavosti

• Rýnský gulden byl ve své době natolik populární a uznávanou měnou, že dal jméno národním pokladům několika zemí – například německý spolkový státní poklad se dodnes oficiálně nazývá "Reichsguldenfonds", přestože gulden jako měna zanikl v Německu před více než 150 lety.
• V Nizozemsku se slangový výraz "geeltje" (doslova "žluťásek") používal pro 25guldenovou bankovku až do konce éry guldenu, přestože tato přezdívka pochází z doby, kdy byly v oběhu skutečné zlaté mince – tento jazykový relikt přežil více než sto let papírových peněz.
• Poslední oficiální zlatý gulden byl vyražen v Nizozemsku v roce 1933 jako tzv. "Gold Tenner" (10 guldenů), přičemž tyto mince byly určeny jako krytí měny, nikoliv pro běžný oběh – dnes jsou vyhledávanou sběratelskou raritou.
• V numismatických kruzích je znám fenomén "guldenových dvojčat" – rýnské guldeny z 15. století, které byly raženy identickými razidly v různých mincovnách aliančních kurfiřtů, a identifikace jejich původu je možná pouze pomocí mikroskopické analýzy složení kovu a charakteristických defektů ražby.