Harderwijkská mincovna

Mince z mincovny HarderwijkHarderwijkská mincovna byla provinční mincovna nizozemského Gelderlandu ve městě Harderwijk na břehu Zuiderzee. Stavové Gelderlandu ji sem přenesli roku 1584 z vojensky ohroženého Nijmegenu a pracovala až do roku 1806, kdy byly provinční mincovny zrušeny. Mince se ve městě razily už ve 14. století.

Období činnosti v Harderwijku 1584–1806
Vydavatel provincie Gelderland (Republika spojených nizozemských provincií)
Doložené ražby zlatý rijder 1607, rijksdaalder 1655
Mincmistr (výběr) Martin Holtzhey, 1749–1752
Starší ražby ve městě gelderští vévodové ve 14. století (Reinald II. 1339–1343, Reinald III. 1343–1361)
Předchozí sídlo provinční mincovny Nijmegen
Mincmistrovské značky od roku 1635
Uzavření královským výnosem ze 17. září 1806, zařízení převezeno do Utrechtu

Historie

Právo razit mince v Arnhemu získal gelderský hrabě Reinald I. roku 1282 od římského krále Rudolfa I. Habsburského. Roku 1290 mu je znovu udělil Adolf Nasavský a dovolil mincovnu přenést do Roermondu nebo Harderwijku. V Harderwijku se však začalo razit až za vévodů Reinalda II. (1339–1343) a Reinalda III. (1343–1361). Pět typů grošů a penízů z té doby nese v opisu jméno města, například MONETA HERDERWICH. Gelderské mince se tehdy razily také v Elburgu, Roermondu, Arnhemu, Nijmegenu a Vollenhove.

V letech 1373–1377, kdy byla Veluwe s Harderwijkem zastavena utrechtskému biskupovi Arnoldu van Hoorne, se v Harderwijku razily groše s jeho obrazem. Vévoda Vilém I. Gelderský pak roku 1379 zřídil ve městě mincovní dům jako odměnu za věrnost. Roku 1582 zde gelderský místodržitel hrabě Vilém IV. van den Bergh razil tolary a snaphaany podle gelderských typů.

Roku 1584 přenesli stavové Gelderlandu provinční mincovnu z Nijmegenu, kterému hrozilo vojenské nebezpečí, do Harderwijku, jehož poloha na Zuiderzee byla pro mincovnu výhodná. Mincovna sídlila v bývalém klášteře šedých sester, který po reformaci připadl městu a od roku 1582 sloužil mincovně hraběte van den Bergh. Město budovu roku 1613 prodalo mincmistrovi, roku 1734 ji koupila gelderská účetní komora.

Od roku 1635 označovali mincmistři své ražby vlastními značkami; první z nich, Johan Wijntgens, zavedl lilii ze svého rodového erbu. Martin Holtzhey, mincmistr v letech 1749–1752 a později mincmistr Zeelandu, užíval značku sokolníka. Od roku 1690 vydávala mincovna medaile k nástupu nových mincmistrů a od roku 1717 také k pravidelným kontrolám ražby, při nichž se otevíraly zapečetěné schránky se vzorky mincí.

Královským výnosem ze 17. září 1806 byla harderwijkská mincovna uzavřena spolu s mincovnami v Dordrechtu, Hoornu, Kampenu a Middelburgu a její zařízení bylo převezeno do mincovny v Utrechtu. Budovu převedl stát roku 1814 zpět městu pod podmínkou, že ji upraví na skladiště koloniálního vojska.

Ražby a značky

Harderwijkská mincovna razila zlaté, stříbrné i měděné mince republiky. Ze zlata to byly dukáty a dvojdukáty a zlaté rijdery, ze stříbra nizozemské rijksdaaldery, lví tolary (leeuwendaalder), stříbrné rijdery a stříbrné dukáty, trojguldeny, guldeny, šilinky a stuivery, z mědi duity. Gelderský křížek na mincích není značkou mincmistra, ale znakem provincie užívaným už v 15. století.

Pro Nizozemskou východoindickou společnost razil jako první mincmistr Jacobus de Vos (1729–1732) měděné duity. Jeho nástupci přidali stříbrné rijdery a později i trojguldeny, guldeny a půlguldeny pro tuto společnost. Mincmistři razili také zlaté a stříbrné odražky drobných mincí jako novoroční dary, které nebyly určeny do oběhu.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet