Ichibugin

Ichibugin neboli ichi-bu-gin byla obdélná japonská stříbrná mince v hodnotě jednoho bu, tedy čtvrtiny zlatého ryō. Šógunát Tokugawa ji zavedl roku 1837 jako početní nominál odlišný od staršího váženého stříbra. Jednotlivé emise období Tenpó, Ansei a počátku Meidži se liší ryzostí i značkami.

Historie

Japonský peněžní systém období Edo spojoval zlaté, stříbrné a měděné peníze s odlišnými jednotkami. Zlaté kobany a jejich díly se počítaly v ryō, bu a shu, zatímco velká část stříbra se oceňovala podle hmotnosti v momme. Kurzy mezi systémy vznikaly na trhu a měnily se podle nabídky kovu a státních reforem.

Slovo ichibugin se zapisuje 一分銀 a znamená „stříbro jednoho bu“. Jeden bu odpovídal čtvrtině ryō a čtyři shu tvořily jeden bu. Označení hodnoty bylo početní, nikoli pouhý údaj o hmotnosti obsaženého stříbra. Tím se mince lišila od tyčkového chōgin a drobného mameitagin oceňovaných váhou.

První celostátní ichi-bu-gin zavedla reforma Tenpó roku 1837. Mince měla obdélný tvar připomínající úzkou destičku a vysokou ryzost. Na jedné straně nesla znaky hodnoty a na druhé potvrzení stříbrného úřadu. Okraj vyplňoval pravidelný soubor drobných raznic či ornamentů.

Tenpó ichibugin byla součástí snahy šógunátu získat výnos z přeražby a vytvořit praktičtější nominál. Její zákonná hodnota nebyla totožná s hodnotou kovu podle mezinárodního trhu. Rozdíl mezi nominálem a stříbrným obsahem fungoval uvnitř uzavřenějšího japonského měnového řádu, dokud se výrazněji neotevřel zahraničnímu obchodu.

Po připlutí amerických lodí komodora Perryho a smlouvách z 50. let 19. století získali zahraniční obchodníci přístup k přístavům. Japonský poměr zlata ke stříbru se lišil od světového. Směna zahraničních stříbrných dolarů za domácí peníze proto umožňovala se ziskem vyvážet japonské zlato.

Šógunát se pokoušel nerovnováhu omezit novými emisemi a úpravami kurzu. Ansei ichibugin zavedená roku 1859 měla nižší ryzost než starší tenpóská mince a vznikala ve velkém množství. British Museum eviduje exemplář z let 1859–1868 o hmotnosti 8,49 gramu, což ukazuje konkrétní kus, ne univerzální přesnou hodnotu všech exemplářů.

Současně vznikaly další zlaté a stříbrné nominály, například ni-bu-kin, ichi-shu-gin a později ichi-shu-gin období Kaiei. Rychlé reformy, rozdílné kovy a podobné obdélné tvary komplikují určování. Název se musí číst spolu s raznicemi a emisním obdobím.

Pád šógunátu roku 1868 nepřinesl okamžité zastavení starých mincí. Nová vláda Meidži krátce pokračovala ve výrobě tradičních typů, včetně vlastní varianty ichibugin, protože hospodářství potřebovalo oběživo. Současně připravovala moderní mincovní systém založený na jenu.

Mincovna v Ósace zahájila strojovou výrobu moderních kulatých mincí a zákon z roku 1871 stanovil jen jako novou základní jednotku. Staré zlaté a stříbrné destičky se postupně stahovaly, přepočítávaly a tavily. Přechod byl proces, nikoli jednorázová výměna všech peněz jednoho dne.

Ichibugin se vyráběl pomocí raznic na připraveném stříbrném pásku či destičce. Nešlo o litý ingot bez nominální autority. Pravidelnost značek a obdélný tvar vyjadřovaly úředně potvrzenou hodnotu, i když vzhled se výrazně liší od kruhových evropských mincí.

Pro dějiny mincovnictví je ichibugin dokladem střetu domácího bimetalického uspořádání se světovým obchodem a následné měnové modernizace. Nelze jej však redukovat pouze na příčinu odlivu zlata; byl také praktickým oběživem, nástrojem fiskální politiky a částí složitého systému pozdního období Edo.

Znaky, emise Tenpó a Ansei a rozlišení od ichi-bu-kin

Ichibugin má typicky obdélný střížek s perlovcovým či raznicovým lemem. Znaky 一分銀 uvádějí hodnotu a kov. Na opačné straně bývá nápis spojený se stříbrným úřadem a úřední zárukou. Směr čtení a kaligrafie se ověřují podle katalogu dané emise.

Tenpó a Ansei typ se liší uspořádáním drobných značek, stylem písma, ryzostí a někdy pomocnými raznicemi. Hmotnost jednotlivého kusu může být ovlivněna tolerancí a oběhem. Bez čitelné fotografie obou stran není bezpečné určit podtyp jen podle prodejcova data.

Ichi-bu-kin je zlatá mince stejné účetní hodnoty jednoho bu. Má podobný obdélný formát, ale jiné znaky, barvu a složení. Název gin znamená stříbro, kin zlato. Pozlacený ichibugin nebo barevně zkreslená fotografie se nesmí automaticky popsat jako zlatý nominál.

Pravost se posuzuje podle rozměrů, hmotnosti, rentgenové analýzy kovu, hran, raznic a provenience. Moderní kopie mohou mít správné znaky, ale odlišný odlitek, měkké detaily či opakující se vady. Samotná magnetická zkouška nestačí a agresivní test poškozuje povrch.

Čisticí zásah může odstranit původní tónování a zvýraznit škrábance. U japonské destičkové mince nejsou nepravidelnosti okraje automaticky poškozením, protože způsob přípravy se lišil od moderního strojového kroužku. Katalog má uvést konkrétní éru, podtyp a všechny dodatečné značky. Starší západní přepis itsiboo či itzibu může označovat stejný nominál a musí se číst v dobovém kontextu.