Innsbruck

Innsbruck je hlavní město rakouské spolkové země Tyrolsko, které po staletí sloužilo jako významné centrum habsburského mincovnictví a sídlo tyrolských panovníků. Město ležící v alpském údolí řeky Inn se stalo jednou z nejdůležitějších mincoven střední Evropy, kde se razily tolary, zlatníky a dukáty pro habsburskou monarchii.

Historie

Město Innsbruck vzniklo na strategickém místě u mostu přes řeku Inn, odkud pochází i jeho německý název, který v překladu znamená Most přes Inn. První písemné zmínky o osídlení pocházejí z roku 1180, kdy zde již existovala trhová osada kontrolující důležitou obchodní cestu mezi jižním Německem a severní Itálií. Původní osada se rozkládala na levém břehu řeky v místech dnešního starého města. Zásadní význam pro rozvoj města měl rok 1239, kdy získalo městská práva od tyrolského hraběte Oty II. Meránského. Toto privilegium umožnilo městu pořádat trhy, vybírat cla a soudit vlastní obyvatele, což výrazně podpořilo jeho hospodářský růst.

Ve 14. století se Innsbruck stal rezidencí tyrolských hrabat a postupně se rozvinul v důležité obchodní, správní a kulturní centrum alpského regionu. Rozhodující moment nastal v roce 1363, kdy po smrti posledního tyrolského hraběte Meinharda III. připadlo Tyrolsko habsburskému rodu. Rudolf IV. Habsburský pochopil strategický význam Innsbrucku a začal zde budovat reprezentativní sídlo. Jeho nástupci pokračovali v rozšiřování města a výstavbě opevnění, které mělo chránit důležitou křižovatku obchodních cest.

Zlatá éra města nastala za vlády Maxmiliána I. Habsburského, zvaného Poslední rytíř, který zde v letech 1490 až 1519 zřídil svou hlavní rezidenci. Maxmilián si Innsbruck oblíbil pro jeho polohu v srdci Alp a blízkost italských držav. Nechal vybudovat nový královský palác, rozšířil městské opevnění a založil dvorní kapelu, která se stala centrem renesanční hudby. Právě Maxmilián I. povýšil Innsbruck na jedno z center habsburské moci a nechal zde v roce 1477 založit mincovnu. Tato mincovna se rychle stala jednou z nejvýznamnějších v celé říši, zejména díky blízkosti tyrolských stříbrných dolů ve Schwazu, které patřily k nejbohatším v Evropě.

Schwazské stříbrné doly, vzdálené pouhých třicet kilometrů od Innsbrucku, produkovaly v době největší slávy až 15 000 kilogramů čistého stříbra ročně. Toto obrovské bohatství umožnilo Habsburkům financovat jejich ambiciózní politiku a vedení válek po celé Evropě. Arcivévoda Ferdinand II. Tyrolský, který vládl v letech 1564 až 1595, využil příjmy z dolů a mincovny k přestavbě zámku Ambras na renesanční zázrak plný uměleckých sbírek. V 16. století mincovnu dále rozšířil a modernizoval, zavedl nové technologie ražby včetně válcového lisu a zdokonalených razidel, čímž zajistil její postavení mezi předními evropskými mincovnami.

V období největšího rozkvětu mincovny, mezi lety 1480 až 1665, se zde razily prestižní stříbrné tolary zvané guldinery nebo guldengroše, které patřily mezi nejkvalitnější a nejžádanější mince své doby. Tyrolské tolary z Innsbrucku byly ceněny po celé Evropě pro svou vysokou ryzost, přesnou váhu a mistrovské umělecké zpracování. Vedle tolarů mincovna produkovala zlaté dukáty s tyrolským orlem, půltolary, čtvrttolary a různé drobné mince pro každodenní obchod. Ražby se vyznačovaly charakteristickým mincovním znamením v podobě tyrolského orla a iniciálami mincmistrů.

V 17. století začal postupný úpadek významu innsbrucké mincovny. Vyčerpávání stříbrných ložisek ve Schwazu, rostoucí náklady na těžbu a konkurence jiných mincoven vedly k ekonomickým problémům. Po přenesení části výroby do mincovny v Halle v roce 1665 význam innsbrucké mincovny postupně klesal. V 18. století už fungovala jen příležitostně, razila především pamětní mince a medaile při zvláštních událostech. Konec mincovní tradice v Innsbrucku přišel během napoleonských válek, kdy byla mincovna v roce 1809 definitivně uzavřena a její zařízení bylo zčásti zničeno, zčásti převezeno do Vídně.

Mincovní produkce a technické parametry

Innsbrucká mincovna se specializovala především na ražbu velkých stříbrných nominálů, které těžily z výjimečné kvality tyrolského stříbra. Schwazské stříbro dosahovalo ryzosti až 950/1000, což bylo na tehdejší dobu mimořádné. Mincovna razila tolary o průměru 40 až 42 milimetrů a váze přibližně 28,5 gramu čistého stříbra. Tyto parametry se staly vzorem pro mnoho evropských mincoven. Mistrovské zpracování portrétů panovníků na lícní straně a detailní vyobrazení tyrolského orla s erbovním štítem na rubové straně činily z innsbruckých ražeb vyhledávané sběratelské kusy.

Mezi nejslavnější ražby patří tolary arcivévody Ferdinanda II. s jeho charakteristickým portrétem v kyrysové zbroji a bohatě zdobeným límcem, tolary arcivévody Leopolda V. s typickým kloboukem a řádem Zlatého rouna a vzácné vdovské tolary arcivévodkyně Klaudie Medicejské. Mincovna také produkovala pamětní ražby při významných událostech, jako byly svatby členů rodu, korunovace, vojenská vítězství nebo náboženské svátky. Technologicky byla innsbrucká mincovna průkopníkem v zavádění nových ražebních technik. Od roku 1571 používala válcový lis, který umožňoval dosáhnout jednotné tloušťky střížků a kvalitnější otisk razidla. V roce 1577 zde byl instalován šroubový lis pro ražbu velkých medailí.

Zajímavosti

Slavná Zlatá stříška v Innsbrucku byla postavena z výnosů tyrolských stříbrných dolů a pokryta 2657 pozlacenými měděnými šindeli
V innsbrucké mincovně se razil první tolar s portrétem ženy - arcivévodkyně Klaudie Medicejské z roku 1632
Mincovna používala tajné značky v podobě drobných symbolů pro odhalení padělků
Některé innsbrucké tolary obsahovaly až 15 různých erbů na rubové straně