Islám

Islám jako nejmladší abrahamovské náboženství vytvořil od 7. století specifickou numismatickou tradici založenou na kufické a arabské kaligrafii bez figurálních zobrazení, která se rozšířila od Španělska po Indii. Islámské mince s koránskými verši, jmény chalífů a náboženskými formulemi jako "Není boha kromě Alláha" představovaly nejen platidlo, ale také prostředek šíření víry a vyjádření politické legitimity muslimských panovníků napříč třemi kontinenty.

Historie

První islámské mince začali razit Umajjovci po dobytí byzantských a sásánovských území v 7. století. Zpočátku přejímali existující byzantské a perské typy s drobnými úpravami – odstranění křížů, přidání bismilly (Ve jménu Alláha). Chalífa Abd al-Malik provedl roku 696/697 revoluci‌ní měnovou reformu, když zavedl čistě epigrafické mince bez obrazů. Zlaté dináry a stříbrné dirhamy nesly pouze arabské nápisy s koránskými citáty a vyznáním víry (šaháda), což se stalo vzorem pro celý islámský svět.

Abbásovský chalífát (750–1258) rozvinul islámskou numismatiku do klasické podoby. Mince nesly jméno chalífy jako náměstka Proroka, místo ražby, datum podle hidžry a náboženské formule. Kufické písmo, odvozené od města Kúfa, se stalo standardem pro rané islámské mince. Jeho geometrická forma umožňovala vytváření dekorativních kompozic, kde text fungoval současně jako sdělení i ornament. Regionální dynastie jako Búvajhovci, Sámánovci nebo Fátimovci modifikovaly základní vzor přidáním vlastních titulů a symbolů.

Seldžukové a Ajjúbovci (11.–13. století) zavedli figurální motivy na některé mince, což představovalo odklon od striktní anikonické tradice. Zobrazovali astrální symboly, lvy, orly nebo dokonce lidské postavy, ačkoliv dominantním prvkem zůstávala arabská kaligrafi‌e. Saládin, osvoboditel Jeruzaléma, razil dináry s nápisem "Vítěz nad nepřáteli víry" a zobrazením kříže obráceného vzhůru nohama jako symbol triumfu islámu nad křižáky.

Osmanská říše (1299–1922) vytvořila syntézu islámské a byzantské mincovní tradice. Tughra (kaligrafický monogram sultána) se stala charakteristickým prvkem osmanských ražeb. Zlaté altuny, stříbrné akče a měděné mangiry nesly jméno sultána, jeho otce, přání věčné vlády a místo ražby. Po dobytí Konstantinopole 1453 převzali Osmané byzantskou mincovnu a technologie, ale zachovali islámskou epigrafickou tradici. Reformy 19. století zavedly evropské technologie a částečně figurální motivy.

Mughalská Indie (1526–1857) představovala vrchol islámské numismatické poezie. Císař Akbar zavedl na mince perské verše oslavující jeho vládu, Džahángír razil mohury s vlastním portrétem držícím pohár vína (přes islámský zákaz), Šáhdžahán vytvořil kaligrafické mistrovské kousky. Aurangzeb se vrátil k ortodoxní tradici a zakázal figurální zobrazení. Mince pozdních Mughalů s propracovanou kaligrafií v nastaliqu patří k nejkrásnějším příkladům islámského mincovního umění.

Moderní islámské státy balancují mezi tradicí a požadavky současného mincovnictví. Saúdská Arábie striktně dodržuje anikonickou tradici – rijály nesou pouze arabské nápisy a palmový strom. Írán po islámské revoluci 1979 nahradil šáhův portrét kaligrafií a geometrickými vzory. Indonésie, Malajsie a další muslimské země kombinují národní symboly s islámskými motivy. Islámský dinár, pokus o vytvoření zlaté paníslámské měny, představuje snahu o návrat k tradičnímu islámskému měnovému systému.

Islámské principy a symbolika v mincovnictví

Zákaz zobrazování (taswir) živých bytostí vychází z hadíthů varujících před modlářstvím a napodobováním Božího stvoření. Tento princip vedl k rozvoji kaligrafi‌e jako hlavního uměleckého média islámských mincí. Arabské písmo v různých stylech – kufickém, thuluthu, nastaliqu, dívání – vytvářelo estetické kompozice, kde forma a obsah splývaly. Šaháda "Lá iláha illalláh Muhammadun rasúlulláh" (Není božstva kromě Alláha a Muhammad je jeho posel) představovala základní vyznání víry na mincích.

Koránské citáty na mincích vyjadřovaly teologické a politické poselství. Súra 9:33 "On je ten, jenž poslal svého posla s vedením a náboženstvím pravdy" legitimizovala islámskou expanzi. Súra 112 (Al-Ichlas) o jedinečnosti Alláha vymezovala islám proti křesťanské Trojici. Basmala "Bismi-lláhi r-rahmáni r-rahím" (Ve jménu Boha milosrdného, slitovného) zahajovala nápisy jako ochranná formule.

Datování podle hidžry (lunárního kalendáře počítajícího od Mohamedova přesídlení do Medíny roku 622) odděloval islámský svět od křesťanského letopočtu. Dvojí datace – podle hidžry i solárního roku – se objevuje na mincích oblastí v kontaktu s nemuslimským světem. Číselná hodnota podle abjadu (systém přiřazující písmenům číselné hodnoty) umožňovala skryté datování v chronogramech.

Zajímavosti

• Nejcennější islámská mince je umajjovský dinár z roku 723 s nápisem "Mine Příkazu Božího" ražený ze zlata z prvního muslimského zlatého dolu – prodán za 4,7 milionu dolarů
• Křižácké napodobeniny arabských dinárů s křesťanskými symboly skrytými v pseudo-arabských nápisech představují unikátní příklad náboženského synkretismu v numismatice
• Čínské islámské mince za dynastie Čching kombinovaly arabskou kaligrafii s čínskými znaky a tradičním čtvercovým otvorem, vytváříce jedinečnou sino-islámskou numismatiku
• Poslední osmanský sultán Mehmed VI. razil během svého krátkého exilu v San Remu (1922–1926) fantazijní "chalífátní" zlaté mince, které měly legitimizovat jeho nárok na duchovní vedení muslimů
• Isis razil vlastní zlaté dináry v letech 2014–2017 podle středověkého vzoru s váhou 4,25 g jako pokus o vytvoření alternativy k "křižáckému" dolaru – tyto mince jsou dnes nelegální po celém světě