Jednota bratrská
Jednota bratrská je česká reformační církev založená roku 1457, která navazouje na odkaz husitství a učení Petra Chelčického. Vyniká důrazem na mravní čistotu, vzdělanost a prostou zbožnost. Z jejího prostředí vzešla Kralická bible i Jan Amos Komenský.
Historie
Jednota bratrská vznikla v období doznívajících husitských válek, kdy se české utrakvistické hnutí vnitřně štěpilo na různé proudy. Skupina věřících nespokojených s poměry v oficiální kališnické církvi hledala autentičtější duchovní život podle vzoru prvotní apoštolské obce. Rozhodující inspiraci nacházeli v díle Petra Chelčického, jihočeského myslitele, který odmítal násilí, světskou moc církve i stavovské rozdíly mezi lidmi.
Zakladatelem společenství byl bratr Řehoř, který odešel z Prahy poté, co byl svědkem vnitřních sporů o další směřování husitské církve. V Emauzském klášteře se spřátelil s Petrem Paynem, anglickým učencem žijícím v ústraní, a navázal kontakt s Martinem Lupáčem, který ho utvrdil v přesvědčení, že skutečná reforma vyžaduje úplné oddělení od stávajících církevních struktur. Roku 1457 se skupina prvních Bratří usadila v Kunvaldu u Žamberka na panství Jiřího z Poděbrad.
Zásadním krokem bylo zřízení vlastního duchovenstva. Roku 1467 Bratří zvolili své první kněze losem podle biblického vzoru a získali pro ně biskupské svěcení od valdenských biskupů, čímž zajistili apoštolskou posloupnost nezávislou na Římu. Tento čin znamenal definitivní rozchod s utrakvistickou církví a přivodil Jednotě pronásledování. Král Jiří z Poděbrad, ačkoli zpočátku Bratřím přál, byl nucen proti nim zakročit. Jednota se po celé 15. a 16. století rozvíjela pod ochranou některých šlechtických rodů, zejména Žerotínů, Kostků z Postupic a pánů z Pernštejna.
Počátkem 16. století prošla Jednota významnou proměnou pod vedením biskupa Lukáše Pražského. Ten formuloval učení o věcech podstatných, služebných a případných, které umožnilo větší otevřenost vůči okolnímu světu při zachování duchovního jádra víry. K podstatným věcem patřila víra, láska a naděje, vše ostatní bylo považováno za méně závazné. Mezi významné představitele patřili Jan Augusta, Jan Blahoslav a Jan Amos Komenský. V sedmdesátých letech 16. století se Jednota přiblížila kalvínské teologii a její kněží studovali na reformovaných univerzitách v Heidelbergu, Ženevě či Herbornu.
Vydáním Rudolfova majestátu roku 1609 byla Jednota bratrská poprvé zahrnuta mezi zemské církve podobojí. Toto postavení však trvalo jen krátce. Po porážce stavovského povstání v bitvě na Bílé Hoře roku 1620 byla její existence v českých zemích znemožněna. Mnozí členové odešli do exilu, část se uchýlila do Uher nebo Polska, jiní zůstali a tajně uchovávali svou víru po generace.
Nová kapitola začala roku 1722, kdy skupina moravských exulantů pod vedením Kristiána Davida nalezla útočiště na panství hraběte Mikuláše Ludvíka ze Zinzendorfu v saské Horní Lužici. Založili zde osadu Herrnhut, česky Ochranov, která se stala centrem obnovené církve. Tato Obnovená jednota bratrská, známá v zahraničí jako Moravská církev či Unitas Fratrum, se rozrostla v celosvětovou misijní organizaci působící na všech kontinentech.
Duchovní život a organizace
Jednota bratrská se od počátku odlišovala důrazem na praktickou zbožnost a mravní kázeň. Bratří odmítali okázalost v bohoslužbě i v osobním životě, cenili si prostoty, poctivé práce a vzájemné pomoci. Své členy vychovávali k odpovědnosti za společenství i za vlastní duchovní růst. Přísná církevní kázeň zahrnovala napomínání, veřejné pokání i vyloučení z obce v případě závažných provinění.
Základní organizační jednotkou byl sbor vedený správcem, kterého volila rada starších. Správce sboru byl uváděn do služby členským shromážděním. Nejvyšším ústavodárným orgánem byl synod složený ze správců sborů a jejich delegátů, který se scházel pravidelně k projednávání důležitých záležitostí. Výkonnou moc vykonávala Úzká rada společně s Radou Jednoty bratrské.
Mimořádný význam přikládala Jednota vzdělání a písemnictví. Bratří zakládali školy, vydávali knihy a pěstovali český jazyk na vysoké úrovni. Vrcholem jejich literární činnosti se stala Kralická bible, přeložená z původních jazyků a vydávaná v letech 1579–1594. Toto dílo položilo základy spisovné češtiny a dodnes je považováno za jeden z nejvýznamnějších počinů české kultury. Bratrské kancionály, katechismy a pedagogické spisy ovlivnily duchovní život střední Evropy na staletí.
Obnovená jednota bratrská se od 18. století proslavila rozsáhlou misijní činností. Již roku 1732 vyslala první misionáře k otrokům na karibský ostrov svatého Tomáše. Následovaly misie v Grónsku, Severní Americe, jižní Africe i na dalších místech. Indiáni, kteří přijali bratrské poselství, byli nazýváni moravskými indiány.
Zajímavosti
- Jednota bratrská volila své první kněze losem podle biblického vzoru, aby se vyhnula lidským ambicím při obsazování duchovních úřadů.
- Kralická bible vznikala v tajné tiskárně ukryté na tvrzi v Kralicích nad Oslavou a její překlad trval téměř dvacet let.
- Moravští bratři založili v Americe města Betlehem a Salem, která dodnes nesou stopy bratrské architektury a kultury.
- Jan Amos Komenský byl posledním biskupem původní české Jednoty bratrské před jejím zánikem v exilu.