Jindřich IV. Sálský

Jindřich IV. (1050–1106) byl římský král a císař Svaté říše římské, jehož vláda byla poznamenána dramatickým konfliktem s papežstvím známým jako boj o investituru. Jeho ražby dokumentují jedno z nejbouřlivějších období středověkých říšských dějin.

Historie

Jindřich IV. se narodil 11. listopadu 1050 na císařské falci v Goslaru jako syn císaře Jindřicha III. Černého ze sálské dynastie a Anežky z Poitou. Již ve čtyřech letech byl 17. července 1054 korunován na římského krále, čímž jeho otec zajistil pokračování dynastie. Nečekaná smrt Jindřicha III. roku 1056 však zanechala říši v rukou šestiletého chlapce.

Regentství za nezletilého krále převzala jeho matka Anežka, která se však nedokázala prosadit proti mocným říšským knížatům. Ta využila slabosti ústřední moci a přisvojila si rozsáhlé císařské statky a pravomoci. Roku 1062 unesl kolínský arcibiskup Anno II. mladého krále při lodní vyjížďce a převzal tak kontrolu nad regentskou vládou. Jindřich byl nucen sloužit jako nástroj v rukou ambiciózních knížat až do své plnoletosti.

Po prohlášení za dospělého roku 1065 začal Jindřich namáhavě obnovovat královskou autoritu. Spojil se s nižší šlechtou a městy proti říšským velmoženům a postupně upevňoval svou moc. Jeho hlavním protivníkem se však stal papež Řehoř VII., který prosazoval nezávislost církve na světské moci a nárokoval si právo dosazovat biskupy bez královského souhlasu.

Konflikt vyvrcholil roku 1076, kdy Jindřich na synodě ve Wormsu prohlásil papeže za sesazeného. Řehoř VII. odpověděl klatbou a zbavením Jindřichových poddaných přísahy věrnosti. Ohrožený vzpourou knížat podnikl Jindřich v lednu 1077 památnou kajícnou cestu do Canossy, kde po třídenním čekání v mrazu dosáhl papežova odpuštění. Spor o investituru však pokračoval a Jindřich nakonec roku 1084 dobyl Řím a dosáhl císařské korunovace od vzdoropapeže Klimenta III.

Pro české dějiny je významné, že Jindřich IV. roku 1085 odměnil českého knížete Vratislava II. královským titulem za věrné služby během italského tažení. Jednalo se o první udělení královské hodnosti českému panovníkovi, byť pouze osobní, nikoli dědičné. Jindřich IV. zemřel 7. srpna 1106 v Lutychu, opuštěn svými syny, kteří se proti němu vzbouřili.

Mincovnictví za Jindřicha IV.

Mincovní produkce za vlády Jindřicha IV. odráží složitou politickou situaci říše v druhé polovině 11. století. Královské a císařské mincovny razily především stříbrné denáry, které zůstávaly základním nominálem středověkého peněžního oběhu. Významné mincovny fungovaly v Goslaře, Špýru, Wormsu a dalších říšských městech.

Charakteristickým rysem ražeb z období Jindřicha IV. je jejich stylová rozmanitost odpovídající decentralizované povaze říšského mincovnictví. Jednotlivé mincovny vytvářely vlastní ikonografické typy, přičemž averzy obvykle nesou stylizovanou podobiznu panovníka nebo královský monogram. Reverzy zobrazují kříže, stavební motivy symbolizující církevní budovy nebo nápisy s titulem krále či císaře.

Z numismatického hlediska jsou zajímavé mince z období dvojvládí, kdy proti Jindřichovi vystupovali vzdorokrálové Rudolf z Rheinfeldenu a později Hermann ze Salmu. Ražby obou stran konfliktu dokumentují rozštěpení říšské moci a boj o legitimitu. Mince Jindřicha IV. představují cenný pramen pro studium politických, hospodářských i uměleckých dějin sálského období.

Zajímavosti

• Cesta do Canossy se stala symbolem pokořeni světské moci před církevní autoritou a dodnes se používá jako rčení pro vynucené ponížení.
• Jindřich IV. vládl padesát let, což z něj činí jednoho z nejdéle panujících římských králů středověku.
• Oba Jindřichovi synové, Konrád i pozdější císař Jindřich V., se postupně proti otci vzbouřili a přidali se k papežské straně.