Jindřich III. Černý
Jindřich III. Černý (1016/1017–1056) byl římskoněmecký král ze sálské dynastie, samostatně vládnoucí od roku 1039, a v letech 1046–1056 císař. Roku 1041 si podrobil českého knížete Břetislava I. a roku 1046 zasáhl do sporu tří papežů, jejichž sesazení vedlo k jeho císařské korunovaci.
| Totožnost | římskoněmecký král a císař ze sálské dynastie |
|---|---|
| Rodiče | císař Konrád II. a Gisela Švábská |
| Bavorský vévoda | 1027–1042 |
| Králem | korunován v Cáchách 1028, samostatně vládl od roku 1039 |
| Císařem | korunován 25. prosince 1046 v Římě papežem Klementem II. |
| Úmrtí | 5. října 1056, falc Bodfeld v Harzu; pohřben ve Špýru |
| Vztah k Čechám | porážka u Brůdku 1040; roku 1041 se mu v Řezně podrobil Břetislav I. |
| Mince | stříbrné denáry, mimo jiné z Dortmundu, Špýru, Mohuče a Goslaru |
Historie
Jindřich se narodil 28. října 1016 nebo 1017 jako syn císaře Konráda II. a Gisely Švábské. Roku 1026 ho otec v Augsburgu se souhlasem knížat určil za nástupce a o Velikonocích 1028 byl v Cáchách korunován králem. Roku 1027 od otce dostal bavorské vévodství a roku 1038 švábské.
Po smrti otce v červnu 1039 se Jindřich ujal samostatné vlády. V Lotrinsku se proti němu opakovaně bouřil vévoda Gottfried Bradatý, který se definitivně podrobil až roku 1049.
Vztahy s českým knížectvím byly zpočátku napjaté. Český kníže Břetislav I. v letech 1038–1039 vytáhl do oslabeného Polska, dobyl Hnězdno a odvezl do Čech ostatky svatého Vojtěcha. Roku 1040 vtrhl Jindřich do Čech, ale jeho vojsko bylo odraženo v bitvě u Brůdku na Šumavě a u Chlumce pod Krušnými horami.
Druhé císařské tažení roku 1041 dospělo až k Praze. Břetislav se 15. října 1041 v Řezně králi podrobil, složil lenní hold, zaplatil dlužný tribut a vzdal se polských výbojů. Morava přišla o jižní část mezi Dunajem, Kajou a Dyjí, připojenou k Východní marce. Z bývalého protivníka se stal spojenec: Břetislav stál na Jindřichově straně proti Uhrám, kde Jindřich 5. července 1044 porazil krále Samuela Abu u Ménfő a na trůn vrátil Petra Orseola.
V té době si papežský stolec nárokovali tři muži – Benedikt IX., Silvestr III. a Řehoř VI. Synoda v Sutri 20. prosince 1046 zbavila úřadu Silvestra III. a Řehoře VI.; Benedikta IX. formálně sesadila o čtyři dny později synoda v Římě. Novým papežem byl zvolen bamberský biskup Suidger jako Klement II., který Jindřicha 25. prosince 1046 korunoval císařem.
Jindřich prosadil postupně čtyři papeže z řad říšských biskupů – Klementa II., Damasa II., Lva IX. a Viktora II. Tito papežové zahájili reformu církve zaměřenou proti simonii a kněžskému manželství. Reformní papežství se později obrátilo proti vlivu císařů a vyústilo v boj o investituru.
Jindřich III. zemřel 5. října 1056 na falci Bodfeld v Harzu a byl pohřben ve špýrské katedrále. Jeho syn Jindřich IV., narozený roku 1050, nastoupil na trůn jako dítě.
Mince Jindřicha III.
Za Jindřicha III. razily stříbrné denáry královské i biskupské mincovny po celé říši. Berlínský mincovní kabinet chová například dortmundský denár z let 1039–1046 s korunovanou hlavou krále a opisem HENRICVS REX a špýrský denár z let 1046–1056 s korunovaným poprsím císaře se žezlem a opisem HEINRICVS IMP, na jehož rubu je dvouvěžový kostel s císařskou hlavou. V Mohuči vznikaly v letech 1051–1056 denáry se jménem Jindřicha III. a arcibiskupa Lupolda.
Jindřichovy denáry jsou známé i z Goslaru. Tamní falc se za jeho vlády stala jedním z hlavních míst říšské správy a Jindřich ji podporoval privilegii mimo jiné kvůli těžbě stříbra v okolí.
