Mincovna Bamberk

Mincovna Bamberk je označení pro ražby knížecích biskupů bamberských. Mincovní právo jim udělil už zakladatel bamberského biskupství, císař Jindřich II., a biskupové razili mince až do zániku svého státu roku 1802 – od feniků a šilinků přes zlaté zlatníky a tolary po konvenční dvacetníky.

Historie

Biskupství v Bamberku založil roku 1007 římský král a pozdější císař Jindřich II.; prvním biskupem byl jeho kancléř Eberhard. Bamberský biskup Suidger se roku 1046 stal papežem Klementem II. Biskupství mělo vedle franckého území až do roku 1759 i rozsáhlé državy v Korutanech, mimo jiné města Villach, Feldkirchen a Wolfsberg. Za třicetileté války obsadila Bamberk v letech 1631–1648 švédská vojska.

Na konci 18. století měřilo knížecí biskupství 3 580 km² a mělo 207 000 obyvatel. Poslední kníže-biskup Christoph Franz von Buseck, zvolený roku 1795, utekl roku 1796 před Francouzi do Prahy. V září 1802 obsadila biskupství bavorská vojska a 29. září 1802 se Buseck vlády vzdal. Území připadlo Bavorsku jako náhrada za ztrátu Rýnské Falce.

Bamberské mince a měna

Až do 15. století razili bamberští biskupové téměř jen feniky a šilinky. Za Jiřího III. Schenka z Limpurgu vznikly první zlaté zlatníky a tolary a od počátku 17. století přibyly krejcary, guldentolary a dukáty. Roku 1624 se Bamberk, Würzburg, Ansbach a Bayreuth dohodli v Baiersdorfu na společné franské měně, v níž zlatý platil 60 krejcarů.

Roku 1762 přešel Bamberk za biskupa Adama Friedricha von Seinsheim na konvenční měnu: tolar platil 2 zlaté, tedy 6 dvacetníků nebo 120 krejcarů. Bamberk patřil i k zemím, které v letech 1794–1796 razily z církevních nádob kontribuční tolary na obranu proti Francouzům. Na obrázku je dvacetikrejcar biskupa Busecka z roku 1800 s nápisem LX EINE FEINE MARK NACH DEM CONVENTIONS FUSS – šedesát takových mincí se razilo z jedné hřivny čistého stříbra podle konvenční stopy.