Jiří z Poděbrad

Jiří z Poděbrad (1420–1471) byl český král vládnoucí v letech 1458–1471, jediný nekatolický panovník na českém trůně a výrazná postava pozdního středověku. Pocházel ze šlechtického rodu pánů z Kunštátu a proslul jako obratný diplomat, který se snažil nastolit v Evropě trvalý mír prostřednictvím projektu celoevropské unie křesťanských států.

Historie

Rod pánů z Kunštátu, z něhož Jiří pocházel, získal značný vliv během husitských válek. Jeho otec Viktorín Boček z Kunštátu patřil mezi významné husitské hejtmany a stoupence umírněného kališnického směru. Mladý Jiří vstoupil do veřejného života již roku 1437, kdy mu bylo pouhých sedmnáct let. V této době české země procházely obdobím bezvládí po smrti císaře Zikmunda Lucemburského.

Zpočátku působil jako hejtman boleslavského kraje, kde si vybudoval pevnou mocenskou základnu. Jeho schopnosti a politická obratnost mu postupně zajistily rozšíření vlivu na východní Čechy. Roku 1448 stanul v čele kališnické šlechty, která se rozhodla získat kontrolu nad Prahou. Společně s kališnickým arcibiskupem Janem z Rokycan obsadil hlavní město a vytlačil z něj katolickou stranu. Významným úspěchem bylo dobytí Tábora, čímž zlomil moc radikálních husitů a sjednotil kališnické hnutí pod svým vedením.

Po nečekané smrti mladého krále Ladislava Pohrobka v listopadu 1457 se otevřela cesta k českému trůnu. Jiří využil svého postavení zemského správce a díky podpoře kališnické šlechty i měst byl 2. března 1458 zvolen českým králem. Jeho volba však narazila na odpor katolické strany a zejména papežské kurie. Pro uznání své legitimity musel složitě vyjednávat s papežem a zavázat se k poslušnosti Římu.

Zpočátku papež Pius II. (1458–1464) projevoval vůči novému českému králi vstřícnost a doufal, že se mu podaří přivést české země zpět ke katolictví. Situace se však dramaticky změnila za pontifikátu Pavla II. (1464–1471), který roku 1466 Jiřího exkomunikoval a zbavil ho královské hodnosti. Papež dokonce vyzval křesťanské panovníky ke křížové výpravě proti kacířskému králi.

Papežovu výzvu využil ambiciózní uherský král Matyáš Korvín (1458–1490), který se nechal katolickou opozicí provolat českým králem. Roku 1469 utrpěly české vojsko pod Jiřího vedením porážku v bitvě u Vilémova. Král se ocitl v obtížné situaci, když musel čelit vnějšímu nepříteli i vnitřní opozici. Přesto dokázal udržet kontrolu nad většinou území a zachovat jednotu kališnických Čech až do své smrti 22. března 1471 na Kunětické hoře.

Vnitřní politika a mincovní reforma

Jiří z Poděbrad se během své vlády musel vypořádat s hospodářskými následky dlouholetých válek. Zavedl důležitý mincovní řád, kterým se pokusil stabilizovat měnový systém a obnovit důvěru v české mince. Hlavními ražbami jeho období byly pražské groše a haléře, které zachovávaly kvalitu stříbra srovnatelnou s předchozím obdobím vlády Václava IV.

Podle mincovního řádu měly pražské groše hmotnost 2,70 gramu při jakosti 620/1000. Stanoveny byly přesné přepočty: pražský groš odpovídal sedmi penězům nebo čtrnácti haléřům, uherský dukát měl hodnotu dvaceti čtyř pražských grošů a rýnský zlatý osmnácti grošů. Oběh cizích mincí byl na českém území přísně regulován – musely být vykupovány a přeraženy na domácí platidla.

Kromě velkých mincí nařídil král ražbu drobných jednostranných stříbrných mincí v Kutné Hoře, takzvaných kruhových peněz. Současně podporoval rozvoj regionálních mincoven, zejména Zelenohorské jednoty, která razila drobné nominály v Plzni a Českých Budějovicích.

Zajímavosti

• Jiří z Poděbrad byl autorem vizionářského projektu celoevropské mírové unie křesťanských států, který předložil roku 1464 – tento plán předběhl svou dobu o několik století
• Jeho dcera Zdena ze Šternberka († 1476) se provdala za saského vévodu Albrechta a stala se zakladatelkou významné větve Wettinů
• V českých zemích byl oblíben natolik, že ho lid nazýval "král dvojího lidu" pro jeho schopnost sjednotit katolíky i kališníky
• Podle pověsti měl král před smrtí ukrýt v okolí Kunětické hory poklad, který dodnes nebyl nalezen
• Jeho volební kapitulace z roku 1458 je považována za první ústavní dokument českých zemí omezující panovnickou moc