Justování

Justování je technologický proces úpravy hmotnosti mincovních střížků nebo hotových mincí na předepsanou váhu. Tento klíčový krok ve výrobě mincí zajišťuje dodržení zákonných parametrů a představuje záruku kvality pro uživatele mincí i sběratele.

Historie

Potřeba přesného justování vznikla již ve starověku, kdy se hodnota mincí odvozovala přímo od obsahu drahého kovu. V antickém Řecku a Římě mincovní mistři pečlivě vážili každý střížek před ražbou. Nepřesnosti v hmotnosti vedly k nedůvěře v platidla a mohly způsobit hospodářské problémy. Středověcí mincmistři používali jednoduché rovnoramenné váhy a justovali každou minci individuálně pilováním nebo odsekáváním přebytečného kovu.

V českých zemích se justování stalo povinnou součástí mincovní výroby za vlády Václava II. na počátku 14. století. Pražský groš musel mít přesně stanovenou hmotnost 3,7 gramu s tolerancí maximálně jednoho granu. Kutnohorští pregéři vyvinuli sofistikované metody justování pomocí speciálních nůžek a pilníků. Za Karla IV. bylo zavedeno dvojí justování – nejprve hrubé před ražbou a jemné po vyražení mince.

Významný pokrok přinesla renesance s vynálezem válcovacích stolic v 16. století. Tyto stroje umožňovaly vyrobit plech o jednotné tloušťce, což výrazně usnadnilo následné justování. V Jáchymově, centru evropského mincovnictví, zavedli roku 1520 systém postupného válcování s mezikontroleami, který se stal vzorem pro další mincovny.

Průmyslová revoluce 18. a 19. století přinesla mechanizaci justovacího procesu. Roku 1786 představil Matthew Boulton v Birminghamu parní justovací stroj, který dokázal automaticky upravit hmotnost tisíců střížků denně. V rakouských mincovnách včetně pražské byl podobný systém zaveden za Františka Josefa I. v polovině 19. století.

Československá mincovna v Kremnici modernizovala justovací proces ve 20. letech 20. století zavedením elektrických vah a automatických třídících zařízení. Po druhé světové válce přešly mincovny na plně automatizované linky, kde se justování provádělo metodou al marco – úpravou celkové hmotnosti většího množství mincí najednou.

Současné justovací technologie využívají laserové měření, ultrazvukovou kontrolu a počítačem řízené obrábění. Moderní mincovny dosahují přesnosti justování v řádu setin gramu i u běžných oběžných mincí.

Technologie a metody justování

Základní princip justování spočívá v opakovaném válcování mincovního plechu na požadovanou tloušťku s tolerancí maximálně 2 procenta. Pro drahé kovy, zejména zlato a platinu, se tolerance zpřísňuje na 0,5 procenta. Střížky vyražené z takto upraveného plechu mají jednotnou hmotnost v rámci povolených odchylek.

U investičních mincí ze zlata a stříbra se dodnes používá individuální justování. Každý střížek je zvážen na analytických vahách s přesností na tisíciny gramu. Přebytečný materiál se odstraňuje speciálním pilováním nebo hoblováním na CNC strojích. Tento proces zajišťuje, že například unová zlatá mince obsahuje přesně 31,1035 gramu čistého zlata.

Metoda al marco se využívá především u pamětních stříbrných mincí a oběžných ražeb. Justuje se určité množství mincí jako celek – například 1000 kusů jednokrunových mincí musí vážit přesně 4 kilogramy. Jednotlivé kusy mohou mít drobné odchylky, ale průměrná hmotnost musí odpovídat normě. Tento způsob výrazně urychluje výrobu při zachování požadované kvality.

Zajímavosti

• Nejpřesněji justované mince na světě jsou kilogramové zlaté mince Australské lunární série s tolerancí pouhých 0,001 gramu
• Ve středověku byli mincmistři za nedostatečné justování trestáni – mohli přijít o ruku nebo být dokonce popraveni
• Moderní justovací stroje dokážou zkontrolovat a upravit až 50 000 střížků za hodinu
• Chyby v justování vytvářejí vzácné váhové varianty, které jsou vyhledávané sběrateli a mohou mít hodnotu stonásobně vyšší než běžné mince
• Švýcarská mincovna používá unikátní metodu justování pomocí vodního paprsku, která nezanechává na střížku žádné stopy