Al marco
Al marco (italsky „podle marky“) je způsob ražby, při němž mincovní předpis neurčoval hmotnost jednotlivé mince, ale počet kusů vyražených z hmotnostní jednotky kovu, například z hřivny, a jejich ryzost. Jednotlivé mince proto měly váhové odchylky. Užíval se od denárového až po tolarové období.
| Význam názvu | italsky „podle marky“, tedy podle hmotnostní jednotky |
|---|---|
| Princip | z hmotnostní jednotky kovu se razil pevně určený počet mincí předepsaného zrna |
| Hmotnostní jednotky | hřivna, libra, marka |
| Kontrola | vážení celé dávky mincí, ne jednotlivých kusů |
| Období | od denárového po tolarové období |
| Povolená odchylka | remedium, určené mincovním předpisem |
| Dnešní užití | justování drobných mincí na celkovou hmotnost, například na 1 kg |
Historie
Ražba al marco vychází z toho, jak mincovní řády a patenty určovaly hodnotu mince. Nestanovily hmotnost každého kusu, ale kolik mincí se má vyrazit z jedné hmotnostní jednotky – hřivny, libry nebo marky – a jaké má být jejich zrno, tedy podíl drahého kovu ve slitině. Průměrná hmotnost mince pak vyplynula z celku: čím víc kusů měla jednotka dát, tím lehčí byla jednotlivá mince.
Při ruční ražbě kladivem nebyly střížky nikdy stejné a vážení každého kusu by výrobu zdržovalo. Mincovna proto vážila celé dávky. Když souhlasil počet kusů a celková hmotnost s předpisem, ražba vyhověla, i když se jednotlivé mince od sebe lišily. Nejstarší české denáry vážily něco přes 1 g s odchylkou až 0,5 g, kterou způsobila právě ražba al marco.
Systém se dal zneužít. Protože některé kusy vyšly těžší a jiné lehčí, bylo možné těžší mince vybírat ještě v mincovně, nebo později z oběhu. Povolené rozmezí odchylky, remedium, určovaly mincovní předpisy i v tolarovém období a odpovídalo ražebním možnostem doby.
Al marco v mincovní praxi
Hmotnost jednotlivé mince ražené al marco proto není přesnou normou, ale hodnotou z rozmezí, které připouštěl předpis. U stříbrných mincí bylo toto rozmezí širší; zlaté mince se vyráběly přesněji a dukát vážil vždy 3,48–3,51 g.
Způsob al marco se v mincovnách udržel dodnes. Drobné mince se justují tak, že se upravuje celková hmotnost určitého počtu kusů, například na 1 kg. Zlaté střížky se naopak justují jednotlivě pilováním nebo hoblováním.
