Justování

Středověká mincovnaJustování (též justýrování) je úprava hmotnosti mincovních střížků nebo mincí na předepsanou váhu. Přebytečný kov se odstraňuje pilováním, seškrabáváním nebo hoblováním. Drobné mince se justují hromadně, al marco – na celkovou hmotnost určitého počtu kusů.

Stručný význam Úprava hmotnosti střížku nebo mince na předepsanou váhu
Způsoby u jednotlivých kusů Pilování, seškrabávání, hoblování
Úprava mincovního plechu Opakované válcování na předepsanou tloušťku
Hromadné justování Al marco – na celkovou hmotnost určitého počtu mincí
Habsburské mincovny Pokusy o přesnější hmotnost jednotlivých mincí od konce 17. století
Stopy na minci Rýhy po pilování nebo škrabání; nezaměňovat se zářezy po zkoušce pravosti

Historie

Ve středověku a raném novověku se mince razily převážně způsobem al marco. Mincovní řády a patenty nepředepisovaly hmotnost jednotlivé mince, ale počet kusů, který se měl vyrazit z hmotnostní jednotky kovu – z hřivny, libry nebo marky – a jejich zrno, tedy obsah drahého kovu. Jednotlivé kusy se proto hmotností od sebe lišily. Tento systém se v českých zemích užíval od denárového až po tolarové období, platil tedy i pro pražské groše.

K přesnější výrobě přispělo strojní zpracování kovu v 16. století. Kolem roku 1550 se v Augsburku objevil postup, jak válcovat kov na požadovanou tloušťku, a mincovna v Hallu v Tyrolsku roku 1567 trvale zavedla válcové lisy. Plech o stejnoměrné tloušťce dával střížky s menšími rozdíly v hmotnosti.

V habsburských mincovnách lze od konce 17. století sledovat první pokusy razit mince s menšími hmotnostními rozdíly, než dovoloval systém al marco. Když byl kus podle mincovních předpisů těžší, odstranil se přebytečný kov poměrně hrubě – seškrabáním nebo opilováním. Tento postup se v odborné literatuře nazývá justování (německy Justierung) a zanechává na mincích typické stopy. Matthew Boulton založil roku 1788 v Birminghamu mincovnu Soho se stroji poháněnými parou; mince razil v kroužku, který přesně vymezil jejich průměr.

Justování v moderní mincovně a stopy na mincích

V moderní mincovně se justuje už mincovní plech: válcuje se opakovaně na předepsanou tloušťku, s tolerancí 2 %. Výjimkou je zlato, u něhož se navíc justují jednotlivé střížky pilováním nebo hoblováním. Drobné mince se justují způsobem al marco – celkový počet mincí se upraví na určitou hmotnost, například na 1 kg, a jednotlivé kusy se od průměru mohou drobně lišit.

Stopy po justování, tedy rýhy po pilníku nebo škrabce, jsou výrobní znak, nikoli poškození; v typologii mincovních vad patří mezi vady střížku. Je třeba je odlišit od zásahů mimo mincovnu, například od zářezů, jimiž se zkoušela pravost mince, nebo od znehodnocení odhaleného padělku.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet