Justování
Justování (též justýrování) je úprava hmotnosti mincovních střížků nebo mincí na předepsanou váhu. Přebytečný kov se odstraňuje pilováním, seškrabáváním nebo hoblováním. Drobné mince se justují hromadně, al marco – na celkovou hmotnost určitého počtu kusů.
| Stručný význam | Úprava hmotnosti střížku nebo mince na předepsanou váhu |
|---|---|
| Způsoby u jednotlivých kusů | Pilování, seškrabávání, hoblování |
| Úprava mincovního plechu | Opakované válcování na předepsanou tloušťku |
| Hromadné justování | Al marco – na celkovou hmotnost určitého počtu mincí |
| Habsburské mincovny | Pokusy o přesnější hmotnost jednotlivých mincí od konce 17. století |
| Stopy na minci | Rýhy po pilování nebo škrabání; nezaměňovat se zářezy po zkoušce pravosti |
Historie
Ve středověku a raném novověku se mince razily převážně způsobem al marco. Mincovní řády a patenty nepředepisovaly hmotnost jednotlivé mince, ale počet kusů, který se měl vyrazit z hmotnostní jednotky kovu – z hřivny, libry nebo marky – a jejich zrno, tedy obsah drahého kovu. Jednotlivé kusy se proto hmotností od sebe lišily. Tento systém se v českých zemích užíval od denárového až po tolarové období, platil tedy i pro pražské groše.
K přesnější výrobě přispělo strojní zpracování kovu v 16. století. Kolem roku 1550 se v Augsburku objevil postup, jak válcovat kov na požadovanou tloušťku, a mincovna v Hallu v Tyrolsku roku 1567 trvale zavedla válcové lisy. Plech o stejnoměrné tloušťce dával střížky s menšími rozdíly v hmotnosti.
V habsburských mincovnách lze od konce 17. století sledovat první pokusy razit mince s menšími hmotnostními rozdíly, než dovoloval systém al marco. Když byl kus podle mincovních předpisů těžší, odstranil se přebytečný kov poměrně hrubě – seškrabáním nebo opilováním. Tento postup se v odborné literatuře nazývá justování (německy Justierung) a zanechává na mincích typické stopy. Matthew Boulton založil roku 1788 v Birminghamu mincovnu Soho se stroji poháněnými parou; mince razil v kroužku, který přesně vymezil jejich průměr.
Justování v moderní mincovně a stopy na mincích
V moderní mincovně se justuje už mincovní plech: válcuje se opakovaně na předepsanou tloušťku, s tolerancí 2 %. Výjimkou je zlato, u něhož se navíc justují jednotlivé střížky pilováním nebo hoblováním. Drobné mince se justují způsobem al marco – celkový počet mincí se upraví na určitou hmotnost, například na 1 kg, a jednotlivé kusy se od průměru mohou drobně lišit.
Stopy po justování, tedy rýhy po pilníku nebo škrabce, jsou výrobní znak, nikoli poškození; v typologii mincovních vad patří mezi vady střížku. Je třeba je odlišit od zásahů mimo mincovnu, například od zářezů, jimiž se zkoušela pravost mince, nebo od znehodnocení odhaleného padělku.
