Kalifát

Kalifát (chalífát) je islámský stát v čele s chalífou, nástupcem proroka Mohameda, který spojuje duchovní a světskou autoritu nad muslimskou obcí. Vznikl po Mohamedově smrti roku 632, zrušen byl roku 1924. Koncem 7. století zavedl Abd al-Malik zlatý dínár a stříbrný dirham s nápisy místo obrazů.

Historie

První období pravověrných chalífů (ar-rášidún) v letech 632–661 položilo základy islámského státu. Abú Bakr, Mohamedův tchán a první chalífa, sjednotil arabské kmeny a potlačil odpadlictví. Umar ibn al-Chattáb dobyl Sýrii, Egypt a Persii a vybudoval správu opřenou o díván – registr vojáků a příjemců státních dávek. Uthmán ibn Affán standardizoval text Koránu. Alí ibn Abí Tálib, Mohamedův bratranec a zeť, čelil občanské válce, ze které vzešlo trvalé rozdělení islámu na sunnity a šíity.

Umajjovský chalífát (661–750) se sídlem v Damašku proměnil chalífát v dynastickou říši. Muávija I. zavedl dědičnou posloupnost a převzal byzantské správní postupy. Za Abd al-Malika vznikly první čistě islámské mince – zlatý dínár roku 77 hidžry (696–697) a krátce po něm stříbrný dirham, oba s vyznáním víry a koránskými verši místo obrazů. Umajjovská expanze dosáhla Španělska na západě a Transoxanie na východě. Córdobský chalífát (929–1031) navázal na umajjovskou tradici po pádu dynastie na východě.

Abbásovský chalífát (750–1258) přesunul těžiště islámského světa do Bagdádu, který roku 762 založil chalífa al-Mansúr. Za Hárúna ar-Rašída a al-Ma'múna zažila říše rozkvět vědy, umění a obchodu. Abbásovci spojovali perské, byzantské a indické tradice. Bajt al-hikma (Dům moudrosti) v Bagdádu se stal střediskem překladů řeckých a indických textů.

Od 9. století abbásovská moc slábla. Vznikaly místní dynastie, které chalífu uznávaly jen formálně, například Táhirovci a Sámánovci. Fátimovský chalífát (909–1171) v severní Africe a Egyptě představoval šíitskou alternativu k sunnitským Abbásovcům; Fátimovci roku 969 založili Káhiru a o rok později v ní začali stavět mešitu al-Azhar, pozdější vysoké učení. Jejich zlaté dínáry nesou nápisy v soustředných kruzích. Búvajhovci ovládli roku 945 Bagdád a abbásovskému chalífovi ponechali jen obřadní roli.

Seldžučtí Turci od roku 1055 obnovili sunnitskou ortodoxii a abbásovského chalífu formálně uznávali, skutečnou moc však drželi sultáni. Mongolské dobytí Bagdádu Hulaguem roku 1258 ukončilo abbásovský chalífát v Bagdádu. Přeživší člen dynastie uprchl do Egypta, kde mamlúčtí sultáni udržovali v Káhiře symbolický abbásovský chalífát bez politické moci. Po osmanském dobytí Egypta roku 1517 si chalífský titul nárokovali osmanští sultáni.

Výrazněji osmanští sultáni chalífský titul zdůrazňovali od konce 18. století, mimo jiné proti ruskému vlivu na muslimy. Sultán Abdülhamid II. se o něj opíral v panislámské politice. Po první světové válce zrušilo turecké národní shromáždění pod vedením Mustafy Kemala Atatürka roku 1922 sultanát a 3. března 1924 chalífát, instituci starou 1292 let. Vyhlášení chalífátu takzvaným Islámským státem roku 2014 muslimové v drtivé většině odmítli.

Chalífská moc a instituce

Legitimita chalífy vycházela z role nástupce Posla Božího (chalífat rasúl Alláh). Chalífa byl amír al-mu'minín (velitel věřících) s odpovědností za ochranu islámu, vedení džihádu a zajištění spravedlnosti. Na rozdíl od proroka neměl chalífa nárok na nové zjevení, ale vykládal a uplatňoval šaríu. Sunnitská doktrína vyžadovala chalífu z kmene Kurajš, šíité uznávali za legitimní imámy pouze Alího potomky.

Mincovní právo (sikka) a zmínka jména vládce v pátečním kázání (chutba) patřily k hlavním znakům svrchovanosti; vynechat jméno vládce na mincích a v kázání znamenalo vyhlásit nezávislost. Reforma Abd al-Malika stanovila hmotnost dínáru na 4,25 g zlata a dirhamu na 2,97 g stříbra. Reformované umajjovské mince byly anonymní: místo jména chalífy nesly vyznání víry, koránské verše a rok ražby podle hidžry, dirhamy navíc název mincovny. Měděné fulúsy se razily už od konce 7. století. Ozdobou mincí se místo obrazů stalo písmo.

Administrativní systém chalífátu kombinoval arabské, byzantské a perské tradice. Vezír (wazír) řídil civilní správu jako chalífův zplnomocněnec. Díván, původně registr vojáků a příjemců dávek, se rozrostl v soustavu úřadů pro vojsko, finance či poštu. Provincie spravovali emírové s rozsáhlými pravomocemi, soudnictví podle šaríi vykonávali kádíové. Daně zakát, džizja a charádž financovaly armádu, správu a veřejné stavby.