Kladivová ražba

Kladivová ražba je výroba mince úderem kladiva. Střížek se položil na spodní razidlo zapuštěné do špalku nebo lavice, na něj se přiložilo horní razidlo držené v ruce a jedním či více údery vznikl obraz na obou stranách. Takto se razily středověké denáry i groše; ve Francii ji zakázali roku 1645.
| Princip | střížek mezi dvěma razidly, horní razidlo udeřené kladivem |
|---|---|
| Spodní razidlo | pevně zapuštěné do špalku nebo pregéřské lavice |
| Horní razidlo | drženo v ruce; udeřil razič sám nebo pomocník |
| Typické stopy | ražba mimo střed, dvojí obrys (dvojráz), nedoražená místa, nepravidelný okraj |
| Nástupce v Čechách | válcové razicí stroje, v provozu od vlády Leopolda I. Habsburského (Praha, pak Kutná Hora) |
| Konec v západní Evropě | Francie 1645, Anglie 1662 |
Historie
Česká numismatická literatura rozlišuje ruční ražbu, kterou prováděl razič, a ražbu na razicích strojích. Název kladivová ražba označuje tentýž ruční postup podle nástroje, jímž razič udeřil, stejně jako německé Hammerprägung nebo anglické hammered coinage.
Ražba kladivem stojí na dvou razidlech s vyrytým obrazem líce a rubu. Spodní razidlo bylo pevně zapuštěné, horní držel razič v ruce a udeřil do něj sám, nebo za něj tloukl pomocník. Německá listina z počátku 15. století uvádí právě takovou dvojici řemeslníků: nasazovače, který přikládal horní razidlo (seczer), a bijce s kladivem (schlaher).
Ve středověkých českých mincovnách pracoval razič zvaný pregéř na pregéřské lavici, do níž bylo spodní razidlo zapuštěné. Na ně položil vybělený střížek, přiložil horní razidlo a úderem kladiva minci vyrazil. Výjev pregéře při práci zachycuje středověká freska v chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře; víc o tomto řemeslníkovi říká heslo Pregéř.
Od poloviny 16. století začaly do mincoven pronikat stroje. Ve Francii nechal Jindřich II. Francouzský kolem roku 1550 zřídit mincovnu se stroji přivezenými z Německa, mincíři se však bránili a kladivovou ražbu se podařilo zrušit až roku 1645. V Anglii se ručně ražené mince vyráběly naposledy roku 1662. V habsburských zemích se od druhé poloviny 16. století uplatnily válcové stroje, které protahovaly kovový pás mezi dvěma válci s vyrytými obrazy. V Čechách je poprvé nasadili za Leopolda I. Habsburského v Praze a později v Kutné Hoře, kde je zkoušeli už roku 1621. Pro velké mince a medaile se později prosadil šroubový lis zvaný balancier.
Stopy kladivové ražby na minci
Při kladivové ražbě se nedalo zajistit, aby razidlo dopadlo vždy přesně na střed střížku. Část obrazu nebo opisu proto leží mimo minci a na druhém okraji zůstane hladká plocha bez obrazu. Mnoho středověkých mincí, například vestfálské denáry 14. století, má navíc střížek menší než razidlo, a celý opis se na ně proto nevešel.
Když razidlo při druhém úderu poskočilo nebo se pootočilo, vznikl dvojráz s dvojím obrysem portrétu, znaku či písmen. Někdy byl druhý úder chybou, jindy záměrem, protože silný střížek potřeboval k zřetelnému otisku více úderů. Slabý nebo šikmý úder zanechal nedoražená místa, která popisuje heslo Nedoražení. Když vyražená mince zůstala ležet na razidle a razič na ni položil nový střížek, otiskla se do něj v negativu a vznikla takzvaná inkusní ražba.
Mince z kladivové ražby mají nepravidelný průměr a okraj. Toho zneužívali podvodníci, kteří z okraje odstřihovali drahý kov. Naopak mince z válcového stroje se poznají podle mírného prohnutí, které vzniklo při protahování kovu mezi válci.
