Kolkař
Kolkař byl přísežný úředník české mincovny, který opatroval ražební kolky, tedy mincovní razidla. Před ražbou je rozděloval pregéřům, po práci je převzal zpět, prohlédl, zda nejsou poškozená, a vrátil do úschovy. Úřad měl bránit zneužití razidel k padělání.
| Význam | správce ražebních kolků (mincovních razidel) |
|---|---|
| Doložení | kutnohorská mincovna, jmenovitě známí kolkaři z let 1496–1616 |
| Úkoly | vydávání razidel pregéřům, jejich převzetí a kontrola poškození |
| Nadřízení | úředníci mince a vardajn |
| Plat od roku 1544 | 8 grošů týdně |
| Pozdější význam slova | řezač kolků, tedy rytec razidel |
Historie
Razidla patřila k nejstřeženějším věcem mincovny: kdo je měl v rukou, mohl razit peníze k nerozeznání od pravých. V kutnohorské mincovně ve Vlašském dvoře je měli na starosti úředníci mince spolu s vardajnem a ukládali je v truhle pod zámkem. Aby jim ulevili a práci urychlili, ustanovili k razidlům zvláštního přísežného, kolkaře. Ten od úředníků přebíral kolky, ke každému verku je rozdělil jednotlivým pregéřům a po skončení díla je vrátil do úschovy. Vrácená razidla musel pečlivě prohlédnout a žádné poškození úředníkům nezamlčet.
Kolkař skládal přísahu jako ostatní úředníci mince a sliboval v ní věrně vykonávat i práci, kterou mu svěřili při lorování (bělení střížků) a počítání peněz. Za králů Vladislava II. Jagellonského a Ludvíka Jagellonského dostával z mince o Suchých dnech 4 kopy grošů a na Štědrý večer 4 groše, později pevný týdenní plat 6 grošů. Když se v mincovně vedle grošů začaly razit tolary a kolkař měl opatrovat oba druhy kolků, nechtěl to za původní plat dělat. Česká komora mu proto roku 1544 povolila 8 grošů týdně.
Z kutnohorských pramenů jsou známi kolkaři Mikuláš (1496–1497), předtím šafář mince, Jan Jihlavský (1504), Šťastný (1523–1526) a Růžička (1544). Roku 1551 skončil ve vězení kolkař Burian Vrbík, podezřelý, že tajně půjčoval kolky a napomáhal tak padělání tolarů; arcivévoda Ferdinand II. Tyrolský jej s ohledem na vysoký věk 2. září 1551 propustil na záruku 600 kop českých grošů. Od roku 1593 opatroval kolky šafář mince Adam Strnad z Freytoku a v letech 1615–1616 se jako strážce kolků uvádí Martin Hunek, který u zámečníka obstarával také nová železa a ocelování starých.
Kolky a pozdější význam slova
Slovem kolek se v mincovně označovalo razidlo, krátká železná tyč s negativním obrazem mince vyrytým do jednoho konce; razidlům se proto říkalo také mincovní železa. Pro každou minci byla potřeba dvě: spodní zapuštěné do špalku a vrchní, do kterého pregéř udeřil kladivem. Razidla, která se ražbou poškodila, se při drobných vadách opravovala, při větších vyřazovala a úředně likvidovala.
Když samostatný úřad kolkaře zanikl, přešlo jeho jméno na řezače kolků, tedy rytce, kteří razidla vyráběli.
