Kounicové
Kounicové (německy Kaunitz) jsou český šlechtický rod, který od roku 1509 sídlil na Slavkově u Brna. Roku 1642 získali hraběcí titul. Nejvýznamnějším členem rodu byl Václav Antonín z Kounic-Rietbergu, v letech 1753–1792 kancléř a tvůrce zahraniční politiky habsburské monarchie.
| Původ | větev Stošů, přídomek „z Kounic“ poprvé užil Oldřich II. Stoš z Branic roku 1451 |
|---|---|
| Hlavní sídlo | Slavkov u Brna, zakoupen roku 1509 |
| Tituly | hraběcí 1642, knížecí 1764 (Václav Antonín) |
| Hrabství Rietberg | získáno sňatkem Maxmiliána Oldřicha roku 1699, odtud jméno Kounic-Rietberg |
| Nejvýznamnější členové | Dominik Ondřej (1654–1705), říšský vicekancléř; Václav Antonín (1711–1794), státní kancléř |
| Mince | holdovací tolar hrabství Rietberg z roku 1703 s poprsími Maxmiliána Oldřicha a jeho manželky |
| Vymření | moravská linie 1848, celý rod 1919 |
Historie
Kounicové pocházeli z rodu Stošů. Přídomek „z Kounic“ poprvé užil roku 1451 Oldřich II. Stoš z Branic. Oldřich III. z Kounic koupil roku 1509 panství Slavkov u Brna, které zůstalo hlavním sídlem rodu přes čtyři sta let. Rod užíval titul svobodných pánů a roku 1642 získal titul hraběcí.
Na konci 17. století se Kounicové prosadili ve službách Habsburků. Dominik Ondřej z Kounic (1654–1705) byl diplomatem a v letech 1696–1705 říšským vicekancléřem. Maxmilián Oldřich z Kounic se roku 1699 oženil s Marií Arnoštkou Františkou, dědičkou hrabství Rietberg ve Vestfálsku, a rod pak užíval jméno Kounic-Rietberg.
Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1711–1794) byl vyslancem v Turíně, ministrem pro Rakouské Nizozemí a v letech 1750–1753 velvyslancem v Paříži; vyjednával i cášský mír roku 1748. V letech 1753–1792 vedl jako kancléř zahraniční politiku za Marie Terezie, Josefa II., Leopolda II. a Františka II. Roku 1756 dojednal obranné spojenectví s Francií, které obrátilo tradiční aliance monarchie (renversement des alliances). Roku 1764 získal říšský a roku 1776 český knížecí titul. Pohřben je v rodové hrobce ve Slavkově u Brna.
Moravská linie rodu vymřela roku 1848 smrtí Aloise Václava, celý rod roku 1919.
Sídla, erb a mince
Vedle Slavkova drželi Kounicové Uherský Brod a paláce v Brně, Praze a Vídni. Kounický palác v Brně věnoval rod roku 1908 studentům. Původní erb tvořily dva zkřížené bílé leknínové listy v červeném poli, k nimž přibyly modré růže ve zlatém poli převzaté od Sezimů z Ústí; po povýšení do hraběcího a knížecího stavu se erb rozšířil o znamení dalších držav.
Jako držitelé hrabství Rietberg nechali Kounicové razit i vlastní mince. Ve sbírce Dolnosaského zemského muzea v Hannoveru je holdovací tolar z roku 1703 s poprsími hraběte Maxmiliána Oldřicha a hraběnky Marie Arnoštky Františky; váží 29,16 g.
