Krakov

Krakov byl po staletí domovem hlavní mincovny Polského království a jedním z nejvýznamnějších center mincovního řemesla ve střední Evropě. Krakovská mincovna, sídlící v blízkosti královského hradu Wawel, produkovala téměř nepřetržitě od 14. do 18. století vysoce kvalitní mince, které formovaly ekonomiku regionu a dnes patří mezi nejvyhledávanější sběratelské předměty polské i evropské numismatiky.

Historie

Počátky krakovského mincovnictví sahají až do období vlády Boleslava Chrabrého (992-1025), ale teprve za Kazimíra III. Velikého (1333-1370) získal Krakov status hlavní královské mincovny. Kazimír provedl zásadní měnovou reformu a zavedl jednotnou měnu v celém Polském království. Krakovská mincovna začala produkovat groše podle českého vzoru, které se staly základem polského měnového systému.

Zlatý věk krakovské mincovny nastal za vlády Zikmunda I. Starého (1506-1548) a jeho syna Zikmunda II. Augusta (1548-1572) z dynastie Jagellonců. V tomto období došlo k další významné měnové reformě a zavedení nových nominálů jako trojak (třígroš), šesták (šestigroš) a především polský tolar, který se stal mezinárodně uznávanou obchodní mincí. Na kvalitu ražby dohlíželi italští mistři, zejména Giovanni Maria Padovano a Giovanni Giacomo Caraglio, což přispělo k vysoké umělecké úrovni mincí.

Po přenesení hlavního města do Varšavy v roce 1596 si krakovská mincovna uchovala důležité postavení, ale postupně ztrácela na významu. Během Švédské potopy (1655-1660) byla mincovna dočasně uzavřena. K jejímu obnovení došlo za vlády Jana III. Sobieského (1674-1696), kdy zde byly raženy především zlaté dukáty a stříbrné orty. Definitivní zánik krakovské mincovny přišel během dělení Polska na konci 18. století, kdy byl Krakov připojen k Habsburské monarchii a mincovní regál převzala vídeňská centrální vláda.

Význam pro investory a sběratele

Mince pocházející z krakovské mincovny patří mezi nejcennější předměty polské numismatiky a vysoce ceněné sběratelské artikly v celém středoevropském prostoru. Zejména zlaté dukáty z období Zikmunda III. Vasy a stříbrné tolary jagellonské éry jsou vysoce hodnocené pro svou historickou hodnotu, umělecké zpracování a relativní vzácnost. Investoři oceňují především větší nominály z drahých kovů, jejichž hodnota dlouhodobě stabilně roste. Pro sběratele je atraktivní také široká škála nominálů a typů, které umožňují vytvářet tematické kolekce dokumentující vývoj polského mincovnictví.

Příklady

• Krakovský groš Kazimíra III. Velikého – jedna z prvních systematických ražeb krakovské mincovny
• Dukát Zikmunda I. Starého s portrétem panovníka – považovaný za jednu z nejkrásnějších renesančních mincí
• Tolar korunovační Zikmunda III. Vasy z roku 1587 – mimořádně vzácná pamětní ražba
• Trojak (třígroš) – typická polská mince z krakovské mincovny, oblíbená i v českých zemích

Zajímavosti

• Krakovská mincovna byla jediná v Polsku, která měla právo razit všechny nominály včetně zlatých mincí, zatímco ostatní mincovny mohly produkovat pouze drobné mince.
• Ve sklepení krakovského hradu Wawel se nachází muzeum s expozicí věnovanou historii krakovské mincovny, kde jsou vystaveny původní razidla a nástroje používané při výrobě mincí.
• Během archeologických výzkumů v centru Krakova byl v 90. letech 20. století objeven poklad obsahující více než 3000 mincí z krakovské mincovny ukrytý pravděpodobně během švédské invaze v 17. století.
• Některé mince z krakovské mincovny nesou značku K.M. (Krakowska Mennica) nebo charakteristickou korunu, podle které lze identifikovat jejich původ.