Křížový tolar

Křížový tolar je velká stříbrná obchodní mince habsburské provenience, známá v zahraniční literatuře jako kronenthaler. Pozná se podle burgundského kříže a korun na rubu a v 18.–19. století patřila k nejrozšířenějším tolarům v oblasti dnešní Belgie, Nizozemska i části Německa.

Historie

Vznik křížového tolaru souvisí s potřebou spolehlivé velké stříbrné mince v prostoru tehdejších Rakouských Nizozemí (zhruba dnešní Belgie a Lucemburska), kde se v 18. století mísily různé měnové soustavy a kde obchod vyžadoval kvalitní „velký kus“ pro vyšší platby. Na trzích zde dlouho hrály roli i francouzské stříbrné mince typu écu, které byly dobře známé a často přijímané i za hranicemi. Habsburská správa proto usilovala o vlastní minci s podobně praktickou hodnotou a s takovými parametry, aby se vyplatila v oběhu i v mezinárodním obchodě.

První křížové tolary se razily v polovině 18. století (v pramenech se obvykle uvádí rok 1755) právě pro Rakouská Nizozemí. Název kronenthaler („korunový tolar“) vychází z typického rubu: kolem kříže jsou umístěny koruny (podle emisí obvykle tři nebo čtyři). V italském prostředí se pro tento typ vžil název crocione („velký kříž“), což hezky vystihuje motiv, podle něhož se mince snadno pozná i při rychlé směně. V německých zemích se zároveň ujalo i označení „brabantský tolar“, protože mince byla pevně spojená s brabantským a nizozemským hospodářským prostorem.

Na rozdíl od mnoha jiných tolarových ražeb nebyl křížový tolar zajímavý jen jako reprezentativní mince panovníka, ale hlavně jako promyšlená obchodní emise. Byl nastaven tak, aby v porovnání s konkurencí (zejména s francouzskými stříbrnými mincemi) dobře fungoval v praxi: aby se dal ověřit váhou, aby lidé znali jeho vzhled a aby se vyplatilo jej používat i při větších transakcích. Právě tato „tržní použitelnost“ vysvětluje, proč se v závěru 18. století a zejména na počátku 19. století stal jednou z nejoblíbenějších velkých stříbrných mincí v širším regionu – často se objevuje i mimo původní území, protože obchodní mince mají tendenci putovat za zbožím, nikoli zůstávat v hranicích jedné země.

Křížový tolar zároveň dobře ukazuje, jak může měnová politika ovlivnit chování trhu. Pokud je mince nastavena tak, že z určitého množství stříbra „dá“ emitentovi co nejvyšší nominální hodnotu (tedy co nejvíce účetních jednotek), může se její ražba stát pro stát výhodnou. Právě proto se křížové tolary v 19. století razily velmi hojně: představovaly způsob, jak co nejefektivněji proměnit stříbro v mince, které se budou ochotně používat. Zároveň to ale vytvářelo tlak na okolní měnové soustavy, protože každá výrazně rozšířená obchodní mince ovlivňuje směnné poměry a nutí sousedy upravovat vlastní standardy, aby se oběh „nerozjížděl“ dvěma směry.

Postupně proto docházelo k úpravám parit a standardů v nizozemském i jihoněmeckém prostoru. Jakmile se v 19. století začaly prosazovat nové měnové dohody a pevnější měnové rámce, křížový tolar ztrácel smysl jako univerzální obchodní mince. V některých zemích byl vytlačen novými standardními tolary nebo guldeny, jinde došlo ke změnám ryzosti a k přepočtům, které měly obnovit rovnováhu mezi domácí měnou a „příliš výhodným“ obchodním tolarem. Přesto zůstává v numismatice výrazným pojmem: jde o minci, která v jedné době fungovala jako praktická evropská obchodní „stříbrná jednotka“ a díky tomu se dochovala ve velkém množství variant a ročníků.

Vzhled, parametry a sběratelské rozlišení

Křížový tolar je nejlépe rozpoznatelný podle rubu s burgundským křížem a korunami v jeho polích. Líc obvykle nese portrét vládnoucího habsburského panovníka a opis s titulaturou, případně doplněný mincovními značkami. Protože mince vznikala jako obchodní typ, kladl se důraz na snadnou identifikaci: motiv kříže je výrazný a koruny vytvářejí „podpis“, který si trh rychle zapamatoval.

U běžných kronenthalerů se uvádí hmotnost přibližně 29,45 g a ryzost kolem 0,873 (parametry se mohou mírně lišit podle emisí a období). Právě kombinace velkého formátu, solidní hmotnosti a relativně vysoké ryzosti dělala z mince důvěryhodný prostředek směny. Při sběratelském posuzování se vyplatí zkontrolovat hmotnost (s ohledem na opotřebení), ostrost kříže a korun, čitelnost opisů a případné stopy po nešetrném čištění, které u velkých stříbrných mincí výrazně snižují atraktivitu.

Variant existuje více: liší se panovníkem, ročníkem, mincovnou i drobnými detaily v opisech a ve stylu portrétu. U některých oblastí může být „křížový tolar“ zaměňován s jinými křížovými typy (například staršími nizozemskými křížovými tolary), proto je pro přesnou atribuci důležité sledovat nejen motiv kříže, ale i počet korun, podobu štítu a titulaturu. V praxi tak jde o ideální sběratelské téma: mince je vizuálně výrazná, historicky významná a zároveň nabízí široké pole specializace podle jednotlivých emisí.